Maminka.czKojenec

Michal Dlouhý: „Otcovství si užívám.“

Jana Benešovská 9.  12.  2009
Michal Dlouhý: „Otcovství si užívám.“
Sympatický blonďák s neuvěřitelně modrýma očima už dávno není jen „ten bratr od Vladimíra“. Když ho uvidíte na vlastní oči na jevišti, můžete si být jisti, že vás svou energií strhne. A možná k tomu přidá i nějaký ten kanadský žertík...

* Doslechla jsem se, že prý jste po dokončení konzervatoře uvažoval o studiu psychologie...

Po škole jsem byl bez angažmá, dva roky jsem se plácal na volné noze, a žádné divadlo mě neoslovilo. Tak jsem chtěl s herectvím na chvíli seknout a jít studovat psychologii, protože to je herecké profesi velmi blízký obor. Jenomže pak se stala neuvěřitelná věc. Zavolali mi hned ze dvou divadel, že by mi rádi nabídli angažmá, a najednou jsem nestíhal vůbec nic, natož studovat.

* Loňskou divadelní sezonu jste měl nabitou, letos si dáte oddych?

Přesně tak. Nechtěl bych letos zkoušet žádné nové představení... tedy nevím, jestli to úplně dodržím, ale do konce roku by se mi to mohlo podařit. Loňská sezona byl opravdu záhul a po krušném roce jsem rodině slíbil, že teď zase budu chvíli doma. Chci být s dcerou a trochu si ji užít, protože roky utíkají hrozně rychle – a jednou by mě to mohlo mrzet.

* Vaší dceři budou brzy dva roky. Vy jste si na otcovství na rozdíl od některých kolegů docela počkal...

A jsem rád. Myslím, že teď si tuhle roli umím mnohem víc užít. Docela často teď o tom mluvím s přáteli a všichni se shodujeme – jak mladší, tak starší – že lepší je mít děti v pozdějším věku. Člověk je zajištěný, má za sebou spoustu životních zkušeností, mnohem víc se na otcovství těší a myslím – aspoň soudě podle sebe – že je mnohem lépe připravený i psychicky. Vždyť herci jsou děti, dospívají mnohem později, tedy jestli vůbec dospívají, takže u mě to bylo načasované naprosto přesně. (směje se) Nehledě na to, že člověk má také čas potkat a dokonale poznat tu správnou partnerku a protože už má pár vztahů za sebou, je větší předpoklad, že vztah navázaný v pozdějším věku mu vydrží možná až do konce života. Tedy doufám... A přeju si to.

* Tikají mužům biologické hodiny? Myslíte, jestli jsem měl strach, abych otcovství ještě vůbec stihl?

To ne. Ale s blížící se čtyřicítkou jsem si čím dál víc uvědomoval, že až bude mé dceři a případným dalším potomkům dvacet, tenis už si s nimi jako rovnocenný partner zkrátka nezahraju. To mi bude šedesát, a tuhle nevýhodu už neodpářu. Ale nelituju toho v žádném případě. A co já vím – třeba se jim postavím ještě v plné síle. A že třeba nikdy nepotkáte tu pravou, toho jste se nebál? Ne. Kdysi jsem míval takovou divnou pověst jakéhosi proutníka. Vůbec nevím, kde jsem k ní přišel, za svůj život jsem měl čtyři dlouhodobé vztahy a žil jsem úplně jiný život než vrstevníci mého věku. Pravda, svoji manželku jsem velmi dlouho hledal, ale zase jsem se v předchozích vztazích naučil spoustu věcí, které nám oběma teď mohou jenom prospět.

* Je výhodou, že vaše partnerka nepochází z hereckého prostředí?

Určitě. Žil jsem se dvěma herečkami – a oba vztahy byly logickým vyústěním toho, v jakém prostředí člověk žije a pracuje. Dosud jsme přátelé, ale pro dlouhodobé partnerství a hlavně pro založení rodiny je vztah s herečkou dost nepraktický a je to taky velká nevýhoda vůči dětem. Tohle povolání je totiž skutečně velmi náročné na čas i na psychiku a obávám se, že kdybychom byli oba vytížení herci, naše dítě by bylo chudák. Bylo by mi ho opravdu líto.

* Vaše maminka je mistryně světa v házené. Jak se vám vyrůstalo za socialismu v rodině tak úspěšné sportovní reprezentantky?

Máminy úspěchy jsem moc nevnímal. Takřka všechny se totiž odehrály ještě předtím, než se narodil brácha. Pak už naši spíš dohrávali, ale třeba kolektiv od mámy byla bezvadná parta holek a v podstatě jsme s nimi s bráchou vyrůstali. Zrovna nedávno jsme na to vzpomínali. Hráli jsme představení Chvála bláznovství a máma pozvala celý svůj mistrovský tým, což jsou dnes už dámy v letech, aby se na nás přišly podívat. Po představení jsme se všichni úžasně bavili a brácha pak prohlásil: „Holky, to je skvělý vás vidět, vždyť já vás znám všechny jenom zespoda...!“ Hrozně se tomu smály, ale ono to tak doopravdy bylo. Chodili jsme s mámou na tréninky, takže logicky i do sprch a opravdu ty holky znali jen z tohoto úhlu pohledu. Ale je pravda, že sportovní prostředí se na nás podepsalo. Brácha hrál hokej – a prý docela dobře, takže nebýt Kachyňova konkurzu a filmu Už zase skáču přes kaluže, bůhví, kam by to dotáhl...

* A vy?

