Maminka.czSlavní rodiče

Michaela Kuklová: „Chci ze syna vychovat gentlemana. Ti jsou na vymření“

Klára Kotábová 2.  7.  2013
Herečka Michaela Kuklová prošla v životě obdobím, na které nerada vzpomíná: „Cítila jsem se v depresi, ráno se mi nechtělo vstát, přála jsem si nebýt. A pak jsem se najednou zamilovala a na vlně té zamilovanosti, která mě odrazila od země, jsem se pokusila o miminko a vyšlo to. Dodnes jsem Romíškovi vděčná, že díky němu ráno s chutí vstávám, těším se na to, co se během dne přihodí… On je tím nejlepším, co mě v životě potkalo.“ Jinak tenhle rozhovor ani začít nemůžu, silnější vyjádření lásky matky k dítěti jsem totiž už dlouho neslyšela. Míša žije se svým čtyřapůlletým synem Romanem v Praze a pochvaluje si to, že se život stal nádherným. „Po letech čekání na to, že někdo rozhodne za mě, je to docela změna,“ směje se šťastně a je vidět, že svá slova myslí upřímně.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

< první="" díl="">

* Bydlíte v bytě?

V domě se zahradou. Je výhoda, když mají děti „výběh“.

* Je něco, co si myslíte, že byste synovi nikdy neprominula?

O tom jsem nikdy nepřemýšlela. Ostatně si také myslím, že matka prostě musí prominout (nemluvím o nějakém šíleném extrému) všechno. Třeba maminka nám s Markem (starší bratr) nastavila přesné hranice a dala nám důvěru, kterou jsme se báli zklamat. Potud je to perfektní. Jenže ty hranice byly příliš striktní. Navíc by nebylo nejhorší to, že bychom ji zklamali, ale že ji to bude trápit. Takže dlouho jsem před ní tajila třeba manželské problémy, tajila jsem vlastně kde co, banality, nepřiznala bych například, že jedu s kamarádkou na výlet a nevíme, kde budeme spát.

Při své výchově, a to je to, proč jsem o tom mluvila, vím, že pro syna musím být skálou, respektive musí věřit, že jsem natolik silná, že ať mi řekne cokoli, tak to unesu a pomůžu, bude-li třeba. Nesmím být v roli soudce, který bude vyčítat. Od toho máme svědomí. On musí vědět, že za mnou může přijít s čímkoli a společně to dáme dohromady. Tohle ale není o tom, že bude dělat průšvihy a maminka to bude žehlit. Doufám, že si vybudujeme takovou důvěru, abychom mohli být i kamarádi. Taková máma bych chtěla být. V očích syna silná.

* Jaká důležitá vlastnost ve vztahu dítě a rodič nesmí chybět?

Upřímnost, vzniká z ní důvěra. Bez té nevyřešíte nic, ani kdybyste sebevíc chtěla. Takže když jsem unavená, synovi to klidně řeknu, když mě naštve, má právo to vědět. Ale zároveň mu dávám najevo, jak hrozně ho miluju. Na druhou stranu jsem nejspíš optimistka a myslím si, že člověk se má tvářit tak, jak chce, aby se mu to vracelo. Takže pokud je jen malá šance zvládnout to, usmívám se. Proto mám třeba ráda udílení cen Oscarů. Protože tam to všichni prožívají s těmi vítězi, přejí jim to. Podívejte se do publika, když se předávají ceny Thálie nebo Český lev. A uvidíte často zapšklost a nepřejícnost. Někteří sice americký smích považují za neupřímný, ale jsem přesvědčená, že i hraný smích vleze pod kůži a stane se pravdivým.

* Co chcete, aby si Románek z vaší výchovy odnesl?

Aby se stal člověkem, kterého si budou lidi vážit po lidské i profesní stránce. Jo a taky gentlemana bych chtěla ze svého syna vychovat. Ti jsou na vymření a je to škoda. Gentlemani jsou na začátku všichni a za rok jdou vedle vás s rukama v kapsách, i když vy vláčíte v podpaží dítě a v každé ruce jednu tašku…

* Jak synovi hubujete?

V podstatě nehubuju. Vysvětlím mu, v čem je problém, ale i to, že když se zlobím, neznamená to, že ho nemám ráda. Jenže on je tak citlivý a vnímavý, že si zatím vystačím s mírnou korekcí. Občas sice neposlouchá a něco musím zopakovat xkrát, ale mám problém s tím, že stále potřebuje komunikovat a na vteřinu nezavře pusu. Třeba když se potřebuju soustředit, několikrát ho požádám, aby mě chvíli nechal a já mohla dokončit práci, pořád jsem vytrhávaná z myšlenek: maminka z jedné, syn z druhé strany, telefon zazvoní a já nejsem schopna vyvinout koncentraci a přitom už to hoří, tak tehdy jsem schopná bouchnout jako sopka, že i zakřičím, ale to bývá výjimečně.

* Čím Romíšek jednou bude? Lékař, nebo právník?

Nevím, jeho budoucnost si nepředstavuju, to musí on sám a já mu budu pomáhat, aby se jeho sny splnily.

* Přehráváte někdy v roli maminky?

Nemyslím. Vyhraju se na jevišti i před kamerou, doma jsem už sama za sebe. Ono mě mateřství baví se vším, co k němu patří, tedy kromě žehlení. A navíc kupuju - pokud možno - nemačkavé věci, které se moc žehlit nemusí (směje se), takže i to jsem vyřešila. Jak už jsem říkala, hlavně žít co nejvíc s úsměvem a s radostí. Když vám hned ráno někdo vynadá, máte pak zkažený celý den. A to je škoda.

* Máte o syna strach?

Mám, ale to je takový vnitřní pocit, který se nedá popsat. Navíc Romíšek je vůči sobě velmi opatrný, takže se nám nějaké úrazy zatím vyhnuly. Nikdy nebyl sígr, je osobnost. Nenechá s sebou mezi dětmi manipulovat. Což je dobrá vlastnost do života.

* Jak Románek vychází s tátou?

Skvěle a má ho rád. Jak jinak.

* A s vámi?

Povídala jsem si s ním, než se narodil, kojila jsem dva roky a dva měsíce, probděla nepočítaně nocí, foukám jeho bolístky, prožívám s ním jeho starosti i radosti, jsme jedno tělo a jedna duše a on to ví. Je vůči mně pozorný, často mi říká, jak mě má rád, a přitom už teď se dokáže zachovat jako chlap. Třeba když jsem upadla, pofoukal mi odřené koleno a večer mi řekl, že měl být u mě a zachytit mě. Je to malej velkej chlap a já jen doufám, že na něm nic nezkazím.


Článek vyšel v časopisu Maminka 6/2013

Témata: Slavní rodiče, Časopis Maminka, Výchova, míč, Syn, Michaela Kuklová, Český lev, Udílení, Dobrá vlastnost, Michaela, Gentleman, Románek, Mícha, Thálie, Sopka, Odřené koleno, Kuk, Udílení cen, Sígr, Gen, Malá šance