Maminka.czPěstounská péče

Každé dítě potřebuje mámu a tátu. Den rodiny slavíme právě dnes

Simona Procházková 15.  5.  2023
Děti patří domů, to je hlavní myšlenka pěstounství, o kterém stále koluje řada omylů a mýtů. Kdo se může stát pěstounem a s čím je potřeba počítat? Jak probíhá příprava a na co byste se měli u této formy náhradní rodinné péče připravit? Se svým příběhem a zkušenostmi se nám svěřily dvě zkušené pěstounky.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Co dělá rodinu rodinou? Láska, pocit jistoty a bezpečí, pochopení a respekt. Prostředí, ve kterém vyrůstáme, nás ovlivní na celý život. Každé dítě potřebuje milující maminku a tatínka. Jak zásadně je toto vše důležité, připomíná Mezinárodní den rodiny, který se každoročně slaví po celém světě. Letos připadá právě na pondělí 15. května. Nezapomínejme, že žít ve šťastné a fungující rodině není bohužel pro spoustu dětí samozřejmost.

VIDEO: Tahle máma funguje jako dočasná pěstounka. Vymazlila desítky miminek

Nová šance pro každé dítě

Pěstounská péče je jednou z cest, jak mohou trávit dětství v milující rodině i děti, o které se jejich biologické rodiny z různých důvodů nemohou nebo nechtějí postarat. Ale pozor, pěstounství není totéž co adopce. Jde rovněž o formu náhradní rodinné péče, ale s přijetím dítěte do pěstounské péče přijímáte také jeho rodinu a minulost.

Pěstoun se stará o svěřené dítě po nezbytně dlouhou dobu, což může být řada let nebo až do jeho dospělosti. Může rozhodovat o běžných věcech dítěte a poskytuje mu zázemí. Za svou péči jsou pěstouni státem finančně odměňováni. Státní příspěvky tak dostávají na pokrytí některých nákladů spojených s výchovou dítěte. Pokud je to v zájmu dítěte, pěstouni zároveň pomáhají udržovat kontakt mezi dětmi a jejich biologickými rodinami.

„Je to nejkrásnější práce, jakou můžete dělat. Neskutečně vás to obohatí, dá to spoustu radosti, štěstí a naplní srdce. Vždycky jsem si myslela, že adoptované dítě nebo dítě v pěstounské péči nemůžete nikdy milovat stejně jako svoje vlastní. Teď už vím, že to není pravda. Můžete! Obohacuje to mě, celou naši rodinu, dává mi to lásku, naději v lepší zítřky, že ty děti s námi mají šanci poznat, jaké je to žít v rodině. To z nich dělá citlivé lidi, budou umět přijímat i dávat lásku dál, ve svém pozdějším životě, a to je úplně nejdůležitější,“ říká pěstounka Gábina Pošmourná.

Nebojte se ADOPCE! Kam se obrátit a co vás čeká, když si chcete osvojit dítě?

Kdo se může stát pěstounem?

Jednotlivec, manželé nebo partneři, kteří splní zákonem stanovené podmínky. Hlavní motivací pěstouna musí být poskytnutí pomoci, péče a zázemí dítěti. Pěstounem by se měl stát člověk, který dítě přijímá takové, jaké je. Respektuje jeho dobré i špatné vlastnosti, dává prostor jeho zájmům, pečuje o jeho kulturní a etnickou identitu. Dítě akceptuje i se všemi jeho potížemi a negativními zkušenostmi, které si přináší z původní rodiny.

Pěstounství jako forma náhradního rodičovství je samo o sobě velmi náročné. Vyžaduje značnou trpělivost i obrovskou míru porozumění, nicméně poskytuje dítěti nenahraditelné prostředí, v němž může navazovat důvěrné citové vztahy, čehož v rámci ústavní výchovy jednoduše nelze dosáhnout,“ zdůrazňuje dětský psycholog Radek Ptáček.

