Městská nemocnice Čáslav

Rodila jsem v Čáslavi v září 2009 a musím souhlasit s předchozím příspěvkem. Vše bylo perfektní, sestřičky i paní doktorka velmi milé a usměvavé.Novorozenecké taky prima, dokonce když jsem se tam vracela kvůli kontrole žloutenky, maximálně mi vyšli vstříc a malého změřili a nemusel tak na odběry krve. Jediný mínus je jídlo. Bohužel ta paní co sestavuje jídelníček asi nikdy neměla děti, takže Vám tam klidně dají ředkvičky, zelí atd. Prostě nadýmavé věcičky, kvůli kterým nejedné prvorodičce co nemá zkušenosti prořvali děti celé noci i dny. My co jsme už druhorodičky jsme to prostě nejedli a krmila nás rodina Takže vybavte se jídlem a hurá do Čáslavi.

ahoj tak nevim jestli jste se nespletly taky jsem rodila v caslavi v prosinci 2008 a i kdyz nepicitam porod kdy na me rvali at neplacim pokud nechci porodit mentala tak uz jenom to ze odnasely malyho po porodu a sestra ho uhodilla do hlavicky o dvere a navic z ni byl citit alkohol maly mel 3kg a sily me na 26 stehu tak ze kdyz to videl hejny rekl ze je to jak pro prase a porod jsem mela 25 hodinovy kdyz jsem prosila o epidural tak rekli at nehekam no hruza navstevy na chodbach... ted jsem v 18tt a tesim se porod v koline ale alespon nekdo ma dobrou zkusenost..

Také jsem rodila v Čáslavy, dvě děti. První porod červen 2004, v pohodě, p.Kuklíková suprová ženská nejlepší porodní asistentka. Druhý porod prosinec 2008, už tak dobrý nebyl. Nevzpomenu si na jméno porodní asistenky, ale teda ta mi dala. Při mém tvrzení, že už rodím a potřebuji skutečně tlačit, mě poslala na míč, kam jsem vyloženě dolezla. A řikám jí, že už je skoro venku, že ho cítím. No myslíte si, že by se zvedla od internetu a šla mě vyšetřit a zkontrolovat? ne, jenom prohlásila, za chvilku tu bude primář, on si vás zkontroluje N a když viděla, že už opravdu nemůžu, tak řekla, že se teda podívá a pak křičela, jéžíš, vždyť vy už máte venku hlavičku =-O musíte dojít na sál, řikám to už opravdu nedojdu, tak mě museli nést na sál ve třech takže jsem hlavičku zpět zatlačila a na sále jsem 2x zatlačila znovu a byl venku hned. Bacha na Hlasovou ta prý chodí k porodům opilá. Ona Čáslav není špatná, ale záleží na tom kdo vás rodí, tak jako všude jinde. Teď čekám třetí mimi 8tt a půjdu do Kolína. Doufám, že tam nenarazím na nějakou kr....ale Kolín je blíž

Čáslavskou porodnici mohu jen doporučit. Rodila jsem v srpnu 2010 a nemůžu si vynachválit. Při porodu úžasná podpora porodních asistentek i lékařů. I během hospitalizace udělaly sestřičky první poslední. Je pravda, že dětské sestry (některé) nebyly moc milé, ale vše co jsem potřebovala vysvětlily, pomohly a domů jsme šli plně kojící Nikdy bych nerodila v Kolíně!! Chodila jsem tam několik měsíců do gyn. poradny a jak tam se mnou zacházeli a co vše dělali nebo spíš nedělali.. HRŮZA!! Nedokážu si představit, že bych tam rodila.. Já doporučuji jedine Čáslav Mám na porod jen výborné vzpomínky a nebojím se jít do dalšího

Kolem 20. hodiny večer se začlo "něco dít" v podobě bolestí v podbřišku a trochu "tekl spodek" ale jen po kapkách, takže jsem usoudila, že voda mi nepraskla a jen pozvolna začíná odtékat. Prostě žádnou paniku. Nějakou cca hodinku jsme tedy nikam nepospíchali, ale nakonec jsme usoudili, že radši se do porodnice vypravíme, i na těhu kurzu říkali "radši vícekrát planý poplach, než jednou pozdě". Vezl mě přítel.
