Maminka.czčert

Mikuláš za rohem: Strašit, nebo nestrašit čertem? Děti často zažívají muka, varuje dětská psycholožka

Lenka Brožová inf vas 1.  12.  2023
Za pár dní začne chodit Mikuláš – v patách s čerty, kteří hrozí, že odnesou zlobivé děti do pekla. Může takové strašení ohrozit zdravý vývoj dítěte? Jak dodržet tradici, aniž byste svou ratolest traumatizovali? Plus fotogalerie děsivých čertů, které byste fakt doma nechtěli…

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

„Tradice Mikuláše vychází z historické postavy Mikuláše z Myry. Byl to zbožný muž, který svůj majetek rozdal potřebným. Navazující tradice je spojena především se štědrostí a obdarováváním blízkých. Postavy čertů a andělů se k Mikulášovi připojily až později a sloužily (nejen) ke strašení dětí,“ vysvětluje Lenka Králová, hlavní pedagožka neziskové organizace Sto skupin.

S čerty nejsou žerty

Trochu to k tomu svádí – využít svatomikulášskou tradici pro příležitostnou převýchovu neposlušného potomka ve stylu „jen počkej, když budeš takhle zlobit, čert si tě odnese do pekla!" a v předvečer 5. prosince „vševědoucímu“ Mikuláši podstrčit seznam s poklesky vašeho malého hříšníka. A pak po vykulené ratolesti ještě chtít, aby ze sebe vymáčkla básničku nebo písničku… 

VIDEO: Čert by neměl děti zbytečně děsit, spíš být v pozadí, říká psychoterapeut


Naši rodiče to až tak neřešili. Byla to tradice a tečka. Dnes ale čím dál častěji zaznívají varovné hlasy, že dítě následkem jak preventivního strašení, tak šoku z řinčení řetězů může začít koktat, počurávat se, trpět nočními můrami… Rodiče z druhého tábora u podobných informací zvedají oči v sloup, že „dnes už se to všechno ale fakt přehání, nás přece taky tu a tam postrašili, a nijak nás to nepoznamenalo“.

Do kterého tábora patříte vy? Hlasujte v anketě:

Nezvládáme výchovu, tak na dítě poštveme nadpřirozené bytosti

Ruku na srdce: možná potomka nestrašíme čertem jen ve jménu tradice. Možná se nám někdy prostě tenhle strašák prima hodí do krámu. Podle dětské psycholožky a speciální pedagožky PhDr. Evy Šimotové za (nejen) mikulášským strašením stojí primárně fakt, že občas jako rodiče nezvládáme výchovu. A vypomáháme si tím, že na své neposlušné děti poštveme nadpřirozené bytosti. „Dítě je postaveno do situace, kdy nad ním rodič nedrží ochrannou ruku, ale naopak se k celé záležitosti staví dost chladně a lhostejně. Důvěra mezi dítětem a rodičem je potrhaná, vzájemná pouta praskají. Často je někde vzadu slyšet: Patří ti to! Nebo: Zasloužil sis to!“

Jenže ve chvíli, kdy je vztah s rodičem narušen, nemá dítě moc velký zájem a motivaci vyhovět a eliminovat své nevhodné chování. Takže zlobí (ne)vesele dál...

„Tradice se mají živit a předávat, ne se stávat obezličkami ve výchově. Mikuláš i s čertem je v pořádku, ale určitě ne v pozici autority, která hodnotí dětské chování a trestá ho, tedy ne jako prostředek k vydírání, manipulaci a vynuceným slibům,” upozorňuje psycholožka.

Čert a Mikuláš nesmí dětem způsobit trauma. Jak přežít jejich návštěvu?

„Jak se k tradici postavíme, to je na nás. Traumatizující ale pro děti může být dlouhodobé strašení čerty a následná děsivá zkušenost. Někdy převlečení dospělí vypadají skutečně hrozivě i pro nás dospělé. Jak pak s takovou situací mají naložit malé děti?" říká Lenka Králová a dodává„Připomínání tradic se mi zdá fajn, ale není třeba je využívat k vynucování vhodného chování u dětí. Pokud se tedy rodiče rozhodnou pozvat Mikuláše a čerty domů, je třeba přistupovat k celé věci citlivě. Klidně můžeme přiznat, že to jsou převlečení dospělí, kteří nám připomínají postavu Mikuláše a nosí dárky.“

Vyhrožování není nikdy správně. Ani v rámci tradice!

