[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ne každá žena však tento životní zážitek pozná na vlastní kůži. Nechce, nebo nemůže? A jak se na ni dívá její okolí? Děti mám moc ráda, tu jejich bezprostřednost a veselost, ale přesto, že je mi už přes třicet a rodina i některé mé kamarádky na mě doslova útočí, kdy už si toho svého potomka pořídím, mám stejně jasno, že minimálně dva tři roky dítě ještě nechci,“ vypráví svůj příběh Pavla (32) ze Zlína. Studentka obchodní akademie začala svou pracovní kariéru těsně po maturitě.
Nadaná na jazyky, absolvovala státní zkoušku z angličtiny a španělštiny a táhlo ji to někam, kde by svůj talent mohla zúročit. Nastoupila do zahraniční společnosti, kde působila jako asistentka a tlumočnice. Nejprve tlumočila na poradách a při telefonických hovorech, poté jí spokojený ředitel české pobočky nabídl, aby s ním cestovala po Evropě a byla jeho pravou rukou. Se změnou působení přišla i změna platu a zaměstnaneckých výhod. „Najednou jsem nemusela řešit, kolik mi zbývá do další výplaty a jestli si můžu dovolit to či ono, prostě jsem dost ušetřila a za naspořené peníze si brzo pořídila vysněné auto!“ Roky utíkaly a Pavla si vybudovala pevný post s pružnou pracovní dobou. „Hodně jsem cestovala, někdy jsem byla mimo domov i deset dnů v kuse a musela jsem tak svěřit svou milovanou kočku rodičům, byla to prostě daň za atraktivní práci.“ Rodičům se však Pavlínina práce nijak nezamlouvala. Viděli ji jednou za čtvrt roku a představovali si, že s nástupem třicítky jim dá Pavla vysněného vnoučka.
„Jenže já tehdy neměla ani přítele, tak nějak nebyl čas na randění, i když mi bylo často smutno. Stejně staré kamarádce se narodilo už druhé dítě a Pavlu lákala k tomu, aby si děťátko taky pořídila, že je to prostě něco nádherného. Maminka Pavlu zase strašila obavami, že když jí bylo třicet, nemusí se jí už podařit otěhotnět a že by s tím opravdu neměla otálet. „Ten tlak byl hrozný, v jeden okamžik jsem začala uvažovat o tom, že z práce odejdu a zvolním, ale pak jsem si zase říkala, co bych dělala jiného. Moje práce mě bavila, poznala jsem díky ní spoustu lidí i zemí a zahodit všechno kvůli předsudkům jsem nechtěla. Přestože se teď rýsuje vztah s jedním zajímavým mužem, na dítě zatím nemyslím. Co se má stát, se stane, a pokud mám dítě mít, může na svět přijít přece i později, nebo ne?“
Některé ženy a mladé dívky slyší tikot biologických hodin již od útlého mládí, při pohledu na děti roztají a rozevírají svou náruč, aby si mohly pochovat miminko své sestry či kamarádky. Jiné vědí naopak přesně, že jejich priorita není v přebalování a utíraní zadečků, kojení, bezesných nocí a únavy. Dítě zkrátka nechtějí například z důvodu budování kariéry nebo proto, že potřebu a mateřskou touhu nepociťují. Mgr. Pavel Rataj, psycholog a odborník na mezilidské vztahy, říká: „Se zvyšující se semigrací za vzděláním a zaměstnáním se zmenšuje přirozená každodenní podpora novopečených maminek původní rodinou. Tím nastává podstatný problém - o děti se nemá kdo starat.
Prarodiče jsou často ještě pracovně aktivní vzhledem k tomu, že se posunula a věková hranice odchodu do důchodu. Nízká porodnost měla za následek rušení jeslí a školek, kterých je nyní kvůli babyboomu nedostatek.“ Ani zaměstnavatelé zatím českým rodinám nevycházejí vstříc. Možnost práce z domova nebo zaměstnání na částečný úvazek, školky přímo na pracovišti nebo příspěvek na chůvu - to jsou benefity, o nichž si rodiče u nás mohou nechat jen zdát… Sociologové tvrdí, že to všechno přimělo mladé lidi k tomu, aby odkládali sňatek, a tudíž i zakládání rodiny. Manželství podle nich přestalo být hlavním životním cílem, upřednostňovat se začalo soužití na „hromádce“, a začal se zvyšovat i počet lidí, kteří vůbec nežijí v páru (v ČR je nyní 30 % třicetiletých, kteří žijí jako tzv. singles).
Mezi důvody nechtěného těhotenství nepatří pouze již zmiňovaná slibná kariéra, věk či žebříček hodnot každé ženy. Dokládá to i osud 41leté Jany, matky dvou dospívajících dětí. „Děti miluju odjakživa. Obě mé ratolesti jsou naprosto chtěné a jsem za ně opravdu vděčná. Vím totiž, že početí vždy nemusí být samozřejmostí…“ Jana se po druhém dítěti, které porodila ve 33 letech, nechystala svou mateřskou roli pověsit ani náhodou na hřebíček, třetí dítě chtěli s manželem oba. „Jenže nastal problém. Už dřív jsem měla problémy s ledvinami, opakované záněty, které jsem tak trochu podcenila, zřejmě způsobily celkové oslabení. Lékaři mi vzhledem k mému zdraví další dítě nedoporučili. Byla to rána, ale po čase jsem se s tím smířila.
Mám dvě zdravé děti, tak se to snažím brát pozitivně. A hlavně nechci riskovat!“ Ženy, které do jiného stavu přijdou nečekaně a mají zásadní důvod (zdravotní či psychický) k interrupci, jsou často vystaveny velkému tlaku okolí. Proto je lepší volbou antikoncepce či jiná ochrana před nechtěným početím. Nutno podotknout, že právě díky antikoncepci se počet umělých přerušení těhotenství v České republice razantně snížil (v roce 1990 se udává 107 000 interrupcí, o deset let později je to 32 000 přerušených těhotenství). Už dávno utekly doby, kdy musela žena (dívka) takřka ihned po první menstruaci začít s „rodícím“ procesem a pokud možno přivádět na svět každý rok nového potomka. Vzhledem k neustálým porodům a kojení chodil k ženám pravidelný menstruační cyklus jako na návštěvu. Jakmile přestala přivádět na svět děti, nastal přechod. Mít první dítě po třicítce? To bylo v dobách dávno minulých něco neslýchaného a nevídaného. Na ženy, které neměly brzo po svatbě dítě, se ostatní dívali s určitým despektem nebo naopak politováním. Zda se doba posunula k lepšímu či horšímu, je na vašem zvážení...
Zdroj: www.webmagazin.cz, server iDnes, www.demografie.cz