Po příjezdu do porodnice nás bzučákem sestra pustila dovnitř (- noční způsob pouštění pacientů).
Vyplazila jsem se nahoru a sestra mě posadila na lavici, ať čekám. Pak přišla jiná, že se mě ujme. Šlo se na vyšetřivnu. Sestra do mě hrábla a prej ano, rodíme, ale na začátku. Pak mě vyšetřoval postupně nějaký mladý doktor a porodní asistentky, každý říkal něco jiného a všimla jsem si, že sestra dokonce opravovala doktora v úsudku Dohadovali se nade mnou jak na trhu. Síla.
Mezitím s jinou sestrou jsem vyplnila sáhodlouhý dotazník o rodinných anamnézách atd. Byla trochu nervózní, ale jinak celkem v pohodě.
Po tomto úvodním ceremoniálu jsem byla poslána na pokoj a přítel domů, že je ještě čas a zavoláme ho, až "půjde do tuhého". Zažádala jsem si o nadstandart (mají ho tam za příznivou cenu). Sestra nebyla moc nadšená (nevím proč), ale nakonec mě na něj odvedla. Pokojík pěkný, útulný. Ještě taky proběhl klystýr a sprcha a převlečení do erární košile a vše bylo jakože ready. Má cesta vedla zpět na pokoj. Prej ať zkusím spát. Haha, bolesti už byly větší a intervaly kratší, asi málokdo by zaspal. Navíc mě pořád chodili kontrolovat a konstatovat, že mi nenastupují pořád ty správné kontrakce. To bylo pro mě opravdu "velmi povzbuzující"!!!! Kolem půlnoci mi nějaký doktor (prý primář) praskl plodovou vodu.
A pak nastal kolotoč. Aby se porod rozběhl naplno, musela jsem běhat stále dokola mezi třemi "stanovišti" a to byla vyšetřovna, sprcha a místnost s žebřinami a velkým gumovým míčem. Na vyšetřovně kontrolovali, jak se otvírám, ve sprše jsem si musela na břicho pouštět co nejteplejší vodu, na cvičebně pérovat na míči přidržujíc se žebřin. Z ruky mi trčela kapačka na stojanu, který jsme si vozila s sebou. Sestra mě vodila po stanovištích a štrádovala jak generál a koulela očima, že jdu za ní pomalu a trvá mi to.
Mezi tímto mohl už za mnou přijet přítel, tak jsem ho zavolala. Mohl být na stanovištích se mnou.
Stanoviště se různě kombinovaly, takže nakonec jsem měla pérovat na míči ve sprše a tekla na mě teplá voda. Do toho bolesti a šílené vyčerpání a hlavně ŽÍZEŇ !!!! Sestra mi zakázala pít. Sjela přítele i mě, co mi má co podávt pití a jaktože piju, že pokud mě třeba budou muset operovat, bude to problém. Já dehydrataci snáším hodně špatně, takže mi bylo na omdlení. To sestru nezajímalo. Jen pořád všichni lamentovali, jaktože nemám pořád pořádné kontrakce.
Noc předtím jsem skoro nespala a tuto noc, co jsem jela do porodnice, také ne, takže po dvou probdělých nocích i přes bolesti jsem málem usínala vestoje. Prosila jsem doktorku, aby mi udělali císařský řez, že už jsem tak vyčerpaná, že to nedám. To už jsem rodina nějakých 10 až 12 hodin. A ona s úšklebkem, že žádný řez, prý "To byste to měla až moc jednoduché".
OK, tak jsem to teda jednoduché díky nim neměla. Rvali do mě oxytocin či jaká to ještě "povzbuzovadla" jednu kapačku za druhou a kontrakce se moc nelepšily. Místo vyšetřovny už jsem chodila na porodní sál, kde mě vyšetřovala porodní asistentka a monitorovala miminko. Vypadala jak řeznice a chovala se ještě hůř. Na lehátku během monitorování se mi koukala na spodek a najednou mi bez varování vrazila do zadku dva čípky, oba hned za sebou a tak drsně, že jsem myslela, že mi prorvala střevo. Musely to být čípky veliké, protože bolest v zadku byla neskutečná. Žádné upozornění jako třeba abych se uvolnila, že mi bude hrabat do zadku. Prostě beze slova bác bác, já jen hekala bolestí. A tímto přístupem to i pokračovalo... Pak už jsem stanoviště nestřídala a zůstala ležet na sále a mými nepravidelnými kontrakcemi.
