[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Náš syn to má opravdu „těžké“. Má oba rodiče sportovně založené a ti ho, považte, přímo nutí, aby se pravidelně hýbal. Ne, nechci tím říct, že bychom ho nebožáka tlačili do tisíce sportovních kroužků a nenechali ho oddechnout. Prostě to u nás ale funguje tak, že sport a pohyb, jakýkoli, patří ke každodenní rutině a sedět na zadku u počítače dlouhé hodiny, to se prostě nepraktikuje. Odmalička je zvyklý, že se chodí na výlety do lesa, na dlouhé procházky, horské túry, jezdí se na kole, hraje badminton, v zimě se lyžuje a bruslí.
A protože je to devítiletý skoro puberťák, samozřejmě remcá. Jenže mu to za prvé není nic platné, za druhé platí, že když už se vypravíme ven, nakonec je šťastný a spokojený, hrdý na svůj výkon a vypráví o svých zážitcích, kudy chodí. Stejně tak, když má lenivou a nechce se mu na trénink – jakmile vkročí do tělocvičny, je k nezastavení a užívá si čas s kamarády tak, že pomalu odmítá odejít domů. Podporujeme ho v tom, aby vyzkoušel více sportů a vybral si ten „svůj“. Momentálně vede miniházená, v létě se na kempu nadchl pro atletiku… Doufám a věřím, že pro něj děláme to nejlepší, co můžeme.
Kladný vztah ke sportování je jedna z nejdůležitějších věcí, které mohou děti do života od svých rodičů dostat. Přináší jim totiž kromě zlepšené fyzické kondice, silnější imunity a lepšího zdraví obecně také schopnost překonávat překážky a poradit si s neúspěchem. Při sportovních zápoleních děti získávají zdravé sebevědomí, učí se komunikovat v týmu, přirozeně pracují se svým tělem a budují svou odolnost. Musí ale chtít. Nevíte, jak probudit v dítěti nadšení pro sport?
„Nadšení dítěte pro pohyb, sport a soutěžení je vázáno na to, co vidí a čím je inspirováno v rodině. Tam se tvoří opravdové základy vztahu ke sportování,“ říká Petr Salomon z Týmuj. A dodává: „Když rodič dokáže probudit ve svém dítěti nadšení pro sportování a pohybové hry, dává mu to obrovský dar do života. Při sportování totiž dítě získává obrovské množství nejen fyzických, ale i psycho-sociálních dovedností, na kterých pak může celý život stavět.“
Sport dítěti přináší kromě zlepšování fyzické kondice, podpory zdraví a dlouhodobého budování odolné imunity také mnoho psychických a sociálních dovedností. Učí se pracovat se stresem, získává přirozeně schopnost určovat si cíle a dosahovat jich. K důležitým prvkům patří vývoj dětského sebevědomí, které se přirozeně utváří na základě i drobných úspěchů.
„Další velmi přínosnou schopností, která se při sportování přirozeně rozvíjí, je komunikace v týmu. Tu samozřejmě nejvíce podporují týmové sporty, ale ani děti na individuálních sportech nejsou o tyto prvky většinou ochuzeny, protože na skupinových trénincích využívají kolektivní sporty ke komplexnímu zlepšování fyzické kondice a celkového rozvoje,“ říká psycholožka Simona Hřebíčková. „Tyto dovednosti se jim pak budou přirozeně hodit ve školním kolektivu či později v zaměstnání.“
A v neposlední řadě také děti při sportu pracují se svou fyzickou i psychickou odolností a rozvíjejí ji. Vnímání konkurence jak na hřišti, tak mimo něj je příležitostí ke zpracování úspěchu i neúspěchu. V ideálním případě a při dobrém vedení jsou neúspěch nebo prohra motivací k dalšímu tréninku a zlepšování.
Sportovní kolektiv také usnadňuje tvorbu přátelství. Kamarádství navázané právě při sportovním tréninku často překračují meze sportovního klubu a často trvají celý život. Dítě tak do dospívání a pak do dospělosti získává důležité sociální vazby.
Rodiče hrají velmi důležitou roli při rozvoji sportovních návyků u dětí. „Vliv rodičů a dalších nejbližších dospělých je pro vnitřní motivaci k pravidelnému pohybu zcela zásadní a nezastupitelný a nabývá na síle v případech, kdy rodiče působí na dítě společným pravidelným sportováním, které si užívají,“ říká Petr Salomon z Týmuj a dodává: „Zdravé nadšení, které je základem dlouhodobého sportování, pak přichází v takovémto prostředí přirozeně.“
Důležitým prvkem úspěšného vedení dětí ke sportu také je nevkládat do nich vlastní nerealistická očekávání a nedávat jim těžko dosažitelné cíle. Děti by se také neměly účastnit sportu kvůli tlaku ze strany rodičů nebo trenérů. Lepší je v tomto bodě dát dětem čas a volnost, ať se samy rozhodnou, kdy a jakého sportu se budou účastnit. Pak mají děti nejlepší předpoklady získat pro sport vnitřní motivaci a nadšení.
Skutečným cílem sportování dětí by nemělo být primárně dosažení vrcholové výkonnosti, i když všechny děti mají při sportu na mysli své sportovní idoly a snaží se je napodobovat. Statistickým faktem je, že pouze z méně než jednoho procenta dětí vyrostou profesionální sportovci. „Smyslem zapojení dětí do sportu ale není vychovat další světové šampiony. Jde o to, dát jim mentální nástroje, aby byly zdravé, šťastné a úspěšné po zbytek života,“ uzavírá psycholožka Simona Hřebíčková.