Maminka.czFejeton otce

Mikoláš Růžička: Jsem dítě štěstěny

redakce 29.  3.  2018
Malíř, skladatel, producent a hudebník ze skupiny Republic of Two – a v neposlední řadě velký sympaťák – Mikoláš Růžička se pyšní nejenom svou krásnou manželkou Andreou, ale i téměř půlročním synkem Tobiášem. Jak prožívá svou novou roli tatínka a jak moc se změnil jeho osobní vesmír poté, co do něj přibyly ty nejkrásnější planety?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Za rok mi bude čtyřicet a není pochyb o tom, že dobrých třicet devět let žiju v bublině. Tedy vlastně v jakémsi mém osobním vesmíru, v tom čarokrásném prostoru plném barev, melodií, zvuků, chutí a vůní, plném emocí a hlavně plném lásky, ve které se za posledních pár let udály velké věci.

Když jsem jako osmnáctiletý kluk úspěšně absolvoval přijímací zkoušky na pražskou Akademii výtvarných umění a byl přijat do ateliéru kresby pod vedením paní profesorky Jitky Svobodové, vůbec jsem tenkrát netušil, co všechno mě v následujících letech čeká a kam mě to zavane.

Klepněte pro větší obrázek

Byl jsem naivní a nezkušený mladý muž, plný energie, odhodlání a studentský život byl pro mě veliké dobrodružství. Tenkrát ve škole pracovala jistá paní Krátká, energická žena, která mi něčím nespecifikovatelným připomínala mojí mámu. Taková ta osoba, kterou potkáte jednou za čas a vždycky ji rádi vidíte a máte ten den hned lepší náladu.

Pracovala na zahraničním oddělení a tenkrát mi dobře poradila, abych vycestoval na studijní pobyt do Španělska, což jsem také udělal a byla to jedna z těch zásadních životních cest, na kterou se nezapomíná. Když jsem paní Krátkou asi před měsícem potkal na akademii, kde dnes už jedenáctým rokem působím jako odborný asistent, měl jsem pocit, že se za těch dvacet let zas tak mnoho nezměnilo.

Andrea Růžičková ukázala svého chlapečka. Víme, jak se jmenuje

Tedy alespoň ta její energie a jakási záře byla pořád stejně intenzivní. Vyměnili jsme spolu pár slov o tom, jak se máme, a já se jí pochlubil, že jsem už pár měsíců tátou a že „je to skvělý“. Usmála se na mě a řekla: „Ano, vždyť vy jste přece dítě štěstěny!“

Musel jsem jí dát za pravdu, protože v tom mém vesmíru, už tak plném a bohatém, v poslední době přibyly dvě krásné planety nebo souhvězdí, možná že celé galaxie, nevím.

Jednou z nich je moje úžasná žena, která vtrhla do mého života jako uragán (zaplať Pánbůh) a objevila ve mně nového muže, naplnila mě láskou a pocitem dosud nepoznaným. Bylo to tenkrát tak intenzivní setkání, že mi v bytě toho času postupně popraskaly všechny žárovky, přestal fungovat boiler, rozbila se lednička a vypadl internet, takže jsme se sprchovali ledovou vodou, jídlo dávali za okno, aby se nezkazilo, a byli jsme stále po tmě a „off-line“. Nevadilo nám to.

Prostě osudové setkání. I díky mé ženě se v mém vesmíru děly další krásné věci, o kterých by stálo za to psát, kdyby k tomu byl čas a prostor – společné cestování, můj křest, koncerty, svatba, další cestování, společné snídaně, obědy, večeře, společné okamžiky radostí i smutků, slov i ticha, prostě všechno to krásné, co vytváří vztah dvou lidí, činí ho intimním, kdy jeden druhému nejen rád dává, ale i od druhého rád přijímá, navíc bezpodmínečně a s láskou.

Andrea Růžičková: „Když jsem otěhotněla, jela jsem do Afriky“

Ta druhá nová galaxie v mém vesmíru je můj syn Tobiáš Augustin, který přišel za námi na svět na sklonku léta, dva týdny po termínu a minutu po půlnoci. Ty jo, jsem táta! Opravdu jsem táta, už pět měsíců a „je to skvělý“! Jako když žijete celý život v domě, ve kterém znáte každou místnost, každý kout, ve kterém můžete chodit po slepu a nic vás nepřekvapí.

A najednou zjistíte, že v tom domě je ještě jedno patro. Patro, o kterém jste nevěděli, že vůbec existuje. Dosud nepoznané a neprozkoumané patro lásky. „Heuréka!“ Ano, dalo by se říct, že se čtyřicítkou na krku bylo už vlastně na čase. Věřím ale tomu, že všechno se děje tak, jak má, a že duše dítěte si vybírá své rodiče i chvíli, kdy sestoupí do toho drobného tělíčka a přijde na svět.

Už samotný příchod na svět, okamžik porodu, je neskutečný zážitek a já na ten den a okamžik nikdy nezapomenu. Od toho dne je totiž v mém vesmíru navíc on, jeho vnímavé oči, drobné ručičky, vůně mléka, hebká kůže, vlásky, nehtíky, jeho smích i pláč, dudlíky neustále obalené od kočičích chlupů, bryndáky a plenky, kočárek a nosítko, dupačky a hračky…

Od toho dne se můj život navždycky změnil (Bohu díky) a já už nemyslím a nestarám se jen sám o sebe, ale i o moji drahou ženu a syna, protože už jsme tři.

Za rok mi bude… ale, to je vlastně jedno, čas je stejně relativní. Když jsem dnes ráno otevřel oči a uviděl vedle sebe moji spící rodinu, Tobiáše a Andreu (herečka Andrea Růžičková, pozn. redakce), tak půvabné, roztomilé a křehce oddechující, pomyslel jsem si, že v mém vesmíru je krásně, ať už proto, že jsem si ho krásný vytvořil, anebo prostě proto, co ví i paní Krátká: „Ano, vždyť já jsem přece dítě štěstěny!“ Děkuju!

VIDEO: Andrea Růžičková: V zimě přibírám a mám zimní spánek

Tamara a Tomáš Klusovi: Nejsme žádní bio rodiče
„Nedávno jsem jako otec selhal. Díky tomu  jsem dostal důležitou lekci," říká Roman Vojtek
Drží mě láska, kterou jsme s maminkou k sobě měly, než onemocněla

 

Témata: Časopis Maminka, Fejeton otce, Roman Vojtek, Nosítko, Ledová voda, Velká věc, Studijní pobyt, Andrea Růžičková, Přijímací zkouška, Neposlední řada, Mikoláš Růžička, Poslední pár, Profesor, Pan profesor, Mikoláš, Tobiase, Španělsko, Přijímací zkoušky, Mladý muž, Patro, Pánbůh, Lednička, Vojtek, Producent, Dobrá nálada, Vaky a nosiče dětí na Heureka.cz