Díky tomu, že jsem rodila dlouho, tak se různě měnily a střídaly služby a když se střídaly porodní asistentky, nechali mě tam cca hodinu samotnou na sále. Teda s přítelem, ale ani jeden jsme ještě nerodili a nevěděli, o máme dělat. Nakonec to teda nevydržel a šel se zeptat na sesternu, co jako máme dělat a ještě jako bychom otravovali. Jen po něm vzkázali, ať střídavě tlačím a prodýchávám. Že by se někdo uráčil přijít, se nestalo. Teda stalo ale cca až po necelé hodině. Nikdo neřešil, že tam má být a pomáhat, poradit, nikdo neřešil, že jsem už spoustu hodin nepila a jsem úplně vyřízená.
Nakonec to dopadlo tak, že po 20. hodině večer jsem malou vytlačila, porodní asistentka (řeznice číslo 2) mi skákala předloktím po břiše, doktoři se u mě rojili jak včely na med, panikařili a potili se, protože už jim bylo jasné, že to podělali, že ženskou s nepravidelnými kontrakcemi se nechali 20 hodin trápit, místo aby udělali císaře, tak mě donutili malou vytlačit silou, byla přidušená, mně praskla děloha a celý spodek včetně zadku, vytlačila jsem si kus střeva a to byl výsledek jejich "skvělé práce a citlivého lidského přístupu" !!!!
Po úlevě, že je malá venku, jsem myslela, že martirium končí. Malou rozdýchali kyslíkem a i když jsem ztratila hodně krve, tak jsme to obě zvládly a já myslela, že jsme za vodou. Netušila jsem, že mě to nejhorší teprv čeká. Hodně jsem krvácela a bylo nutné se zbavit placenty, která se mi neodloučila, takže ji ze mě doktor vyrval silou jako když tahá tele z krávy a pak začal šít. ZAŽIVA!!!! Přítel to počítal a u 40 přestal prý počítat. Takře přes 40 stehů bez umrtvení. Zatímco u porodu jsem jen hekala, u šití jsem řvala jak zvíře. Kvílela jsem, aby mi něco píchli...Pche-kdo by to řešil, však oni jsou řezníci a člověk je jen kus masa na stole !!!!!. Nicméně mi nezbylo než to přežít a já husa se jim pak ještě omluvila za pláč a řvaní bolestí. Skopat jsem je měla !!!!! Jenže oni mají navrch, zneužijí toho, že je ženská celá roztřesená strachy o dítě a i o sebe, když celé okolí dává najevo, že je něco špatně, tak si člověk nechá líbit skoro cokoliv, hlavně aby dítě bylo v pořádku. A řeznický ansámbl této bezbrannosti zneužívá.
No... po šití povinné dvě hodiny na sále na monitorech a pak pro mě přišly sestry a s tím sešitým spodkem mě PĚŠKY vedly na pokoj. Že by mě třeba vezly na posteli s kolečky ? Kdepak šup šup pěkně po svých !!!! A mazej do sprchy se pěkně umejt. Až teprve se mi udělalo opravdu mdlo z bolesti, žízně a vyčerpání a začala jsem se jim skládat na zem, tam pochopily, že by asi měly se o mě postarat, uložily mě na postel a nechaly odpočívat. Když jsem sestře řekla, že udělala dobře, že mi dovolila si lehnout, že by mě ze sprchy asi neunesla, kdybych omdlela, tak mi řekla "co si myslíte, bychom vás tam nechaly ležet".- Mělo to být.....VTIPNÉ ??????
Moc odpočinku nebylo, pořád chodily na kontrolu a měřit tlak a píchat antibiotika nebo co a jiné medikamenty. Ruce jsem měla úplně modré, protože sestra šikula mi to neuměla píchnout, rozpíchala mi žíly a ještě nadávala. Přitom do té chvíle žádná sestra nikdy s mýma žílama problém neměla.
