[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když se paní doktorky zeptám, jak s miminkem posilovat vzájemnou blízkost hned od narození, má v tom jasno: „To už je skoro pozdě! Je dobré rozmlouvat s miminkem ještě před narozením. I plod vnímá rozpoložení maminky, dělá mu dobře pohlazení, zpěv, vlídná slova směřovaná do bříška,“ upozorňuje Marta Šimůnková.
Vzápětí ještě doplňuje: „Komunikace s novorozencem se dlouho podceňovala. Není pravda, že potřebuje jen jíst a spát. V těch chvilkách, kdy je vzhůru, je dobré jej chovat, promlouvat na něj, hladit ho. Novorozenec to vnímá a potřebuje od narození důkaz, že máma či táta jsou nablízku, že se o něj postarají, že jej mají rádi.“ Novorozeně vidí jen na vzdálenost asi 30 cm, ale pozná, jestli se díváte na něj, nebo někam jinam. A rozezná váš hlas; dokonce i když zrovna spinká.
Zhruba ve čtyřech týdnech se většina miminek usmívá. Zatímco doteď jste možná byla svědkem nevědomých úsměvů, třeba když syn či dcerka spinkali, nyní už tímto způsobem dítě reaguje na konkrétní podněty. Když mu úsměv instinktivně oplatíte, bude se mu to líbit a vyzkouší to znovu a zase…
Děťátko už vnímá jednotlivé rysy vašeho obličeje; pozorovat tváře svých blízkých je důležité i pro (budoucí) rozvoj řeči. Občas vás miminko jakoby zamyšleně dlouhé minuty pozoruje, doslova na vás zírá? Užívejte si oční kontakt (stejně jako kontakt fyzický) a pěstujte ho. A to prozatím bohatě stačí. „Nejdůležitější pro miminko je poskytnout mu správnou výživu, ať už v podobě mateřského, nebo,umělého‘ mléka, zajistit teplo a klidný spánek, ale především pocit bezpečí, lásky a důvěry,“ potvrzuje Šimůnková.
Když se budete pozorně dívat, nejspíš si po šestém týdnu všimnete, že syn či dcerka otevírá pusinku a záměrně pohybuje jazýčkem, třeba i současně hýbe rukama či pažemi. Jde o jakýsi první nácvik řeči; miminko tím rozšiřuje repertoár způsobů, jak s okolím, tedy především s vámi, komunikovat. Aby mělo motivaci dále ho rozvíjet, všímejte si toho, co dělá, a komentujte to.
A i když máte pocit, že vám ještě nemůže rozumět, nahlas popisujte i společné činnosti. Dítě totiž těší slyšet váš hlas, navíc ve dvou měsících už asi začíná samo tvořit první zvuky, většinou samohlásky „ooo“, „aaa“. I na ty reagujte a záměrně je napodobujte; děťátku se tahle hra bude líbit a povzbudí ho. A protože již dobře ovládá oční svaly, vidí i to, jak artikulujete a jak se na něj díváte…
Miminko už má větší sílu, takže stále vědoměji používá své tělo (do konce 4. měsíce se naučí „pást koníky“). Buďte nápomocna a dávejte najevo, že mu rozumíte: Když se natahuje třeba po chrastítku, podejte mu ho a společnou „akci“ doprovoďte slovy. Čtyřměsíční kojenec už vám pozorně naslouchá, snaží se vás napodobovat a je šťastný, když mu určitá slova opakujete a napodobujete ho.
Vlastně je to váš první „rozhovor“! Zatím nejde o to, abyste syna či dcerku učila slova a jejich význam, ale spíš o to, aby vás děťátko začalo vnímat jako komunikačního „parťáka“. Nic se však nemá přehánět. „Dítě by se mělo určitou dobu zabývat jen samo sebou, a sice tak, že máma je nablízku a má ho,pod kontrolou‘. Sledujte, jaké signály dítě vysílá, a učte se jim rozumět.“
Teď už se děťátko převrátí samo na bříško, a hlavně se pokouší o řeč: S chutí žvatlá, opakuje slabiky, možná už slýcháte i souvislý „projev“, samozřejmě beze smyslu (tak, jak ho chápeme my), zato s „vaší“ intonací. V této fázi můžete pokročit zase o kus dál: Zkuste odhadnout, které slovo se potomek právě snaží říct, a vyslovte ho správně. Napomáháte mu tak ve vývoji řeči. Berte to však jako hru, na nic „netlačte“.