Problematická není samotná tradice. Problém je v tom, že někteří rodiče ani nečekají na svátek svatého Mikuláše a čertovskou hrozbu vytahují i v průběhu roku. „Děti, kterým se vyhrožuje osobou čerta, často zažívají muka. Vedle strašení nadpřirozenými bytostmi slyší někdy i výhrůžky polepšovnou, odložením do dětského domova a podobně. Rodič, tedy ten, který by měl pečovat o pocit bezpečí, najednou vytváří atmosféru napětí a strachu. Děti se potýkají s obrovskými pocity bezmoci a zoufalství, hysterií a panikou, je v nich živena nejistota,“ říká psycholožka Eva Šimotová, která spolupracuje s Kidtown.cz.

Psycholožka upozorňuje, že podobným stylem výchovy dítěti upíráme jednu ze základních potřeb, a to bezpodmínečné přijetí: „Bezpodmínečná láska k dítěti znamená, že dítě je rodiči milováno pro to, že je tím, kým je. Lásku si nemusí nijak zasloužit, je přijímáno v každé situaci, tedy i když takzvaně zlobí.”

Klepněte pro větší obrázek

Mikuláš není kulturní přežitek ani pekelná výrobna traumat

A teď něco pro příznivce trochy toho čertovského strašení: možná vás to překvapí, ale uznávaný dětský psycholog prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc., měl ke svatomikulášské tradici vcelku shovívavý postoj. „Myslím, že dnešní český Mikuláš není ani kulturní přežitek, ani pekelná výrobna psychických traumat ohrožujících mladou českou generaci. Jen je třeba užívat ho s rozumem. (…) Aby čert strkal dítě do pytle nebo ho vyplácel, aby se polepšilo, to se snad mohlo objevit kdysi za dob mého mládí, dnes by to však bylo vnímáno jako vyslovená krutost hodná žaloby za týrání. Pokud jde o chování, je dnešní čert postava prakticky neškodná, straší jen svým zjevem. Takže dnešní dítě ve svém strachu toho nemá tolik co překonávat.“

Podle profesora Matějčka by totiž dítě nějaké strachy překonávat mělo, aby se zocelilo. Strach není projevem slabosti, naopak je v přiměřené míře zdravý a posouvá nás vpřed.

Tak jakého pozvat Mikuláše?

A nejen Mikuláše, ale i jeho pomocníky! Častokrát se stává, že jde o úplně cizí lidi v převlecích. Někteří dokonce dorazí „pod parou“. Na vesnicích kolikrát chodí i několik part Mikulášů, čertů a andělů, a když k vám domů zavítá už třetí skupinka, dítě v tom má chaos. Podle odborníků je ideální, když čerta a Mikuláše dělá někdo z rodiny, koho dítě zná a kdo taky pozná, jak daleko může u toho kterého konkrétního prcka zajít. Nebo spíš nezajít… Pokud si myslíte, že je vaše ratolest ještě příliš malá nebo příliš bojácná, aby zvládla návštěvu této trojice u vás doma, zjistěte si, kde se v okolí pořádá veřejná mikulášská nadílka. Můžete zkusit se s tamním čertem dohodnout na tom, aby vaše dítě příliš nestrašil nebo aby se držel spíš v pozadí. „No a pokud se na návštěvu Mikuláše necítíte vy ani děti, existují jiné alternativy. Abychom děti neošidili o kouzlo tradic, může Mikuláš nechávat balíček třeba za oknem," navrhuje Marcela Andrašší, vedoucí školičky ve Vyškově a oblastní manažerka pro Moravu neziskové organizace Sto skupin.

A jestli máte pocit, že česká mikulášsko-čertovská tradice je krutá, podívejte se, jak to mají s čertem v Rakousku nebo jižním Německu. Tam také doprovází 5. prosince Mikuláše, ale jmenuje se krampus a zlobivé děti rovnou sní! Uf... A vypadá fakt děsivě. Prohlédněte si v naší GALERII v úvodu článku reportážní fotky z průvodů krampusů.

Jak přistupovat k mikulášské tradici podle věku dětí?

