[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jak velkým trendem jsou sociální sítě ve skupině matek? Dá se říci, kolik na nich tráví času? Sociální sítě hrají v životě maminek velkou roli. Jsou pro ně zdrojem inspirace, informací, zábavy, udržují na nich vztahy s kamarádkami a známými, se kterými se tak často nesetkávají anebo se propojují s maminkami, které řeší obdobné problémy.
Z mé praxe vidím, že maminky z generace, která s internetem vyrůstala, svůj čas na sítě přesouvají pak v průběhu mateřství ještě více. Ty maminky, které před porodem na sítích nebyly tak aktivní, postupem mateřské dovolené tráví na sítích také více a více času.
Všem podobám mateřství a problémům, které rodiče řeší, se pravidelně věnujeme v časopise Maminka. V aktuálním čísle jsme se hodně zaměřili na stav českého školství. V rozhovoru jsme ho rozebrali s herečkami a švagrovými Aňou Geislerovou a Kristýnou Janáčkovou. Chcete si ho přečíst? Objednejte ZDE, poštovné je zdarma.
Hlavní motivací jsou poradny, informace a tipy, ale díky tomu, jak sítě umí pracovat s osobními daty, cílenou reklamou a algoritmy, které nám na sítích obsah tvoří na míru, velmi rychle spadnou do pasivního projíždění sítí, protože zkrátka dostávají obsah, který je pro ně uzpůsobený a je zajímavý. Často už nechodí na sítě pro obsah a informace, ale proto, aby skrolovaly, zaměstnaly mysl nebo si krátily čas, například při kojení. Někteří odborníci tvrdí, že matky na mateřské dovolené jsou jednou z nejohroženějších skupin z hlediska závislostí na sociálních sítích… Opravdu tomu tak je. Jedná se o jednu z nejohroženějších skupin. Mnoho matek se po porodu cítí izolovanější a ochromenější. Některé mohou řešit i osobní či rodinné problémy a sociální sítě jsou často únikem od negativních emocí a každodenních starostí. Mateřství je stresující. Spoustu matek trápí úzkost nebo špatné nálady a sociální média mohou být lékem.
V praxi na workshopech vidím, že pokud se maminka cítí například osaměle, jde na Facebook a napíše deseti dalším lidem, jak se mají, jen aby dostala odpověď a nabyla pocitu, že není sama. Na sítích si také maminky chodí pro pochvalu, obdiv a reakce v podobě komentářů a lajků, což opravdu návykové je. Navíc se v reálném životě často cítí nedoceněné a na sítích se vždycky nějaký ten lajk najde.
V čem mohou být sociální sítě pro matky nebezpečné? Jedna rovina nebezpečí je u matek. Závislost na digitálních technologiích se neodvíjí od času stráveného on-line, ale zejména od toho, do jaké míry upozaďuji svůj život pro to, abych mohla být na internetu. Například nejdu ven na procházku s přáteli, raději budu na telefonu nebo odkládám spánek, protože ještě chci projít těch 10 účtů na Instagramu.
Častým jevem, se kterým se setkávám, je situace, kdy rodič dá dítěti tablet na hraní jenom proto, aby ho zabavil a sám mohl být na sítích. Pokud se bavíme o závislosti, záleží i na obsahu. Je rozdíl, pokud je náš čas on-line jen pasivním skrolováním fotkami na Instagramu anebo se díváme na návody, tipy anebo se něco učíme.
Druhá rovina nebezpečí je pak vliv na dítě. Výzkumy posledních let ukazují, že se během dne věnujeme dětem čím dál méně a více upřednostňujeme telefon. Na pískovišti, při procházkách, ale i doma při hraní na koberci. Pokud dítě nemá dostatek pozornosti a mezi matkou a dítětem je bariéra v podobě telefonu, má to na dítě negativní vliv.
