Migréna ovlivňovala její každodenní život a odkládala kvůli tomu i těhotenství. Co mamince Rýze pomohlo?

Těhotenství kvůli migréně dlouho odkládala, protože si myslela, že bude lepší počkat na dobu, kdy nemoc zvládne bez léků. To se však stále nedařilo, a tak se navzdory opakujícím se atakám pro založení rodiny nakonec rozhodla. „Můj zdravotní stav pořád nebyl optimální, ale já si řekla: buď teď, nebo nikdy. Začátek mého těhotenství byl hodně náročný – v prvních měsících jsem mívala dlouhotrvající záchvaty, které jsem zvládala jen obtížně. Musela jsem brát triptany, a skončila jsem dokonce i v nemocnici. Od čtvrtého měsíce se ale můj stav výrazně zlepšil, a než se František narodil, záchvaty už jsem vůbec neměla,“ popisuje Rýza, která tak těhotenství úspěšně zvládla, a o to víc si malého syna užívá. „Záchvatů nemívám tolik ani teď, a proto se kromě péče o Františka mohu dál věnovat i své práci. Moc mě baví. Svůj pracovní čas si mohu organizovat sama a hodně mi pomáhá manžel, se kterým se o spoustu povinností dělíme, takže mi zbývá prostor i na jiné věci,“ vypráví.

VIDEO: Jóga pro těhotné dokáže pomoci k příjemnějšímu porodu

Nemoc si dlouho nechtěla připustit

Pacientskou organizaci na pomoc osobám s migrénou se rozhodla založit pro to, aby nemocní nemuseli procházet tak spletitou a bolestnou cestou jako ona sama. Když jí totiž neurolog v 25 letech sdělil, že trpí migrénou s aurou, odmítala si nemoc připustit. Trpěla tehdy silnými bolestmi hlavy, bylo jí zle a velmi ji omezovaly záchvaty, které se objevovaly asi osmkrát měsíčně. „Vzhledem k tomu, že jsem v té době svou nemoc popírala, nedokázala jsem si pořádně odpočinout a ulevit si od bolestí. Připadala jsem si navíc strašně slabá,“ vzpomíná Rýza.

Alternativní metody nezabíraly

Kromě léků tenkrát vyzkoušela také spoustu alternativních možností – akupunkturu, 2,5měsíční pobyt v psychosomatickém stacionárním programu, masáže, biodynamiku a bioenergetiku, relaxace i víkendové meditace, homeopatii nebo léčbu Bachovými květovými esencemi či potravinovými doplňky. Nic z toho ale nepomáhalo. „Počet mých záchvatů se naopak stále zvyšoval. Stával se ze mě nespolehlivý člověk neschopný dodržet, co slíbil, v dohodnutém termínu – dorazit na pracovní schůzku, rodinnou oslavu, na sraz s kamarády. Měla jsem pocit, že se ve svém životě nejvíc věnuji pobytu v posteli,“ popisuje.

Už si dovolí odpočívat

Ke zlepšení jejího stavu nepřispívalo ani nepochopení okolí, a tak byla víc a víc bezradná. Zlom nastal ve chvíli, kdy začala pracovat v pacientské organizaci pro osoby s epilepsií. Teprve tam totiž zjistila, že se dá nemocným účinně pomáhat. Poprvé také slyšela, že se migréně někdy říká „sestra epilepsie". Začala si proto zjišťovat více informací a došlo jí, že je migréna skutečná nemoc a že se v jejím případě neurolog před lety s touto diagnózou nemýlil. „Od té doby jsem se začala s migrénou vyrovnávat jako s nemocí. Záchvaty mívám stále, a tak nezmizela ani ona, ani všechny její život omezující projevy. Všechno ale zvládám lépe než kdy předtím. Když mám totiž dnes záchvat, dovolím si odpočívat a neobviňuji se ze slabosti či jiného druhu méněcennosti,“ uzavírá Rýza, která je moc ráda, že může díky organizaci Migréna-help předávat své zkušenosti také ostatním nemocným. Před dvěma lety za to od Ministerstva zdravotnictví ČR získala v projektu Pacientský hub ocenění Neviditelná hrdinka českého zdravotnictví.

Děti a nemoci

Bolest hlavy u dětí nepodceňujte, může to být migréna. Výskyt u dětí je stále častější