[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Na svém instagramovém účtu (#IVF mama from Prague) denně odpovídá svým sledujícím na spoustu otázek týkajících se neplodnosti a umělého oplodnění. První cyklus IVF podstoupila dnes 27letá Daniela již ve 20 letech, těhotná byla celkem pětkrát, čtyřikrát ale o miminko poměrně záhy přišla.
Nakonec se ale stal zázrak a narodila se zdravá dcerka Maruška (4). Svou strastiplnou cestu za vytouženým dítětem popsala Daniela Šplíchalová ve své knize, která nese název IVF máma z Prahy: Když je touha po miminu silnější než zákony přírody. A nám se podařilo tuto statečnou maminku vyzpovídat.
Sepsat svůj příběh jsem chtěla už moc dlouho, ale nevěřila jsem si. První impulz tedy přišel až s nabídkou z nakladatelství. Pár stránek jsem ale psala již při čekání na Marušku. Říkala jsem tomu “můj zázrak”. I tyto stránky moje knížka obsahuje.
Tyto situace prožívám vlastně až teď. S umělým oplodněním jsme začali dost brzy (Daniele je 27 let a při operaci před 10 lety jí lékaři museli odebrat oba vejcovody, proto přirozeně otěhotnět už nemohla – pozn. red.), a tak jsme se zpočátku podobným konfrontacím a dotazům a všemu okolo celkem úspěšně vyhnuli. Každopádně dnes již i moje vrstevnice začaly toužit po miminku, takže i první kamarádky jsou těhotné. Dnes jsem už ale poměrně “vytrénovaná”, a i když to samozřejmě zabolí, zvládám to dobře.
Diagnóza neplodnost ovlivňuje život opravdu dost. Zasahuje výrazně do našich vztahů, ať už toho partnerského nebo kamarádského. Zasahuje do našich financí, do sexuálního života. Všechny tyto aspekty jsem bohužel na vlastní kůži poznala a přišla jsem o dost přátel i o chuť na jakékoli partnerské intimnosti. S manželem jsme ale vše ustáli a to je to nejdůležitější. Musím říct, že jestli jsem se díky neplodnosti něco naučila, tak je to pokora. Vnímám naplno spoustu maličkostí a užívám si je. Každá chvilka na zahradě s Maruškou a se zvířátky je tak pro mě splněným snem.
Po třetím a čtvrtém embyotransferu (přenos v laboratoři vytvořených embryí do dělohy matky – pozn. red.) a prvním samovolném potratu se náš vztah hodně změnil. Byla jsem úplně na dně a chtěla jsem pauzu ve vztahu. Byla jsem zlá a strašně nešťastná. Manžel ale pauzu odmítl a já ho dodnes obdivuji, že to se mnou vše vydržel a zvládl. Hlavně díky jeho trpělivosti a lásce jsme všechno překonali.
Řekla bych, že úplně nejtěžší je hlavně zvládnout to psychicky. Celý proces je velmi náročný pro naši mysl, každý neúspěch se v naší hlavě podepíše. Mým největším strašákem byl neustálý strach, že o to vytoužené miminko přijdu. Poznamenalo mě to tak silně, že i po porodu strach o Marušku nezmizel. Objevily se u mě panické ataky a úzkosti. Kdybych se ale mohla vrátit zpět, tak bych mnohem dříve vyhledala odbornou psychologickou pomoc. Při cestě za druhým miminkem a po několika spontánních potratech, které jsem nedávno prodělala, mi právě psycholog nejvíce pomohl.