Zejména na rozvoj důvěry k lidem, neverbální komunikaci a rozvoj empatie nebo rozpoznávání emocí a reakce na ně. Nebo ve školách se zase setkávám s tím, že si děti často stěžují na to, že je doma ticho. Oba rodiče jsou doma na telefonu a nebaví se s nimi. Jsou neustále zaneprázdněni a děti pak nabývají pocitu, že rodiče vůbec nezajímají. Trápí pí je to, i když se může zdát, že telefon v naší ruce nevnímají a je jim to jedno. o. Jak sociální sítě, a vůbec digitální média, změnily podobu současného mateřství oproti generaci našich matek? Internet umožnil dozvědět se více o různých směrech výchovy, sdílet dobré nápady a cesty, jak se s mateřstvím vypořádat co nejlépe nebo zjednodušil setkávání maminek a tvorbu komunit. Na sítích najdeme podporu, která je často anonymní. A to nám pomáhá se více otevřít a sdílet více než například mezi známými a rodinou. V praxi vidím i odvrácenou stránku, a to je mateřství přes obrazovku.
Desítky fotek dítěte denně, videa a jejich sdílení se staly součástí každodenní rutiny, která nás s ovšem odvádí od přítomného okamžiku. Maminky jsou sice s dítětem v jedné místnosti, ale kvůli telefonu vlastně v úplně jiném světě. Spousta matek také ze sítí pociťuje tlak.
Na Instagramu musí působit šťastně a vesele a pokud tomu tak není, cítí se špatně. Z Pinterestu cítí, že by měly y mít perfektní domácnost, podle Facebooku se cítí málo aktivní, protože kamarádky kolem zvládají mateřství a ještě u toho podnikat. Je to ovšem m zkreslená realita, která je jen výsekem jednoho okamžiku na fotce. Pokud d jsou ale maminky více s těmito on-line okamžiky, než s těmi reálnými se svou rodinou, začne je to mentálně přemáhat. Podle jedné teorie jsou lidé na sociálních sítích tolik závislí proto, že navázání reálného mezilidského kontaktu a třeba i přátelství vyžaduje mnoho energie, zatímco virtuální kontakt je pohodlnější… Závislost na sítích je tvořena více faktory než jen tím, že se tam tvoří vztahy zdánlivě jednodušeji. Jedním z faktorů je to, co si na sítě chodíme léčit a proč. Dalším faktorem je design sociálních sítí jako takový, který je nastaven tak, abychom on-line strávili co nejvíce času. Vztahy on-line, o kterých mluvíte, jsou sice rychlejší, pohodlnější, efektivnější a zdají se být snazší, ale jsou často povrchnější.
Sociální sítě nemůžou být náhradou reálné komunikace, pokud chceme budovat kvalitní hluboký vztah, ať už partnerský, nebo kamarádský. Mohou komunikaci dvou lidí doplňovat, ale základ by měl stát na konverzaci z očí do očí. Tam se odehrává důležitá výměna emocí, neverbální komunikace a vnímání i těch informací, které nebyly vysloveny.
Jak je to s influencerkami? Může mít jejich sledování pro matky nějaký reálný přínos, nebo jde jen o zdroj frustrace? Z mé zkušenosti z práce s maminkami to vnímám především jako zdroj frustrace. Svět influencerů zobrazuje dokonalý život. Mluvím tady především o tzv. mommy influencerech, kteří mají dokonalé fotky a vyobrazují život bez chyby. To je pro maminky frustrující a často si pokládají otázku „co dělám špatně?“
Na druhé straně existuje i pár výjimek, které jsou autentické a otevřené v tom, jak produkty nebo služby propagují a jak je komentují, takže mohou být inspirující. Každá maminka by si tedy měla klást základní otázku: jak se cítím, když si projedu profil této influencerky? Cítím se špatně, tlustá, špatná máma, málo aktivní a měla bych dělat víc? Anebo cítím, že mi její obsah pomáhá a já bych se chtěla v něčem zlepšit, něco změnit, protože zkrátka chci já sama, a ne proto, že to vidím na někom druhém?