Ráno po porodu jsem měla skvělý budíček, sestra mě přišla sprdnout za NEUKLIZENÝ POKOJ !!!!! Přítel totiž na druhé posteli zapomněl mikinu. Já jen lapala po dechu, je-li toto možné ???? V Čáslavi asi ano. Asi běžně ženská po 20 hodinách porodu se 40 stehama ve spodku přiběhne na pokoj, uklidí ho a teprv pak jde spát ! Na tohle jsem ani neměla slov. Navíc šlo o blbou mikinu. Jsem docela puntičkářský typ co se uspořádání věcí a hygieny týče. Ale ta mikina mi to pokazila.... !!!!
Naštěstí co se miminka týče, sestry na novorozeneckém byly naopak skvělé !!!! S porodním oddělením nesrovnatelné !!!!
Velmi laskavé a hodné, učily mě koupat, přebalovat, pomáhaly kojit, VŠEM JIM OBROVSKÝ DÍK !!!!!!!!
Porodní řeznictvo mě pak ještě trápilo s tím, že mám vysoký tlak a chtěli si mě tam nechat dýl, asi jim nedošlo, že ten tlak mám z nich. Podepsala jsem revers a jela s miminkem domů.
Je to už rok a půl, ale dlouho jsem tu hrůzu nemohla rozdýchat, i se mi o tom zdálo. Chtěla jsem podat trestní oznámení, ale měla jsem jiné starosti. Ale možná jsem to měla udělat, aby si uvědomili, jak se chovají k lidem.
S jinými lékaři ani sestrami jsem nikdy neměla problém, toto jsem ještě nezažila. Každý jsme někdy protivný a nemáme svůj den, ale tohle bylo něco jiného. Mám možnost srovnání například s personálem v nemocnici ve Vysokém nad Orlicí, kde mi před pár lety operovali ruku a přístup k pacientovi ani srovnat nelze. Přestože to byla ve srovnání s porodem banální záležitost, chovali se k člověku pohodově, uklidňovali, zajímali se, informovali pacienta, co se bude dít, prostě profesionálové ! Normální dospělý člověk ani nepotřebuje od lékařů ani sester žádné "ťuťu ňuňu" a obcházení po špičkách. Stačí normální slušné zacházení jako s člověkem a ne jak s kusem masa na jatkách. Někteří členové porodního týmu v Čáslavi by měli jet do Vysokého na školení, nebo dát raději rovnou výpověď !

Dobrý den, chtěla bych se také podělit o mojí negativní zkusenost v nemocnici Čáslav. Zítra je to 7 měsíců, kdy jsem na svět přivedla dceru Terezku. Byla jsem prvorodička a tak jako nezkušená jsem raději mlčela a dbala pokyny ODBORNÍKŮ. Chodím na gynekologii do Čáslavi k Dr. Provazníkům.Jsou to opravdu doktoři na svém místě, vždy jsem s nimi byla spokojená a bez jediné výtky a to stále platí! Tak si to vezmeme pěkně od začátku ! ... . . Byla jsem ve 43.t.t., kdy mě pan Dr. Provazník poslal do nemocnice kvůli špatným ozvám, aby mě v nemocnici vyšetřili a trval na vyvolání porodu. Bylo úterý, kdy jsem u Dr. Provazníka byla. Přišla jsem do nemocnice s žádankou o znovu natočení křivky a popř. o hospitalizaci kvůli vyvolání porodu. V nemocnici mi natočili křivku a pan Dr. Tichý se slovy : křivka se mi líbí, nevím co se Provazníkovi zase nelíbí, není třeba dnes hospitalizovat, jděte domů, večer si dejte skleničku šampaňského, nechráněnou soulož a zítra přijďte na 7:00 hod. ráno sem, dáme tabletku a budeme rodit. .. Tak jsme se s přítelem sebrali a odešli domů. Jak nám bylo řečeno, tak jsme večer udělali a druhý den ( středa ) jsme opět naklusali v 7:00 hod. ráno. Ve dveřích místo pozdravu, nám sestra oznámila, že dneska na mě nemají čas, že mají dvě akutní sekce a jeden klasický porod, tak že se porod přesune na zítřek, tudíž na čtvrtek.. Toto rozhodl primář oddělení. Další odložený den, mého přenášeného těhotenství. Ale že si mě tam už nechali a tak jsem se šla převleknout a ubytovat.. .. Skoro se slzami v očích, kvůli přístupu sestry hned u dveří, jsem si zalezla na pokoj a čekala, co se mnou bude. Večer, asi ve 22:30 hod. obcházel primář pokoje a ptal se maminek, zda je vše v pořádku a zda něco někdo nepotřebuje, svěřila jsem se, že mám pocit, že mi odtéká po troškách plodová voda a