Pěstounská péče není pro každého!

Co musíte udělat a jaké podmínky splnit, abyste se mohli stát pěstouny? V první řadě své rozhodnutí dobře zvážit, poradit se o svém záměru s celou rodinou a ujasnit si, jak to může změnit život všem ve vašem okolí. Pak zajděte na oddělení sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) na obecním úřadu v místě vašeho trvalého bydliště. Podáte písemnou žádost o přijetí dítěte do pěstounské péče a následovat bude zaškolovací proces prověřování, který má za cíl připravit vás na tuto formu náhradního rodičovství.

Odborníky budou zajímat váš zájem o děti, chuť se o ně starat, snaha porozumět jim, vytvořit jim bezpečné rodinné zázemí. Připravte se na pohovory s psychologem a dalšími odborníky, kteří mají za úkol zjistit, zda jste dostatečně duševně odolní, trpěliví, máte chuť pracovat na sobě, disponujete schopností a ochotou starat se o dítě, které může být traumatizované a trpět různými dysfunkcemi. Vaše vlastní rodičovská zkušenost je určitě výhodou, ale nikoli podmínkou.

Pěstounka Šárka: Dala jsem dětem domov

Mýty o pěstounské péči

„Setkala jsem se s tím, že dítě v pěstounské péči nemá o své původní rodině mnoho informací. Má své rodiče jen vysněné, nechápe, proč ho nechtěli a vzdali se ho. Přesto pro něj nejspíš budou navždy ti nejlepší. Když je dítě seznámeno s tím, proč se o něj jeho rodiče nemohou starat, a postupem času vidí i nezájem a to, jak žije, samo si o nich udělá obrázek. Pokud ale informace nemá, je veliká pravděpodobnost, že bude pátrat po své minulosti, a taková zjištění pak bývají bolestná. A mohou přijít výčitky, obviňování a zbytečné konflikty mezi pěstouny a dětmi,“ říká pěstounka Věra.

Proto od samého začátku se „svým“ Tadeášem o jeho minulosti a rodině mluví, tvoří jeho knihu života a otevřeně vypráví o jeho biologických rodičích a sourozencích. Tadeáš má totiž tři bratry a všichni vyrůstají v náhradních rodinách. A i když je to pro ni hodně náročné, stále se snaží, aby Tadeáš zůstal se svou původní rodinou v kontaktu.

„Můj biologický syn má cukrovku a péče o něj mi neumožňovala jít do běžného zaměstnání. Ale potřebovala jsem dělat něco smysluplného. Své dvě děti vychovávám sama, bez partnera, a nebyla jsem si jistá, zda jsem z tohoto důvodu vhodná stát se pěstounkou. Ale nebyl to problém. Uvažovala jsem i o pěstounství na přechodnou dobu, kdy přijímáte děti na potřebný omezený čas a pak je předáváte zpět do jejich původní rodiny nebo do rodin náhradních,“ vzpomíná Věra.

16 celebrit, které vychovávají děti tak trochu divně! Bez hraček a bez pravidel?

Připravit se musíte na cokoli!

„Příprava na pěstounství je velmi důležitá, během ní si uvědomíte, co opravdu chcete, na co máte sílu a schopnosti, co můžete nabídnout. A také si přiznáte, co byste už nezvládli. Je spousta lidí, kteří přípravu nedokončí a svou žádost vezmou zpět. A je to tak správné,“ je přesvědčena Věra. 

Zlobí ji, že mezi lidmi stále kolují mylné informace. Skutečně to totiž nefunguje tak, že si v ústavu vyberete dítě podle svých představ. Odborníci pečlivě zvažují a vybírají to, které se k vám nejlépe hodí. „Neměla jsem velké nároky na přijaté dítě, netroufla jsem si ale na dítko fyzicky postižené, bydleli jsme ve čtvrtém patře bez výtahu. Krajský úřad pro nás nakonec vytipoval dvouletého Tadeáše. Od narození žil v ústavu. Existovalo u něho podezření na alkoholový syndrom, jeho matka byla psychiatricky léčena, Tadeáš byl velmi pohybově zaostalý,“ pokračuje ve vyprávění Věra.

