Maminka.czVýchova

Mediální výchova je nutná! Děti musí rozpoznat manipulaci. Kde číhá?

Gabriela Kolinová 10.  8.  2020
Co je psáno, je dáno! Tohle pořekadlo v dnešním internetovém světě už dávno neplatí. Každý může dát na web nebo sociální sítě v podstatě cokoli. Měli bychom být obezřetní, hledat více zdrojů a hned nevěřit všemu, co si přečteme. A totéž musíme učit i děti. Nebo možná ony nás?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Ve světě internetu pracuji prakticky celý život. Myslela jsem si, že o mediálním světě mám dostatečné povědomí. Přesto, když jsem dostala za úkol napsat návod pro rodiče: „Jak poznat kvalitní článek na internetu? Čemu věřit a čemu rozhodně ne,“ neskákala jsem radostí. Těžké téma. Ještě v době, kdy se světem šíří nákaza novým koronavirem a spolu s ní i různé dezinformace, konspirační teorie a hoaxy.

A hned jedna rada pro začátek: Rozhodně nevěřte všemu, raději buďte mírně skeptičtí a vždy ověřujte! Když se vám něco nezdá, klidně googlujte, hledejte více zdrojů, zeptejte se odborníků, třeba lékaře. Já sama jsem v těhotenství sjížděla internetové diskuse a lovila informace, kde se dalo. A musím říct, že některé články mě pořádně vyplašily. S narozením dítěte jsem kolikrát v ordinaci poučovala naši zkušenou pediatričku, která moje teorie a doporučované postupy trefně komentovala: „Maminka by udělala nejlíp, kdyby tolik nečetla rady na internetu.“

Obavy v těhotenství: Internetové diskuze je jen přiživují. Co pomáhá?

Je skvělé, že se jednoduše dostaneme k informacím, ale občas jich je až moc a musíme umět rozlišovat. „V dnešní době může kdokoli zmanipulovat informace. Není problém vytvořit si vlastní stránky, vlastní blog a tam šířit zprávy, u kterých není ověřené, zda jsou pravdivé. Musíme se všichni naučit ověřovat primární zdroje informací, ať už textové, ale třeba i fotografie,“ vysvětluje Kamil Kopecký z Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který zároveň stojí za projektem E-bezpeci.cz.

Zní to jednoduše, ale jak na to? Všechny zprávy nebo články by měly být někým podepsané. „Buď je to agenturní zpráva, v tom případě je tam uvedeno například ČTK, nebo je tam jméno autora,“ vysvětluje Kamil Kopecký. Je důležité rozlišovat zpravodajství a publicistiku. Zatímco zpravodajství musí být věcné a objektivní, v publicistickém textu může být i názor autora. No a pak tu máme dezinformace, hoaxy a konspirační teorie.

„Vždy bychom měli hledat zdroje informací. Zaměřit se na to, odkud informace pochází, kdo ji vytvořil, co je jejím záměrem. Také se zajímejte, zda není převzatá, velká část dezinformací pochází ze zahraničí a jde třeba jen o překlad do češtiny. Základ dezinformační zprávy je třeba pravdivý, ale je obalený spoustou nepravdivých informací, skoro bych řekl balastu. Člověk pak neví, čemu má věřit,“ varuje Kamil Kopecký.

Je doma máma, ptá se Tomáš Klus coby sexuální predátor

Jde o zprávy, které mají člověka zmást, zahltit informacemi a podsunout mu názor. Obvykle jsou spojené s politikou, ale nejen to. Dobrým příkladem je již zmíněný koronavirus. V době, kdy se začal šířit, vzniklo velké množství nepravdivých informací, šířily se různé úniky z laboratoří a konspirační teorie, že nemoc vyvinuli Američané a je to zbraň hromadného ničení a podobně. Tyto zprávy se podle experta objeví vždy, když je ve společnosti nějaký zajímavý fenomén. Stejné to bylo i s migrační krizí.

