„Proboha, z čeho on vůbec žije? Buď ze vzduchu, anebo fakt nevím…“ stěžuje si nejedna maminka malého „tintítka, zagroškudly či žížalky“ – dítka, které se vymyká přírodním i fyzikálním zákonům, neboť jeho příjem potravy z pohledu nás dospělých jednoduše neodpovídá vydané energii. Není tedy divu, že zvláště maminky mají v těchto případech strach, že jejich dítko nejí dostatečně
I málo může stačit, je-li to málo pestré
„Je zbytečné se tím znepokojovat. Dítě, jestliže je mu dovoleno brát si různorodou potravu, jí dostatečně. Jako u dospělých i jeho chuť k jídlu se bude měnit podle dnů v týdnu nebo dle denní doby,“ uklidňuje rodiče malých nejedlíků v této oblasti velmi zkušená psycholožka a psychoterapeutka Silviane Bonnot-Matheron.
Ano, některé děti (úplně stejně jako někteří dospělí) jednoduše jedí málo, jejich tělo je úsporné a spalování takřka dokonalé. Je-li však strava i v maličkých porcích vyvážená a pestrá a dítě normálně prospívá, není dle odborníků důvod se znepokojovat. Navíc naše představy o velikosti ideálních porcí a množství snědeného jídla mnohdy naprosto neodpovídají reálné potřebě dítěte. V některých případech je problém také v tom, že děti zkrátka nechtějí to, co jim připravily právě jejich maminky….
Odmítá jídlo, odmítá mě! Anebo…?
„Velmi často totiž maminky netrápí ani tak skutečnost, že dítě nejí dost, ale spíš představa, že odmítá potravu, kterou mu připravily. Je však přece jasné, že mu neublíží, když dnes nesní zeleninu! Tak proč z toho dělat drama?“ podotýká zkušená psycholožka. Ostatně představte si, že se stravujete v jídelně s nemožností výběru… V takové situaci se prostě někdy méně často, jindy vcelku pravidelně stane, že nějaké jídlo nechcete, nemáte na něj chuť a podobně. U větších komunikujících dětí je tedy užitečné, je-li to s ohledem na další členy rodiny možné, s nimi jejich „menu“ jednoduše zkonzultovat, dohodnout se. Ušetříte si tak mnohdy zbytečné rozčilování, dohadování – prostě tanečky okolo stolu, které, pokud se neustále opakují, nepřinášejí nic dobrého.
Tanečky kolem stolu
Některé maminky si po čase (spíše nevědomě) berou vše okolo jídla až příliš osobně. Jako by dítě neodmítalo pouze jídlo, ale matku samotnou, její péči a snad i lásku! A to se časem může stát jádrem skutečného problému. Ostatně Silviane Bonnot-Matheron varuje: „Nutit jíst dítě, které nemá hlad, znamená vytvářet problém… Přísné rozkazy, jakkoliv ospravedlnitelné v očích okolí (vždycky je to s představou, že jsou pro jeho dobro), vyvolávají u dítěte nevědomý odpor nebo jasný vzdor.“ Proč tedy situaci kolem jídla stále zahušťovat a hnát ji do krajností?