Začátky mohou být krušné

Přijetí Tadeáše do rodiny proběhlo rychle. Věra ukončila přípravu, ještě ani neměla v ruce dokumenty, že se stala pěstounkou, a už jí volali z krajského úřadu, že pro ni mají vhodné dítko. V pátek jela na úřad, ještě ten den do ústavu a v pondělí si odvážela Tadeáše domů. „První setkání je vždycky krásné. Ale zapomenete se ptát na podstatné věci. Ze začátku to bylo s Tadeášem velmi složité. Choval se nestandardně, přicházely situace, kterým jsem nerozuměla. Vztekal se, měl záchvaty, nechtěl jíst, neuměl ani kousat. Tadeáš byl a je jiný, jinak mluví, jinak si hraje, jinak se chová. Stále musím zkoumat, proč dělá to či ono, a hledám způsoby, jak různé situace zvládat. Bylo velmi těžké se dovolat nějaké pomoci,“ popisuje Věra.

Tadeášovi byl nakonec diagnostikován Aspergerův syndrom, což je lehčí forma autismu, která se vyznačuje především potížemi v komunikaci a v sociálním chování. „Diagnózy nám paradoxně usnadňují život, problémy jsou tím pojmenované a lépe se zvládají náročné situace. Tadeáš ale není mentálně retardovaný, je velmi chytrý, pak ale selhává v běžných dovednostech. Je mu sedm let, a stále se učíme, jestli je ráno, nebo večer, jaký je den v týdnu. Vedu ho k tomu, aby nemusel být závislý na druhých,“ říká Věra.

unikátní Dům Ronalda McDonalda v nemocnici Motol ubytoval již bezmála 70 rodin dlouhodobě nemocných dětí

  • Patnáctý květen je již tradičně znám jako Mezinárodní den rodiny. Právě v tento den to bude téměř pět měsíců od chvíle, kdy první rodina využila zázemí a služeb Domu Ronalda McDonalda. Ten poskytuje možnost ubytování zdarma rodinám dlouhodobě nemocných dětí, a rodiče tak mohou zůstat v blízkosti hospitalizovaného dítěte a být součástí procesu léčby, což má na celkový stav dítěte velmi zásadní pozitivní vliv. Zároveň se nemusí zabývat zvýšenými výdaji za ubytování a dopravu, které jsou spojeny s častým dojížděním na specializované zdravotnické pracoviště.
  • Za necelý půlrok fungování dům využilo celkem 68 rodin, celkový počet poskytnutých noclehů byl 3888, nejdelší pobyt zatím trval celých 133 dní. Nejčastěji v domě bydlely rodiny malých pacientů podstupujících léčbu na klinice dětské hematologie a onkologie, většina rodin pocházela z Jihočeského kraje.
  • Poměr dětí hospitalizovaných ve FN Motol a těch, které během léčby mohou pobývat v domě, je 50/50. V současné době se počet rodin ubytovaných v domě pohybuje mezi 14 až 21.
  • Nadační fond Dům Ronalda McDonalda, který dům provozuje, plánuje i v budoucnu další projekty a chce pokračovat v naplňování filozofie péče zaměřené na rodinu i v dalších regionech.
Témata: Děti, Rodina, Mateřství, Rodina a vy, Rodina a vztahy, Chování a vztahy, Péče o dítě a jeho výchova, Adopce, mateřská láska, Pěstounská péče, Mezinárodní den, Mezinárodní den rodiny, Dokument, Rona, Podstatná věc, OSPOD, Biologický rodič, Fakultní nemocnice Motol, Jihočeský kraj, První myšlenka, Původní rodina, Nadační fond, Obviňování, OSVOJIT DÍTĚ, Ptáče