[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Každý rodič se snaží vychovávat potomky podle svého nejlepšího svědomí. A dobře ví, že to vůbec není snadné a chybám i přešlapům se v podstatě nedá vyhnout. I když si sami sobě slíbíte, že rozhodně nechcete dělat mezi svými dětmi žádné rozdíly a budete k nim přistupovat stejně, realita bývá na míle daleko od zásad, představ a plánů.
Podle vědců například zejména matky bývají přísnější a nekompromisnější k dcerám a nedovolí jim tolik věcí, které „projdou“ u synů. K chlapcům, raubířům, jsou zkrátka shovívavější a tolerantnější. Proč? Dělají to mnohdy zcela automaticky a bezmyšlenkovitě. Pro příklad: děti se vrátí zvenku se zabahněným a rozedraným oblečením. Maminka se bude velmi pravděpodobně zlobit více na dceru, že je od hlavy až k patě špinavá a má zničenou bundu i boty (předpokládá se přeci, že se bude chovat jako „dáma“), než na syna, u kterého se to tak nějak očekávalo, že?
Rozdíly ve výchově a jednání se svými dětmi si rodiče skutečně nemusí vůbec uvědomovat. Mají tisíc podob a mohou se projevovat jen v jemných a nenápadných nuancích, náznacích. Přesto se jim málokdo dokáže zcela vyhnout, jde zřejmě o jakousi „biologicky danou předpojatost“, která ovlivňuje rodičovské reakce. Podle výzkumů britských vědců se nejběžnější stereotypy ohledně výchovy dcer a synů spíše „dědí“ od vlastních rodičů, než že by se je rodiče někde naučili nebo se řídili názory okolí.
Zjistilo se tedy, že pohlaví hraje zásadní roli při řešení stejných výchovných situací, problémů nebo konfliktů. A je také důležitým faktorem při označování vlastností u chlapců a dívek. Zatímco kluci jsou více považováni za „hravé, bezprostřední, veselé, drzé, akční“, dívky jsou častěji označovány za „opatrné, seriozní, příliš horlivé a snaživé, rovněž ale panovačné, nervózní a odmlouvavé“. Vědci se shodují, že je tedy logicky nasnadě, že zaběhlé stereotypy ve výchově a rozdílný přístup rodičů k oběma pohlavím mohou mít závažný a dlouhotrvající dopad na budoucí život dětí.
Tým vědců z New York University realizoval rozsáhlou studii, týkající se genderových rozdílů při výchově, která byla publikována v odborném časopise Journal of Experimental Child Psychology. Ukázala, že už matky kojenců vykazují určité znaky „genderové zaujatosti“ ve prospěch svých synů. Z výsledků vyplynulo, že prakticky od miminkovského věku mají rodiče „zakódována“ nižší očekávání od svých dcer než od synů.
Na základě odpovědí rodičů na konkrétní dotazy se dále ukázalo, že ačkoli celkově dostávají chlapci i dívky stejné „dávky“ pochvaly a uznání, liší se způsob a forma, jakou chvála či ocenění probíhá. Za vynaložené úsilí, výkon, kreativní nápady a úspěchy jsou chváleni spíše synové (24,4 %), dcery podstatně méně (10,3 %). Právě chvála a pozitivní hodnocení od rodičů jsou přitom jedním z nejvýznamnějších faktorů pro budování zdravé sebedůvěry již od útlého věku.
Vědci potvrdili, že u dívek se pak ve věku osmi až devíti let mnohem častěji projevuje ve vyšší míře strach ze selhání a neúspěchu, pochyby o svých schopnostech, nižší motivace ke zlepšování výkonů (školní prospěch, zájmy, pomoc doma) a problémy se sebevědomím. A to jak ve škole, tak mezi kamarády. To všechno naznačuje, že rodičovské stereotypy mohou výrazně negativně ovlivňovat a omezovat možnosti jejich dcer, pokud jde o vzdělání a školní úspěchy, z dlouhodobého hlediska samozřejmě i následnou volbu povolání.