Modelka Kateřina Sokolová (35): O autistickém bratrovi, setkání princezen i půlroční dcerce. Co Sára zvládla na jedničku?

Loni v létě jste se stala maminkou. Co všechno vám mateřství přineslo do života? 

Je to tak obrovská změna. Ani bych neřekla, co mi mateřství přineslo do života, ale spíš jaký byl život před dítětem a po něm. (usmívá se) Je to jedna velká jízda, ale je to ta nejkrásnější jízda, jakou jsem kdy zažila. Snažím se užít si každý okamžik naplno, protože vidím, jak Sárinka rychle roste a mění se doslova před očima. Mateřství mě naučilo trpělivosti a tomu, že ne vždy jde všechno podle plánu, a i tak je to naprosto v pořádku.

VIDEO: HOLKY NA VÍNĚ: KATEŘINA SOKOLOVÁ

Jak jste si užila své těhotenství a jak se cítíte teď, víc než půl roku po porodu?

Musím říct, že patřím k těm šťastným, které měly naprosto bezproblémové těhotenství. Možná na úplném začátku byly trošku nevolnosti, ale to rychle přešlo. Cítila jsem se skvěle a i jsem poměrně hodně cvičila – tři dny před porodem jsem ještě cvičila jógu. Teď se cítím taky fajn – jsem vděčná svému tělu, jak rychle se vrátilo do formy. Určitě k tomu přispěly i dlouhé každodenní procházky s kočárkem.

Měla jste nějakou předem danou představu o tom, jak budete rodit? 

Myslím si, že každá maminka si musí sama zvolit, jak si porod představuje, a to je samozřejmě velmi individuální. Rodila jsem v Podolí a o mě i o malou bylo skvěle postaráno.

Jaká „poprvé“ má už dcera Sára za sebou?

Sárinka zažívá jako každé miminko nějaká poprvé neustále. Ale mezi největší milníky poslední doby patří určitě první let letadlem – zvládla to perfektně. A pak také zavádění příkrmů a s tím ochutnávání spousty nových chutí.

Mezi vaše kamarádky patří Renata Langmannová nebo Zuzana Stráská, které jsou zkušenými maminkami. Čerpáte nebo čerpala jste od nich nějaké mateřské rady?

Určitě ano. Renča i Zuzka jsou obě už dvojnásobné maminky, takže si od nich ráda mnohdy nechám poradit.

Spolu se svým tatínkem jste založili nadační fond na podporu autismu. Za dobu jeho působení se vám podařilo vybrat přes 10 milionů korun. To už je úctyhodné číslo. Prozradíte, komu peníze pomohly a co všechno ještě máte v rámci nadace v plánu?

Náš nadační fond AutTalk jsme založili na základě naší rodinné zkušenosti – můj bráška Radovan je totiž těžký autista. Protože máme s autismem přímou zkušenost, rozhodli jsme se pomáhat rodinám, které potkal podobný osud. Naším cílem je podporovat všemi možnými způsoby rodiny pečující o autisty – ať už finančně, nebo třeba prostřednictvím různých setkání s terapeuty a podobně. Poslední roky kromě pečujících rodin podporujeme i jiné neziskové organizace působící v oblasti autismu. Mám velkou radost, že částka, kterou jsme od začátku našeho fungování rozdali na pomoc, překročila částku 11 milionů korun. Více o našich aktivitách najdete na www.auttalk.cz

O Radovana se staral převážně váš tatínek. Přitom se docela dost často stává, že když se do rodiny narodí postižené dítě nebo když se objeví nějaká vážná diagnóza za jeho života, muži – otcové – to moc nedávají a od problému utečou. Jak se s tím dokázal ty dlouhé roky tatínek poprat?

Ano, přesně tak, ale to je spíš otázka na mého tátu. Každopádně má můj velký obdiv, protože péče o autistu je opravdu náročná.

Jak s bratrem komunikujete?

Ráďa sice nemluví, ale rozumí každému slovu, které řeknete, takže to tak složité není. Když po vás něco chce, vezme vás za ruku a dovede si tam, kam potřebuje. Když nechce, zase vás odstrkuje – umí to dát docela jasně najevo. (směje se) Progres vidím. Když byl malinký, měl často šílené sebepoškozující záchvaty, během kterých skákal na kolena nebo se kousal do ruky. To už se naštěstí srovnalo.

O autistických dětech se říká, že vidí „dál“. Že sice můžou být v běžném vývoji opožděné, ale mají jinou auru, do člověka vidí jako rentgen. Je to případ i vašeho brášky?

Máte pravdu, že se toto říká. Těžko říct, ale já si myslím, že ano…

Jak vnímá Radovan svou malou neteř?

Miluje ji! Moc rád jí dává pusinky a směje se na ni.

První březnovou neděli proběhne v pražském Martinickém paláci akce s názvem Prsten princezny, která potěší především holčičky. Výtěžek ze vstupného půjde na konto vašeho nadačního fondu. Můžete maminky a jejich malé princezny pozvat? 

Já už se na tuto krásnou akci moc těším a moc děkuji organizátorům, že si vybrali náš nadační fond. O to dojemnější to pro mě celé bude, když mám sama malou holčičku a bude tam tolik malých princezen. Holčičky čeká nádherný den v pohádkovém světě.