Co podle vás vede matky k tomu, že veřejně sdílejí fotografie a mnohdy až nevhodné detaily ze života svých dětí? Z průzkumu univerzity v Olomouci 75 procent českých rodičů umisťuje své děti na profily na sociálních sítích a 80 procent rodičů sdílí snímky, které umožňují dítě podle obličeje identifikovat.
Motivace rodičů je různá. Někteří jsou na dítě pyšní, a tak to to chtějí dát světu najevo. Spousta maminek se mi také svěřuje, že dává fotky dětí na sítě jenom proto, že se nudí. Na seminářích pro děti se žáky toto téma často rozebíráme a většina nesouhlasí, abych se jejich fotky nebo i fotky sourozenců na sítích a profilech rodičů objevovaly. Co víc, děti nám často říkají, že jsou okolo rodičů obezřetné v tom, co nosí nebo jak se tváří, protože je mohou kdykoli vyfotit. Rodina by měla být především prostředí, kde se můžeme uvolnit. Konstantně pózovat i s rodiči není zrovna příjemné. Dá se tedy říci, že často měříme své rodičovské kvality počtem lajků? Nemyslím si, že by lajky v rodičovství hrály tak velkou roli. Spousta maminek souzní s někým, kdo má nižší stovky lajků, protože je jim osobnostně blíž než k těm s půl milionem. Vědomě tedy lajky nehrají zřejmě tak velkou roli, podvědomě ale tušíme, že ten člověk s půl milionem získává nějakou sociální validaci, a tak máme tendence se srovnávat s ním.
Pamatuji si na debatu na toto téma s dětmi ve škole, kde dívky zmínily, že bez počtu lajků by rozhodně nepoznaly, který kluk je dobrý na chození. Lajky braly jako ukazatel kvality. S tímto fenoménem se setkávám zhruba u poloviny žáků, se kterými ve školách pracuji. Měla byste nějaká doporučení, jak udržet sociální sítě pod kontrolou a vzít si z nich to lepší? Pokud vůbec něco takového existuje… Prvním krokem by mohlo být promazání si účtů, které nechci sledovat. Jak jsem zmiňovala, je dobré si položit otázku, jak se cítím, když vidím příspěvky od tohoto člověka/z tohoto účtu. A podle toho si ho buď smazat, anebo nechat. Po tomto filtru bychom pak na sítích měli mít obsah, který pro nás bude mít hodnotu, ale nebude přinášet negativní emoce jako například závist, pocity méněcennosti nebo úzkosti.
Druhým krokem je určení si denního limitu, kolik času budu na sítích, seriálech ale i v hrách trávit času. Pokud budeme chtít tento čas prodloužit, ptát se: Proč? Proč tam zase jdu? Co mi to dává? Co si jdu zjistit nebo přečíst?
Třetím bodem by bylo postupné odinstalování aplikací z telefonu, takže na Instagram nebo Facebook budete moci jít jen z počítače. Neláká to tolik, pokud aplikace nemáte hned po ruce. Posledním doporučením by bylo zapřemýšlet, co si vlastně na sítích léčím? Proč tam mám tendenci utíkat a trávit tolik času? Pídit se po příčině, to je nejjistější, ale přiznávám, těžší cesta, jak si najít dlouhodobou digitální rovnováhu.
Karolína Presová O tom, jak si nastavit zdravou rovnováhu v digitálním světě, s týmem psycholožek školí rodiče, firmy, učitele a děti na základních a středních školách, kde se zaměřují na mentální zdraví, vztahy a sebehodnotu v dětském digitálním světě. Její vizí, se kterou založila projekt Replug me (replug.me), je pomoci lidem žít efektivnější a smysluplnější život v digitální době tak, aby technologie byla dobrým sluhou a ne zlým pánem. Ve virtuálním prostoru stačí napsat zprávu a někdo se vždycky najde, aby poradil. Není to ale skutečné přátelství…