[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Letošní ročník žáků, kteří opouštějí devátou třídu, je nejsilnějším ročníkem za posledních 29 let. Pro mnoho dětí tak bude velkou výzvou dostat se na vysněnou střední školu, zejména v Praze a dalších velkých městech, kde na tak velký nával nejsou připravená hlavně gymnázia, ale ani další střední školy. Už v loňském roce se musely některé děti v případě neúspěchu u obou přihlášek hlásit na úřad práce. Přitom měly i velmi dobrý prospěch, pouze neměly to štěstí při testech. Aktuálně deváťáci čekají na přijímací zkoušky a snaží se na ně co nejlépe připravit. Je na ně vyvíjen tlak nejen od sebe samých, ale často i ze strany rodičů. A neúspěch u zkoušek může mít negativní dopady na jejich psychiku i budoucí život. Zeptali jsme se dvou odborníků, co si o situaci myslí a jak postupovat, když dítě u zkoušek neuspěje.
Co si myslíte o současné situaci?
Už v minulém roce jsme se bohužel setkávali s případy, kdy nás kontaktovali zoufalí rodiče nepřijatých dětí a nevěděli, co mají dělat. Museli čelit situaci, kdy se jejich potomek nedostal na žádnou střední školu a byl nucen přihlásit se na úřad práce. V takových situacích byli velmi zklamáni rodiče, ale hlavně děti. Ty jsou vystaveny velkému tlaku a stresu již od 8. třídy. Uvědomují si, že je jejich budoucnost nejistá, i když mají například výborné studijní výsledky. Nezáleží totiž pouze na prospěchu, ale i na kapacitách škol, které jsou v některých případech nedostatečné. Někteří učitelé na základních školách dětem radí, aby daly přednost před vysněnou školou takové škole, která je pro ně snadno dosažitelná. To je z mého pohledu nepřijatelné a může to u dětí zanechat trauma a negativně to může ovlivnit jejich budoucnost a taky touhu uskutečnit své sny.
Odrazí se neúspěch při přijímacích zkouškách na psychice dětí?
Samozřejmě že se tento nezdar nějakým způsobem odrazí na jejich psychice. Ovšem záleží na tom, jak je každé dítě nastavené touhou po dalším vzdělávání. Někdy je snaha mít vysokoškolské vzdělání více přáním rodičů…
Jak postupovat, když se dítě na školu nedostane?
Doporučil bych rodičům v případě nepřijetí na školu tento postup: u přijímacích zkoušek záleží na umístění u uchazečů "pod čarou", jak jsou hluboko. Když jsou jen pár míst "pod čarou", většinou stačí podat odvolání. Ostatním, kteří přecenili síly svých dětí, bych doporučil, ať si obvolají střední školy a zjistí situaci, zda mají jednotlivé obory naplněné a jestli budou přijímat studenty v druhém kole. Na tyto školy poté musí opět podat přihlášku. Situace to není jednoduchá, proto je velmi důležitý správný výběr škol, kam se bude dítě hlásit.
Co by měli v takovém případě dělat rodiče? Jak například znovu namotivovat dítě, když se dostane na školu, která byla záložní variantou?
Udržujte s dítětem otevřený a pozitivní vztah založený na vzájemném respektu. Berte věci s nadhledem a dávejte najevo, že jste součástí jednoho společného týmu. Připomínejte, že jste tu od toho, abyste mu pomohli, podporovali ho, nikoli pořád něco nařizovali a zastávali roli dozorce a „hlídacího psa“. Říká se tomu pozitivní motivace a výsledky vás nejspíš překvapí. Je to vaše tajná zbraň a důležitý rodičovský nástroj. Výhrůžkami a sáhodlouhým kázáním se nikam nedostanete. Vaše frustrace a strachy jsou naprosto normální a opodstatněné, myslete ale na to, že se dítě tak nechová záměrně, aby vás naštvalo nebo vám znepříjemňovalo život. Svým vlastním příkladem ukazujte, co je zodpovědnost. Dovolte mu řídit si své činnosti samo, v případě potřeby ale buďte po ruce.
Nemusí to být nutně rodiče, stačí jiná osoba, se kterou má dítě silné emocionální pouto. Dítě potřebuje ve své blízkosti někoho, o kom ví, že v něho věří, kdo ho uznává, oceňuje, poskytuje mu bezpečí, ochranu a nezávislost. V tak klidné atmosféře se může naučit stres ovládat. A samozřejmě nesmíme podceňovat následování příkladu: rodiče by neměli mluvit jen o stresu a povinnostech, ale také by si měli najít čas na oddech a zábavu.
V případě neúspěchu přijetí dítěte na vybranou střední školu může podpořit oslabenou psychiku dítěte i škola, tj. nejlépe třídní učitel, výchovný poradce a v neposlední řadě může na dítě pozitivně a opakovaně působit i školní psycholog.