že takto je to i několik týdnů, musela jsem nosit nonstop vložku, ale nebyla jsem si jistá, zda to byl výtok nebo pl. voda. Řekl mi, že pokud je to po troškách, nic se neděje a mám jít v klidu spát, ale pokud odtekla, mám si dojít za sestrami. Šla jsem tedy spát. Druhý den tedy ( čtvrtek ) přišel den D . Vzbudili mě asi v 6:30 hod. že mi jdou natočit křivku a dají mi vyvolávací tabletku. Primář přišel, popřál mi hezký den a celý postup kompletně vysvětlil, co a jak mi bude dnes dělat . Zavedl tabletku, bylo 7:30 hod. a odešel domů. Nastoupila Dr. Hlasová, ta nic netušící mě dostala na starost. V 7:40 nastali kontrakce. Pravidelně jsem chodila na monitor, aby pozorovali co se děje. Okolo deváté hodiny kontrakce výrazně přibrali na síle a od 10:00 hod. jsem už nemohla ani chodit. Znova mě vyzvali na křivku a ta byla hodně špatná. Volala jsem proto přítelovi do práce, že porod se blíží ať přijede do nemocnice. Hned po jeho příjezdu Dr. Hlasová přišla už v zeleném a informovala nás o skutečnosti, že musím okamžitě na sál. Přiběhla hned sestra, aby se vyřídilo pár formalit a v největších kontrakcích mi dali podepsat papír se souhlasem, provést akutní sekci. Nešlo se ani podepsat :/. Jen co jsem vrátila propisku sestře, odvezli mě na sál. Terezka se narodila v 11:12 hod. . Operace proběhla a na pokoji 6-ti nedělí, kde jsem se probudila, nastalo hotové peklo! Sestry nepříjemný, podrážděný až hulvácky nezdvořilý. Setry jak od miminek, tak z gynekologie. Nikdo se semnou nepáral, po probuzení mi přinesli Terezku na pokoj a sestra mi jí ani neukázala. Držela jí pod krkem a nakázala mi, abych se přetočila na bok, abych jí mohla nakojit. Optala jsem se, na jaký bok se mám natočit, tak na mě vystartovala, že na levý. Trvalo mi to, než jsem se dokázala vůbec pohnout, strašně mě to břicho bolelo a ono i celé tělo. Setra na mě vystartovala po druhé, že na mě nemá celý den ať sebou pohnu. Zaťala jsem zuby a zvládla to. Terezku mi přiložila k prsu a já jí konečně mohla alespoň vidět, ale jen z profilu. Sestra jak jí držela pod krkem a rvala jí hlavičku do mého prsu, chudák nemohla popadnout dech a hrozně z toho začala plakat. Vynadala ji, že nejsem schopná spolupracovat a odešla i s Terezkou. Další kojení proběhlo úplně stejně, ale přišla úplně jiná sestra. Ta mi zase nadávala, že jak nademnou stojí jí bolí záda a ať spolupracuji. A další a další kojení probíhalo, takřka stejně. Druhý den ( pátek ) mě postavili na nohy v 5:00 hod. ráno a tak už pro mě kojení bylo veselejší. Upozorňuji, že kojení mi nikdo nevysvětlil ani jak správně držet novorozence, nebo jak popř. přebalovat, koupat prostě NIC !!! Aby toho nebylo málo, šoupli mi na pokoj romku, která chodila do koupelny na našem pokoji kouřit a dál se k tomu asi ani vyjadřovat nechci . .. Třetí den den jsem už nervy nevydržela a probrečela jsem skoro celý den, ale vydupala jsem si Terezku. Řekla jsem jim, že ji chci nechat na svém pokoji a tak jsem si ji KONEČNĚ mohla detailně prohlédnout. Večer jsem došla říct Dr. Hlasové, že romka mi na pokoji kouří a že chci pokud možno, na jiný pokoj. Dala jsem se s paní Dr. Hlasovou kapku do řeči a chtěla jsem taky vědět, proč porod musel proběhnout akutním císařským řezem. Řekla mi, že tohle co zažila semnou, nezažila za celou svoji kariéru. Prý Terezku vytáhli za 5 minut 12, že by jinak nepřežila a o vlas unikla od trvalých následků. Když mě otevřeli, zjistili že nemám v sobě ani kapku plodové vody a ještě jsem tam měla asi 5- ti centimetrový bobek od Terezky. Že jen zázrakem ta holka vůbec žije. A při dokončení věty mě pohladila po tváři se slovy, vy jste nám teda dala. Ono také jak by né, selským rozumem nechávat takto dlouho přenášet a oddalovat to jen z