[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mindfulness je velmi populární metoda spadající do oblasti osobního rozvoje, kořeny má v buddhistické psychologii a je ztělesněním klidu, soustředění, harmonie a vědomého konání. Přesně toho všeho, co my mámy moc neznáme. Učí vědomému vnímání toho, co děláme, učí vnímat začátek i konec každé činnosti, učí vnímat znovu vlastní tělo, dech, napojit se na své pocity, zklidnit se, když je potřeba, podat maximální výkon, když na to přijde, ale nejít „na krev“, zato být v souznění se sebou sama.
My mámy fungujeme takzvaně na autopilota, jedeme v zajetých kolejích, děláme ideálně několik věcí naráz (nebo se o to snažíme), přetahujeme večerku a spíme sotva čtyři pět hodin denně, jdeme z činnosti do činnosti, jen abychom si je už už mohly odškrtnout, neprožíváme to, co děláme, chceme jenom splnit své povinnosti - a to všechno se nesmírně podepisuje nejen na vráskách, fyzické únavě, ale také na naší psychice. Přitom se z toho dá pomalu dostat, třeba právě díky mindfulness.
Je potřeba si uvědomit, že i když se o nás ženách říká, že umíme dělat víc věcí najednou, jen to samy sobě namlouváme. „Multitasking náš mozek neumí. Ani ten ženský ne,“ říká Marcela Roflíková z Českého mindfulness institutu a pokračuje: „Plnohodnotně můžeme pozornost věnovat vždy jen jedné věci. Ano, můžeme řídit auto a telefonovat, ale plnou pozornost nevěnujeme ani jedné z těch činností. Zřejmě na autopilota dojedeme, kam dojet potřebujeme, ale zda na křižovatce byla skutečně zelená, si nebudeme jisti. Multitasking nám navíc snižuje sebevědomí. Protože v něm prakticky nikdy nemůžeme uspět. A přestože my ženy provozujeme multitasking, abychom stihly víc věcí, snižuje to paradoxně naši výkonnost.
Mozek je z multitaskingu v pasti, a to z nás dělá často vystresované a uštěpačné ženské.
Máme pak jen spoustu rozdělaných, ale nedokončených věcí. Neposloucháme plně ani své milované, takže nám to může přinášet mnoho nedorozumění a zhoršovat vztahy, omezovat komunikaci,“ vypočítává ještě odbornice, co všechno nám snaha o multitasking dokáže nasekat za paseku. A nejen to, my se nejen snažíme dělat víc věcí naráz, my u toho ještě myslíme na miliony dalších drobností.
Znáte to – skládáte třeba prádlo a u toho vám v hlavě jede, co si vezmete k večeři u tchyně, co koupíte kamarádce k narozeninám, a pak se přistihnete, jak stojíte před skříní a ani nevíte, jestli jdete věci do skříně uklidit, nebo je právě vyndáváte.
A v hlavě se pak odehrává situace podobná parnímu hrnci před výbuchem. To už jste určitě také zažila, ten pocit, že jestli budete muset v hlavě přechroustat ještě jednu jedinou myšlenku navíc, odpovědět na jednu jedinou další otázku – explodujete!
Mozek je z toho činného a přemýšlivého multitaskingu v pasti a to z nás často dělá vystresované, uštěpačné ženské, které mají i k milující mamince i manželce či partnerce zatraceně daleko. „Ruku v ruce s tím také těká pozornost, špatně se soustředím, dělám chyby, nedokončuju věci, nastupuje sebekritika – nejsem dost dobrá a schopná. To snižuje výkonnost a soustředění Psychologické vnímání času se zrychluje. Jdeme extenzivní cestou – ukrajujeme ze spánku nebo opouštíme činnosti, které máme rády,“ popisuje Marcela Roflíková.
Marcela Roflíková pro vás má tři parádní příklady! Ale než si je přečtete, musíte vědět, že jsou to jen příklady, které vám mají ukázat, kudy vás mindfulness především v dlouhodobém horizontu může vést. Mindfulness určitě není instantní metoda, nepomáhá na počkání, ale krok za krokem vás může ze stresované matky proměnit zase v tu skvělou ženskou, jakou jste byla kdysi...