„K zásadním předělům v prvním roce a půl patří první úsměv, první zabroukání, moment, kdy pozná mámu (tátu), kdy se ohlíží za zvukem, natahuje ruce k blízkým osobám, první hlásky, první slabiky, první slova. Je však těžké přesně určit, a schválně to neříkám, kdy má ke kterému projevu dojít,“ zdůrazňuje doktorka Šimůnková. „Veškeré,tabulkování‘ je frustrující pro obě strany. V našem systému dětských poraden se už nesetkáváme s tím, že by pediatr včas nerozpoznal opoždění ve vývoji.“
Kojenec už sám sedí, ale především začíná lézt a s tím přichází zásadní zlom. Dítě si najednou totiž naplno a definitivně uvědomí, že je od vás vlastně fyzicky odděleno. Začíná s chutí samostatně prozkoumávat „terén“, ale zároveň vás potřebuje mít pořád nablízku. Často se po vás otáčí, aby se ujistilo, že to, co dělá, je v pořádku, že mu nehrozí žádné nebezpečí. Opětujte jeho pohled, a buď ho slovně a s úsměvem uklidněte a nechte ho, aby v dané činnosti pokračovalo, anebo jeho pozornost přesměrujte někam jinam.
Všechny smysly se zjemňují a tříbí, dítě vás velmi dobře slyší a reaguje, i když mluvíte potichu. Také už vidí prakticky stejně dobře jako dospělí, takže začíná registrovat řeč vašeho těla a orientovat se v ní. Ve žvatlání postupně rozeznáváte první slůvka, a jelikož kojenec už objevil, jakou moc má komunikace, častěji pláče, pokud nejste v dohledu.
A je to tady: první narozeniny! Velká událost a také čas dotazů, zda junior „utekl roku“ a podobně. Pokud se kamarádky a spoludebatující na internetovém fóru chlubí tím, co všechno jejich dítko dokáže, zkušená pediatrička vás uklidní: „Dívala jsem se na několik internetových,psychomotorických tabulek‘ a důrazně varuji před tím, aby byly brány vážně. Jsou v nich příliš přísné požadavky, které mohou vést k traumatizaci rodičů a neurotizaci dítěte. V poradně sledujeme u dítěte vývoj řeči (v roce by mělo používat 1–3 slova), jemnou motoriku (v roce přendává věci z ruky do ruky, postaví na sebe dvě kostky) a pohybový vývoj (v 9 měsících leze, do 18 měsíců bezpečně chodí). Vídáme, že rychlý skok v jedné složce trochu předběhne jinou, ale je to individuální záležitost. Vývoj každého jedince je geneticky ,naprogramován‘ a urychlit jej takřka nelze. Je hrubou chybou ve výchově a komunikaci chtít po dítěti něco, na co ještě nemá, i když sousedovic Kačenka to už umí. Každý z nás je unikát!“
Vaše batole stále více používá k naplnění svých potřeb řeč. Nová slova se učí poměrně rychlým tempem, opět však platí nesrovnávat, nesrovnávat, nesrovnávat, proto mu dávejte najevo, že mu rozumíte, aby mělo jistotu, že skutečně použilo správné slovo. Z vašich reakcí by mělo jasně poznat, že mu to jde, vy z toho máte radost a jste mu nápomocna.
Příklad? Když vysloví jméno hračky, byť zatím zkomoleně, podejte mu ji a řekněte: „Ano, to je kočička“. Jestliže na něco ukazuje, pojmenujte to. Pokud řekne „ne“, zkuste se ho zeptat, proč danou činnost nechce dělat. Zkrátka přispívejte k dalšímu rozvoji a tříbení vyjadřování děťátka. Nemluvte na něj, mluvte s ním! A poslouchejte, co vám chce říct.