důvodu, že na mě nemají čas, je při nejmenším neprofesionální, nestandardní a netaktní. Hrozilo velké riziko a málem se naplnilo. Přeskočím, pak se vrátím. Když jsme opustili porodnici dostávali se k nám zprávy, o tom, že se o našem případu šušká mezi doktory a nemocnice má strach z žaloby atd. Teď zpět, od doby kdy jsem si promluvila s dr. Hlasovou jsem nevěřila vlastním očím i uším co se dělo za věci.. Setry se ke mě chovali jako by mi nemocnice patřila. Samá vlídná slůvka a ochota na prvním místě! O malou bylo každý den perfektně postaráno. Dokonce mi přišli sestry nabídnout, zda nemám zájem o nadstandard apod. ... . Říkám si, že kdyby nešlo Terezce o život resp. kdyby moc dobře nevěděli, že to podělali, vše bylo tak, jak se zajelo hned na začátku. Tímto chci moc poděkovat Dr. Hlasové, která si zaslouží moje velké dík za to, že máme tak krásnou, šikovnou a hodnou dceru. Nedovedu si představit jak by jsme dopadli pokud by měl službu ten mladý dr. Tichý. Rozhodnutím dr. Hlasové jít ihned na sál, zachránila naší Terezce život, na rozdíl od primáře oddělení aj. nezkušených dr. v porodnici, kteří nás odkládali a odkládali a možná ještě dnes by nás odkládali z důvodu nedostatku času. A děkuji doktorům Provazníkovým, že nenechají nic zajít, tak daleko, aby se tu rozhodovalo o minutách, či sekundách mezi smrtí a životem !!!! Jsou to DOKTOŘI NA SVÉM MÍSTĚ a ať si každý povídá o nich co chce, myšleno hlavně ti jejich amatérští kolegové v nemocnici.Oni věděli kdy mě poslat rodit, jen v nemocnici byli moc chytrý. Mohlo to opravdu zle dopadnout.
S pozdravem Ploháková Andrea a do Čáslavi prosím už nikdy!

Sdílím asi týden starou zkušenost prvorodičky:) Do porodnice jsem jela s připraveným porodním plánem a ideální představou, jak by měl porod probíhat - tedy co nejvíce přirozeně, bez urychlování, bez medikamentů, protrhávání vaku blan, nástřihu hráze, s bondingem a dotepáním pupečníku. A musím říct, že mi vyšli maximálně vstříc. Po skoro dvaceti hodinách poměrně intenzivních a častých poslíčků doma jsme se rozhodli jet do porodnice, kde si mě (tedy mě a manžela) rovnou nechali s tím, že už se začínám otevírat. Respektovali moje přání do porodu pokud možno nezasahovat a nechali mě "hekat" ještě asi šest hodin na pokoji (měli jsme nadstandard, mohu jenom doporučit). Bohužel po té době nepřišel žádný postup v porodním nálezu, už jsem byla velmi vysílená a hrozilo, že by se mohla děloha unavit a porod ustat, proto jsme nakonec k protržení "vody" přistoupili. To skutečně pomohlo a po dalších asi šesti hodinách, kdy jsem ještě využívala různé úlevy od bolesti (vana, sprcha, míč, i na medikamenty nakonec došlo, už jsem skutečně byla se silami v koncích) byl syn v pořádku na světě. Bez nástřihu (za to také díky Aniballu), hodinový bonding, po dotepání pupečníku tatínek přestřihl šňůru. Vše probíhalo v naprostém klidu, jediný hlučný element jsem byla já :) Po porodu mi potom nechtěla vyjít placenta a pokusy dostat ji ven byly dost bolestivé, tak nakonec pan doktor rozhodl o jejím vyjmutí v narkóze. Poslední, co si pamatuji před usnutím, je úžas, kolik lidí se kvůli mě takřka z minuty na minutu sešlo na jednom sále. Zákrok byl opravdu krátký, podle manželova vyprávění jsem se už asi za dvacet minut probírala na pokoji, hned nám na náš požadavek přinesli miminko a už jsme byli jen spolu. Za mě tedy celkově naprostá spokojenost. Člověk nemůže všechno dopředu naplánovat, ale když máte štěstí na profesionály s lidským přístupem, je to hrozně fajn. K péči novorozeneckého oddělení taky nemůžu nic vytknout, se vším poradili a pomohli, sestřičky byly moc milé. Za nás tři tedy velké díky všem, především MUDr. Tichému a porodním asistentkám S. Pánkové a S. Stibůrkové.