1. Klasické nestíhání, na plotně mám hrnce, dítě křičí, že spadlo, pračka pípá, do toho zvoní telefon a v hlavě si skládám nákupní seznam, protože v ledničce už nic není. „V takové situaci je nejlepší si připomenout, že naše pozornost může být plně soustředěna pouze na jednu věc. Multitasking neexistuje. Mozek to neumí. Ze všech činností musíme vybrat tu nejdůležitější. Uvědomit si, co právě děláme. Uvědomit si začátek i konec konkrétní činnosti. A postupovat jednu za druhou. Nepřeskakovat. Tím bychom se rychle unavily a získaly pocit, že nejsme dost dobré. Pračka bude chvíli pípat, ale jestli prádlo pověsím o hodinu později, je v podstatě jedno. Na zvonící telefon odpovím, až na něj dojde řada. Nikdo nám přece nepředepsal, že vše musí být hotové hned. To jsme si předepsaly samy.“ 2. Je večer a jsem tak přetažená, že i když bych mohla, nedokážu usnout. „Je vhodné velmi výrazně oddělit aktivní část dne od odpočinkové, od spánku. To můžeme udělat třeba tak, že už do koupelny vstupujeme jako do relaxační zóny, ve které dáme potřebnou péči a pozornost svému tělu, poděkujeme mu za to, že nám celý den dobře sloužilo. Do postele doporučuji uléhat bez mobilu. A uvědomit si své ležící tělo, dát pozornost jeho jednotlivým částem a sledovat nádech a výdech. Nereagovat na myšlenky, které se nám honí hlavou. Trpělivě se vracet k dechu.“ 3. Všechno mě štve, nenávidím denní rutinu, chybí mi čas na sebe a sotva muž vkročí po práci do dveří, sjedu ho, kde se toulal, že už toho mám sama s dětmi nad hlavu. „Napadá mě, jestli v takové situaci umíme odpojit naštvaného autopilota a třeba se na chvíli zastavit, s milovaným mužem se na pár okamžiků obejmout, zeptat se, jak se měl celý den (zřejmě byl taky v jednom kole), vyměnit si pár hezkých vět, nikoli uštěpačných poznámek o tom, že není celý den doma. Pak se dohodnout, co je třeba ve zbytku dne udělat a jak se o to podělíme. A pak se do toho pustit.
My to často neumíme říct partnerovi nebo babičkám – heleďte, pohlídejte miminko, já se jdu vyspat, mám toho dost. A tak se dostaneme do iluze dokonalé matky, která má stále energii, a to po noci, kdy nezavřela oko. Samy to od sebe očekáváme. Jsme laskavé ke světu okolo sebe, ale samy se z toho světa nějak automaticky vylučujeme. A to dlouhodobě není udržitelná strategie,“ dokresluje Marcela Roflíková klasický soubor chyb, které děláme minimálně po nějakou dobu všechny. Jenže, jak s tím zacházet? „Zkrátka si říct, co mi dobíjí baterky, a na to si zajistit čas a prostor.
Nemusí to být každý den několik hodin. Spíš bych se přimlouvala za kratší a četnější okamžiky, kdy si ten pocit, že to děláme pro sebe, skutečně vědomě užijeme. Na první mateřské, když mi bylo třicet, jsem se vždycky, když syn po obědě usnul, vrhala k počítači, abych neztratila ani minutu. Na druhé mateřské, to mi bylo čtyřicet, když syn usnul, lehla jsem si na zahradě do trávy nebo do houpačky a jen tak se chvíli dívala do nebe, někdy jsem si na pár minut zdřímla, pak jsem vstala a šla si sednout k počítači. Teď bych rozhodně v takové chvíli šla meditovat. To by byla moje kultivace dobrého vztahu k sobě,“ popisuje Marcela Roflíková.
Mindfulness je vlastně přístup, který vám připomíná, že jste důležitá. Dává důraz na prožívání okamžiku, na momenty úlevy, na chvíle, kdy můžete třídit své myšlenky nebo jen tak být a nemyslet na nic. A také zdůrazňuje, že co je teď, bude za chvíli pryč – tedy i to největší trápení s rostoucími zoubky, zbytečná hádka se stejně unaveným partnerem nebo stres z práce.
Marcela Roflíková to pro vás shrnuje:
Rozhovor vyšel v časopise Maminka. Aktuální číslo nebo předplatné s dárkem můžete kupovat na www.ikiosek.cz/maminka