STŘÍKAČKY V MHD A MODRÁ VELRYBA

Podle odborníků je také důležité si uvědomit účel, za jakým byla zpráva napsaná. „Buď informuje, ale některé typy nepravdivých informací, zejména hoaxů, mají šokovat, vyvolat paniku a ukvapené reakce mezi lidmi,“ varuje Kamil Kopecký. A hned uvádí příklad: „Před patnácti lety se mezi lidmi šířil hoax o zabodaných jehlách v sedadlech městské hromadné dopravy. Možná se k vám také dostal nějaký podobný příběh, jak si kamarád kamaráda sedl v autobuse, píchl se o jehlu a pak uviděl nápis: Právě jste se nakazil žloutenkou či HIV.“

Nebo si možná vzpomenete na poměrně nedávný případ, kdy se internetem šířila fáma o hře Modrá velryba, kdy se děti měly sebepoškozovat a některé prý spáchaly sebevraždu. Server E-bezpeci společně s Linkou bezpečí musely tuto poplašnou zprávu dementovat, jenže v tom byl právě kámen úrazu. „Některé hoaxy aktivujete tím, že je zveřejníte. Do té doby byly latentní. Někde na internetu je zpráva, která nikomu neubližuje, protože se nešíří, ale jakmile se začne šířit mediálně, což se stalo i v České republice, lidé začnou aktivně vyhledávat klíčové slovo Modrá velryba na internetu, a ten nárůst je obrovský,“ říká odborník na bezpečnost na internetu. Tento případ byl nebezpečný i v tom, že to děti začaly napodobovat.

Nejste-li si jistí, zda se nejedná o fámu, mrkněte na hoax.cz, kde si můžete vyhledat původ konkrétní informace, odkud přišla a třeba i vyjádření lékaře.

Rodiče by byli v šoku, kdyby věděli, co jejich děti dělají na webu  

Je nutné rozlišovat:

ZPRAVODAJSTVÍ A PUBLICISTIKA: Zpravodajství musí být věcné, objektivní a odpovídá na základní otázky: KDO? CO? KDY? KDE? PROČ? V publicistických textech může být názor redaktora. Obojí musí mít vždy autora a zdroje.

DEZINFORMACE: Manipulují s fakty, nabízejí neaktuální, nepřesné a neověřitelné informace. Jejich často neuvedení autoři nechtějí informovat, ale zmást, zahltit informacemi a podstrkovat, co si máme myslet.

HOAX: Typ dezinformace, jinak řečeno poplašná zpráva, která svou uměle vytvořenou (lživou) vyfabrikovanou naléhavostí nabádá k dalšímu přeposlání. Autoři je často sdílejí jako skandální odhalení, o kterém se podle nich v „mainstreamových médiích“ nedozvíte.

KONSPIRACE: Konspirační teorie vždy představují alternativní, zavádějící vysvětlení toho, jak svět kolem nás funguje. Typicky hovoří o spiknutí nějaké skupiny, která ovládá svět za našimi zády, a na základě toho vysvětluje historické události a současné dění.

ZDROJ: Zvolsi.info

KDO NEPRAVDY ŠÍŘÍ?

„Na tyto druhy zpráv nejvíce reagují lidé, kteří jsou ve starším věku. Dezinformace a hoaxy přeposílají až čtyřikrát častěji než lidé v produktivním věku,“ shoduje se Kamil Kopecký s kolegou a odborníkem na rizikové chování na internetu Martinem Kožíškem z CZ.NIC. Oba se podíleli na výzkumu Starci na netu. A pozor, stařec není pejorativní označení pro seniora, stařec je člověk, který vyrůstal ve světě bez internetu. „U těchto lidí docházelo k rozšiřování nepravdivých informací, ale v dobré víře, aby ostatní ochránili. Rozhodně nechtějí být dezinformátory a útočit na společnost,“ upozorňují internetoví experti.