„Návštěvu Mikuláše a čerta je vždy nutné individuálně vyhodnotit s ohledem na dítko. Zvažte, kolik mu je a jakou má povahu. Každopádně mějte na paměti, že doma by se dítě mělo cítit bezpečně. Alternativou k běžným mikulášským návštěvám mohou být třeba obecní akce s Mikulášem a čerty nebo besídky pro malé děti, ty se často dělávají i bez přítomnosti čertů,“ říká Marcela Andrašší a dodává: „Před setkáním dítěte s Mikulášem také zvažte, jaké sdělení má Mikuláš předat. Nálepkování typu hodný vs. zlobivý mnoha věcem nepomáhá.“

BATOLE

Takhle malé děti ještě úplně nerozumějí tomu, co se kolem tohoto svátku skutečně děje. Navíc ve věku 2–3 let se často vyrovnávají se strachem z neznámých zvuků. Takže i kdyby šlo o veskrze sympatického čerta, batole může jeho bu-bu-bu vyhodnotit jako pořádně strašidelné a může spustit řev. Který se ještě násobí, pokud pláčou i děti okolo. A nebuďte překvapení, když se vaše dítě bude bát i bodrého Mikuláše – to pak spustí hysterák a básničku z něj milý „svatý“ nevydoluje ani za nic.

"Vhodný věk pro návštěvu Mikuláše bych odhadovala tak na 3+ let, ale je to velmi individuální. Pokud je přístup citlivý, nemusí být tahle návštěva nijak traumatická,“ říká Lenka Králová. 

Jak s čertem? Pro ty úplně nejmenší je vážně lepší čerta úplně vynechat. Pokud se dítě bojí, vezměte ho na ruce, aby se cítilo bezpečněji. A když to nejde, tak to nejde, netlačte na pilu a z akce odejděte nebo mikulášskou suitu vypakujte. Však těch Mikulášů ještě bude… Než přijde den, kdy se jejich převleku vaše ratolest vysměje.

PŘEDŠKOLÁK

Vedle toho, že školkové dítě ve své fantazii oživuje neživé věci (animismus), bere zvířata jako lidi (antropomorfismus), používá také takzvané magické myšlení. Není se co divit, že právě u předškoláků vrcholí počet nočních můr. "Školkáč" se teprve učí rozpoznávat, co je skutečnost a co fantazie. A ne vždy to odhadne, proto ještě pociťuje strach z nadpřirozených věcí. Možná i vy jste v tomto věku měli nějakého toho bubáka pod postelí nebo ve skříni…

„Co se týče nadílky, nebála bych se do balíčku klidně přihodit jednu malou bramboru nebo uhlíčko,“ říká Lenka Králová. „Každý přece máme nějaké své lepší a horší vlastnosti. Pokud děti budou chtít říct nějakou básničku, nechte je. Ale nenuťte je k tomu."

Jak s čertem? Pokud je dítě bojácné, úzkostlivé a mívá špatné sny, je dobré čerta vynechat. U ostatních dětí čert dorazit může, ale bez velkého rachotu a strašení (či dokonce výprasku!). Pro spoustu dětí také bývá lepší, když je Mikuláš navštíví mimo jejich domov. Domácí teritorium pro ně představuje to nejbezpečnější místo na světě a není žádoucí ho narušovat vetřelcem. Pokud zaznamenáte u dítěte jakoukoli nejistotu nebo strach, nehrajte s čertem divadélko o odnosu zlobilců do pekla (byť by byl zlobivec sebezlobivější). A už vůbec mu ho nestrkejte do náručí nebo pytle! Má to totiž být přesně naopak: vaše dítě potřebuje vědět, že kdyby přišlo na věc, před čertem byste ho bránili.

ŠKOLÁK

Dítě školou povinné v sobě alespoň na prvním stupni stále má dětskou naivitu a víru v nadpřirozené věci. Zároveň už ale dokáže uvažovat racionálně. Bojí se, ne že ne. Ale tak nějak příjemně, nebývá na smrt vyděšené.

Jak s čertem? Se strašením to i tak nepřehánějte, vždy berte ohled na osobnost dítěte. A až vám potomek odroste a hru na Mikuláše prokoukne, může pomoct šířit mikulášskou tradici mezi mladšími sourozenci nebo další příbuzenskou drobotinou. Mladší školní věk je také přesně ten čas, kdy můžete společně probrat, kdo to ve skutečnosti svatý Mikuláš byl, jak byl štědrý, pomáhal druhým a že v jeho přítomnosti se stalo několik zázraků…

Témata: Tradice, Rodiče, Advent, psycholožka, Trauma, čert, týrání, Mikuláš, Pokles, Děti, Zoufalství, Muka, Zdeněk Matějček, Německo, Morava, Mikula, Osobnost dítěte, Rakousko, Vyškov, Krůta, Lenka Králová, Strašení, Ratolest, Eva Šimotová, Cert