Maminka.czTěhotenství

Miláčku, jsem těhotná!

Josef Kraus 29.  9.  2010
Je jedno, jestli je muž zralý třicátník konzervativního myšlení a tradičního pohledu na rodinný život, nebo mladý floutek s rašícím knírkem a stále ještě maminčiným zázemím. Oba krajní typy i všechny v široké škále mezi nimi zpráva o těhotenství partnerky rozhodně nenechá chladnými.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Čím to, že muži reagují mnohdy nepředvídatelně, panicky či s fatalistickým oddáním v obličeji?

Syndrom ochočeného hřebce

Každý chlap se rád situuje, ať už takový je či není, do pozice nespoutaného a svobodného hřebce, který má rád volný pohyb, možnost rozhodování sám za sebe a samozřejmě také užívání si se stádem klisniček. Najednou mu ovšem někdo hodí kolem krku laso, utáhne, případně jej také označkuje. Konec výběhu po širých stepích, konec volby, jestli se napasu na tamté louce nebo někde jinde, konec nahánění mladých samic.

Tato situace samozřejmě neplatí pouze pro oplození partnerky, ale i pro svátost manželskou. Nicméně se svatbou se tak nějak dopředu počítá a chlap se na ní může psychicky řádně připravit (speciálně v případě, že je sám jejím iniciátorem), zatímco těhotenství může přijít jako rána z čistého nebe. Právě tento druh překvapení rozhodně muži ve většině nemají rádi.

Úhel pohledu

Žena, pokud nejde vyloženě o zkažení jejích dlouhodobých plánů, vypovězení z bytu rodičů či riziko zdravotních komplikací, povětšinou doprovází zjištění o těhotenství myšlenkami na to, jak si bude užívat pozornosti svého okolí, jak jí bude pod srdcem vyrůstat nový život, jak se bude poté ke svému výplodu tulit, jak bude jezdit s kočárkem na projížďky či jak bude svou oživlou panenku oblíkat do nejpodivnějších oblečků.

Muž si oproti tomu představí budoucnost plnou smradlavých plínek, bezesné noci kvůli nesnesitelně řvoucímu uzlíčku či dav příbuzných šišlajících do kolébky. Ve střednědobé budoucnosti pak vidí ohromné finanční investice do zařizování pokoje, mimoškolních aktivit či dětských táborů.

Rovněž ho děsí představa hormony zmítané partnerky, která bude každé ráno zvracet, zapínat a vypínat klimatizaci podle jejího momentálního rozpoložení, mluvit na své zvětšující se břicho a trpět nejrůznějšími návaly emocí. Těhotenství, období kolem porodu i šestinedělí pak také hrozí absencí sexuálního vyžití.

Budu dobrý otec?

Bylo by ovšem nefér svalovat veškeré mužské obavy z těhotenství partnerky na v podstatě nízké (materiální, sexuální či lenivé) motivy. I ti (nebo možná právě ti) nejspolehlivější, nejcílevědomější a nejzodpovědnější se ve svém nitru potýkají s pochybami, zdali budou dobrým otcem, který si dokáže s dítětem hrát, odpovědně ho vychovávat, ochraňovat ho, připravit ho na realitu každodenního života, jít mu dobrým příkladem i u něj vzbuzovat dostatečný respekt, obdiv a váženost.

Vše se ještě násobí v momentě, kdy se muži má narodit dcera. S klukem si přeci jen už nějak poradí, ale co s dívkou? Strach z narození dítěte ženského pohlaví bývá mnohem větší, než z potomka chlapce. Je to logické. Do ženské hlavy nebyl doposud nikdo schopen proniknout. Co když se jeho vlastní výtvor obrátí proti němu?

Pět stádií

Všechny výše uvedené otázky, poznatky i připomínky ústí v jediný závěr – ať tak či onak, oznámení „dobré zprávy“ o početí potomka muže rozhodně nenechá chladným. Očekávat lze velice pestrou škálu reakcí v závislosti na duševním rozpoložení, životních plánech i momentální hladině alkoholu v krvi. U některých jedinců se můžete dokonce setkat i s klasickými pěti stádii umírání.
Jsou to
1. odmítání: „Miláčku, to musí být nějaký omyl. Vždyť jsme používali antikoncepci!“,
2. hněv: „Co jsi to na mě narafičila?! Já se na to…“,
3. smlouvání: „No co s tím uděláme? Chceš si to opravdu nechat? Co mít dítě raději až později?“,
4. deprese: „Ach jo, proč se to stalo zrovna mně? Tohle nedopadne dobře…“
, a konečně
5. přijetí: „Co se stalo, stalo se. Holt se s tím nějak popereme a dobře to dopadne.“

Je třeba zmírnit šok

Pokud je na čase přiznat partnerovi pro něj možná tvrdou skutečnost (pokud početí dítěte nebylo jeho mnohaměsíční úpornou snahou), je lepší volit méně stresující a šokující metody seznamování s realitou. Rozhodně je třeba zapomenout na stupidní otázky typu: „Hádej, z koho bude tatínek?“, či „Copak myslíš, že vzniklo z naší lásky?“. Tím se muži nálada rozhodně nezvedne.

Rovněž vybalení takto závažného okamžiku v momentě mužova zaneprázdnění, spěchu či nutnosti v co nejbližší chvíli opustit místnost není vhodné, přestože si tím některé ženy ulehčují situaci, aby oddálily či jednoduše neviděly partnerovu reakci (viz výše pět stádií): „Tak utíkej, ať stihneš tramvaj a nepřijedeš pozdě do práce. Jo a ještě něco, jsem v tom.“

Nejlepší je tak využít klidné a pohodové atmosféry s dostatkem času na vstřebání takto náročné informace, která mu během okamžiku převrátí život vzhůru nohama. Výjimku ovšem představuje situace, kdy ani samotná žena není s vlastním těhotenstvím zrovna spokojena a šokování budoucího otce tak představuje lákavý způsob, jak se mu za jeho příliš aktivní spermie trochu pomstít.

Témata: Těhotenství, Než otěhotníte, Jen pro tatínka, Životní plán, Dobrý otec, Milá, Ženské pohlaví, Duševní rozpoložení, Mila, Momentální rozpoložení, Dětský tábor