[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Má tichá a plachá Anička nastoupila tento rok do první třídy. Velmi jsme s manželem uvažovali o odkladu, dokonce jsme kvůli tomu navštívili i psycholožku, ale nakonec jsme se na radu psycholožky rozhodli, že Andulka do první třídy nastoupí. V čem byl problém?
Anička je velmi stydlivá, tichá a plachá. Nicméně dle psycholožky je naše zlatíčko úplně normální holčička a její plachá a neprůbojná povaha je zkrátka jedním z povahových rysů její osobnosti. Dle psycholožky se Andulinka musí postupně „sociálně“ otužovat. A jelikož má milující rodinu, stabilní zázemí, tak to prý s naší podporou jistě zvládne. Máme jí (i sobě) důvěřovat a dodávat jí sebevědomí, nemáme jí přehnaně „oprašovat“ a také si s ní máme hodně povídat, třeba před spaním, kdy navážeme na pohádku apod. A tak se mi nemůže nikdo divit, že se mi nesmírně ulevilo, když se snad od prvního dne, kdy Anička nastoupila do školy, začala kamarádit s milou holčičkou Maruškou.
Maruška na mě působila neobyčejně mile, když jsem pro Aničku přišla do družiny, vždy mě slušně zdravila a vůbec se chovala velmi pěkně. I paní učitelka a družinářky holky velmi chválily, jak jsou hodné, slušně vychované a jak se k sobě i k druhým pěkně chovají. Ze srdce mi spadl obrovský balvan! Maruška byla navíc přeci jen průbojnější než Andulka, a tak naší holčičce dle jejich učitelky hodně pomáhala v začlenění se do kolektivu.
Jenže vše mělo jeden háček, o kterém jsem bohužel netušila. Maruška je ze silně věřící rodiny, a tou je nesmírně ovlivněna. Ve své dětské nevinnosti věří všemu, co jí doma a v kostele řeknou a snaží se „spasit“ i naši Marušku, což se mi nelíbí.
„Mami, a proč se nemodlíme před jídlem? Mně se to líbí! A proč nevěříme v Ježíše, když je hodný a na Vánoce mi nosí dárky?“ s takovými a podobnými otázkami chodí Andulinka domů skoro každý týden. Stále jí vysvětluji, že si každý může věřit v jakého boha chce, a my se s manželem rozhodli, že v boha věřit nebudeme, protože ho k ničemu nepotřebujeme a navíc ho nikdo nikdy neviděl.
Jenže dcerka pak přijde domů a říká, že to není správné, že bychom mohli jít do pekla, a to ona nechce. Už jsem o všem dokonce mluvila s učitelkou, která ale situaci odmítla řešit!
Marušky rodiče jsou prý slušní a vzdělaní lidé a Maruška je naprosto bezproblémová, velmi chytrá a přátelská holčička. Navíc též dodala, že církev není sekta, a tak nevidí důvod, proč by měla do situace nějak zasahovat. Navíc prý děti věří mnohem nebezpečnějším věcem, než je křesťanský bůh. Rozhodně mi doporučila, ať Andulce nic nezakazuji, ale ať s ní mluvím. Šokovalo mě, když mi důrazně řekla, že si nepřeje, abych cokoliv řešila přímo s Maruškou! Čekala jsem podporu a pochopení a ne poučování!
Celá situace mě strašně trápí, nechci, aby se dcera pod vlivem kamarádky stala časem fanaticky věřící, ale také nechci být nakonec donucena k tomu, Andulce kamarádství zakázat. Asi to zní hodně vyhraněně, ale já většinu náboženství a církve prostě nesnáším! Přijdou mi strašně pokrytecké. Vím, že by Aničku ranilo, kdybych jí přátelství zakázala či znemožnila, ale jaké mám možnosti?
S rodiči Marušky nemá asi cenu mluvit, její tatínek je totiž farář (z jakési církve, kde se mohou faráři ženit) a já se obávám, že bych takový rozhovor emocionálně neustála. Nyní jsem objednaná s Andulinkou k psycholožce a moc doufám, že vše Andulce rozmluví a poradí nám.
(Mirka, 33 let)