I proto je podle nich nutná mediální gramotnost. Na starší generaci se zaměřuje například sdružení Elpida, ale i zmiňované e-bezpeci.cz. „Seznamujeme seniory s nepravdivými informacemi. Celé je to apolitické, takže jim neříkáme: Nesledujte Tomia Okamuru, stavíme to na jejich konkrétních aktivitách na internetu, třeba na podvodné reklamě, podvodných aukcích a pseudolevných nákupech. Na konkrétních případech jim vysvětlujeme, jak to funguje v internetovém prostředí,“ objasňuje Kamil Kopecký.

Sociální síť může být nebezpečnější než přebíhání dálnice, říká režisér Vít Klusák  

Nesdílejte příliš informací o dětech!

Novým problémem v online světě je sharenting – sdílení videí či fotografií rodiči bez souhlasu dětí. Název vychází z anglických slov „share“ (sdílet) a „parenting“ (rodičovství). „Rodiče nepřiměřeně sdílejí osobní a intimní materiály svých vlastních dětí, ty pak mohou uniknout mimo kontrolu,“ varuje Kamil Kopecký. Fotky nezletilých dětí bez jejich svolení a bez zakrytí tváře zveřejňuje až čtvrtina českých rodičů. Ženy častěji než muži. Na svolení dětí se ptá pouze 10 % rodičů, tvář dětí jich zakrývá pouhých 8 % rodičů, vyplývá z průzkumu, který provedl mezi českými rodiči Avast. „Dnešní patnáctileté děti mají často na internetu zdokumentovaný celý svůj život, který je tak zároveň přístupný i dalším lidem,” varuje odbornice na online bezpečnost Julia Szymańska z Avastu. „Právě rodiče nesou zodpovědnost za vytváření digitální stopy dítěte, která jim zůstane do konce života,“ varuje.

MEDIÁLNÍ VÝCHOVA JE NUTNOST!

Přestože je mediální výchova velmi důležitá, stále není na školách povinná.
Záleží na konkrétní škole, jak celou výuku pojme. „Některé školy tomu věnují třeba jen hodinu ročně, což je děsivě málo na to, jak je to silné téma,“ upozorňuje Kamil Kopecký. Děti by se podle něj měly učit, jak rozpoznat manipulaci, která na ně číhá na internetu, v médiích a reklamě.
Někteří osvícení pedagogové si do škol zvou mediální experty, kteří dětem vysvětlují, jak pracovat s informacemi a odhalit manipulátory. Za tímto účelem vznikl i projekt Zvol si info.

Skupina studentů Masarykovy univerzity sepsala Surfařova průvodce po internetu – jednoduchý návod, jak se chovat ve světě médií, vytvořila přednášku s workshopem a vyrazila na tour po českých a slovenských školách. S podobnou edukativní roadshow s názvem Buď safe online objížděl téměř dva roky české školy i známý exyoutuber Jirka Král. Měla jsem příležitost navštívit jeho poslední štaci na Základní škole v Lipencích a musím říct, že jsem odcházela s pocitem, že přesně tohle má smysl. Osvěta v oblasti mediální a digitální gramotnosti je nutná nejen mezi dětmi, ale také mezi rodiči a učiteli.

Článek vyšel v časopise Maminka. Aktuální srpnové číslo můžete koupit přes ikiosek.cz/maminka, tam si můžete objednat i předplatné s dárkem.

Dvanáctileté děti mi posílaly citlivé informace, varuje youtuber Jirka Král
Neptejte se dětí, co bylo ve škole! Chtějte vědět, co se jim přihodilo na internetu
Témata: Předškolák, Školák, Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Rodiče, bezpečnost na internetu, Student, Tour, Osvěta, FAMU, Modrá velryba, Linka Bezpečí, Kamil Kopecký, Masarykova univerzita, Česká republika, Elpida, Expert, Vysvětlení, Sharenting, Sociální síť, Jirka Král, Roa, Olomouc, Velryba, Avast