Čáslavskou porodnici rozhodně nedoporučuji, pokud jen trochu můžete, jeďte rodit kamkoliv jinam!!! Já sama jsem v ně vložila důvěru po špatné zkušenosti při porodu prvního dítěte v jiné porodnici. Snad nikde jinde neplatí pořekadlo „sliby – chyby a skutek utek“ tak doslova, jako zde. Dojížděli jsme do Čáslavi z docela daleka téměř tedy celých 9 měsíců, jen pro ještě o moc úděsnější zážitek, než poprvé. Přijeli jsme do porodnice 4 hodiny od začátku kontrakcí, intervaly byly pravidelné, postupně se zkracovaly a kontrakce sílili tak, jak to má být. Napojili mne na monitor a po něm nás poslali na dalších 40 minut do čekárny bez toho, aby mne někdo vyšertřil. Po více než hodině od příjezdudo porodnice mne vyšetřoval samotný primář, který nás poslal domů za příšerných dopravních podmínek ve vánici a -15°C i když jsem trvala jako druhorodička na tom, že toto poslíčci být nemohou a že určitě rodím – malá byla na světě za 3,5 hodiny od tohoto vyšetření! Domů jel alespoň manžel a já jsem po urgencích mohla zůstat na běžném lůžkovém pokoji. Tam mne nikdo nepřišel zkontrolovat dvě hodiny i když jsem již křičela bolestí a prosila o vyšetření, že se jistě jedná o porod. Pak tedy konečně opět monitor, po monitoru vyšetření a musíme urgentně na sál, otevřená na 7cm, manžela mi poslali domů,porod do vody, který jsem si přála a proto dojížděla, se „NESTIHNE“ přesto, že jsem v porodnici byla již tři hodiny a stále je přesvědčovala, že rodím. Jako druhou variantu jsem chtěla epidural na bolesti, taktéž nic, žádné zdravotní protiindikace nebyly. Po 20 minutách žádostí se mi konečně dostalo entonoxu, který po 10 minutách došel a další nebyl. Tolik toho prosím mají pro celou porodnici - na dně lahve. "Věnovala" se mi porodní asistentka, která dávala za vinu mně, že se nestihla příprava a jaksi jí zaneřádím sál (předělaný kumbálek s vybavením možná z roku 1970). Většinu času jsem na sále byla sama a bála se, že dítě vypadne na zem když budu tlačit, protože jsem na vkus asistentky moc křičela. Oddělení šestinedělí je zařízené ještě hůř, na maličkém pokoji tolik postelí, že se k nim nevejdou dětské postýlky, do skříně se vejdou věci maximálně půlce pacientek, sestra co mě přivedla přímo z porodního sálu na mě štěkla, abych si těžký kufr zvedla nahoru do skříně (jinde nebylo místo). Pak jsem si ještě měla 2 hodiny po porodu jít koupit toaletní papír a vložky. Sprcha úplně bez tlaku vody, poporodní poranění si musíte drhnout rukou. Kojit jsem bohužel nemohla ze zdravotních důvodů, dost jsem to obrečela, přesto se mě někdo neustále ptal proč proboha NECHCI kojit. Personál mi střídavě dával mléko a sladkou vodu - že se mléko nemůže, jak měl kdo směnu.

Dobrý den, máte některá nové zkušenosti s porodem v Čáslavi?? Zda tam jsou porodní pokoje kde jste celou dobu od příjezdu do porodnice nebo jak to tam probíhá? Děkuji