Já jsem hrál závodně fotbal i volejbal, pak rekreačně tenis a dělal jsem i spoustu dalších sportů. Snad kromě bruslení, to mi nikdy nešlo a nikdy jsem se to pořádně nenaučil. Ještě před dvěma lety jsem hrál aktivně fotbal, ale pak přišly nějaké zdravotní problémy a dneska už mi zbyl jenom tenis.

* Bratr žije v ústraní, neposkytuje žádné rozhovory médiím. Vy jste opak, i když párkrát už si na vás bulvární novináři taky smlsli. Bratr je v tomto ohledu zranitelnější?

Nevím. Možná. Já taky nedávám rozhovory všem. Pokud to jde, tak si média vybírám. Snažím se neprovokovat a zásadně se neukazuju na místech, která vyhledávají bulvární novináři. A kdyby nám tenkrát se ženou neukradli ty fotky, nikdy by o nás nic špatného nenapsali.

* Jeden bulvární deník před časem zveřejnil vaše fotky z dovolené, na kterých jste byli s partnerkou oba úplně nazí. Jak vám tehdy bylo?

Mně to bylo celkem jedno. Ale moje žena se bez ostychu nesvlékne ani doma, takže ta měla zkaženou celou dovolenou. A já myslel, že mě zabije. Kvůli tomu jsem byl naštvanej. Nám s bráchou to patří, my jsme veřejně známí lidé, ale když si naše babička nebo někdo z našich známých přečte bulvární titulek a dostane infarkt, kdo za to může?! Koho mám žalovat? A to je to, co by mělo být postižitelné a trestné. Mně to neublíží, já nad bulvárem mávnu rukou, ale svým blízkým to nevysvětlím. A obzvlášť ne ve chvíli, když takový útok ani já sám nečekám.

* Vy sám přece s nahotou nemáte problém ani před lidmi na jevišti?

No, poslední dobou jsem skoro v každé hře nahý. Až už to začíná být možná trochu podezřelé... (směje se) Není to tak, že bych se svlékal vyloženě rád, musí to samozřejmě zapadat do situace. Pak s tím nemám problém. Ale pokud máte na mysli nahotu ve hře Kdo je tady ředitel, tam nejsem úplně bez ničeho. Mám na sobě tělová tanga, která jsem náhodou našel doma ve skříni. Byla tam přes dvacet let! Kdysi jsem totiž žil s jednou kostymérkou, která pracovala na jednom americkém seriálu natáčeném v Praze. Hlavní představitel tam měl nahou scénu, ale protože se styděl, koupili mu právě tato tanga. Po natáčení tam zbyla a já je dostal jako dárek. Tenkrát jsem se tomu zasmál, ale schoval jsem je do skříně s tím, že se jednou budou hodit. A vidíte – teď přišla jejich chvíle. Ale můžu vám upřímně říct, obdivuju všechny ženy, které tohle spodní prádlo nosí. Já ho musím mít na sobě celou první půlku představení, a nechápu, jak v tom někdo může vydržet celý den...

* Máte nějaký recept na to, jak se naučit odbourat stud na jevišti?

Nemám. Zřejmě je to ve mně už odmalička. Myslím, že v tomhle hodně záleží na výchově. U nás doma nebyla nahota nikdy tabu, takže mně nedělá problémy se svléknout. Pokud to má svůj smysl a neslouží to jen k upoutání pozornosti, tak proč ne?

* Řekněte mi, chodí ještě hercům do divadla dopisy od fanoušků?

Tu a tam se nějaký objeví. Ale bohužel doba dopisů pominula, to mě trochu mrzí. Dopisy mají své kouzlo. Dodnes si píšu s jedním kamarádem z Nového Zélandu a musím říct, že je to velmi příjemný pocit, když ve schránce jednou za čtvrt roku objevíte několik rukou popsaných papírů. To je něco úplně jiného, než když vám přijde chladný e-mail. S tím si dotyčný na rozdíl od dopisu nedal téměř žádnou práci. Od fanynek nějaké dopisy chodí, ale většinou to bývá žádost o fotografii nebo o podpis.

* Odpovídáte poctivě?

Poctivě. Někdy to trvá i tři roky, ale nikdy jsem neudělal, že bych vůbec neodpověděl. Mám doma šuplík, kam si dopisy skládám, a jednou za pár měsíců ho poctivě vyprázdním.

Chtěl jsem s herectvím na chvíli seknout a jít studovat psychologii, protože to je herecké profesi velmi blízký obor.


MICHAL DLOUHÝ (41)

V letech 1983–1989 studoval konzervatoř, od roku 2001 měl angažmá v pražském Činoherním klubu a hostoval v Národním divadle. Hraje ve Švandově divadle (např. v představeních Kdo je tady ředitel, Žebrácká opera), Rokoku (Hráči, Peer Gynt), Kalichu (Pár vyvolených, Chvála bláznovství) a v Divadle Na Jezerce (Válka Roseových). Znáte ho například z pohádky Sedmero krkavců, z filmu Sametoví vrazi, inscenace Swingtime, seriálů Poslední sezona, Dobrodružství kriminalistiky a mnohých dalších. Věnuje se dabingu, v roce 2007 se objevil v taneční soutěži StarDance. Jeho bratr je známý český herec Vladimír Dlouhý. Žije v Praze, s manželkou Zuzanou, která je letuška, vychovává dceru Annu.

Témata: Děti, Kojenec, Jen pro tatínka, Časopis Moje psychologie, Míč, Bláznovství, Neuvěřitelná věc, Záhul, Otcovství, Velká nevýhoda, Titulek
Mohlo by vás zajímat
Maminka roku 2021: Absolutní vítězkou je Jaroslava Hadžiosmanovič. Publikum jí tleskalo vestoje!
Víchová Tereza
Maminka roku