[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Terezo, přestože jsou všechny případy asi stejně emotivní, setkala jste se s nějakým konkrétním případem odebrání dítěte z biologické rodiny, který se vám vryl pod kůži?
Máte pravdu, silných příběhů se v nadaci schází průběžně mnoho. Je těžké jeden vybrat a zdůraznit před ostatními. Ale pamatuji si jeden silný příběh, který sice není o odebrání, ale je o tom, jak se jedenáctileté dítě samo přihlásilo o to, aby bylo z rodiny odebráno. Vyprávěl mi ho student, vysokoškolák, kterého jsme podporovali v rámci studií. Jeho rodiče byli těžcí alkoholici, od útlého dětství byl zanedbáván, často ho nechávali doma samotného.
Když mu bylo jedenáct let a seděl na Vánoce ve vybydleném bytě, kde rozbitým oknem sněžilo dovnitř, neměl co jíst, byla mu zima a doma se sám bál, tak mu došlo, že musí něco udělat. Tehdy nám řekl doslova: „Byl jsem už tak vysílený, že jsem věděl, že zůstat znamená zemřít.“ Proto se šel hned po svátcích nahlásit na OSPOD a poprosit o pomoc. Dostal se do dětského domova, kde pak vyrůstal. Následně přišel k nám, abychom ho podporovali na studiích. Síla toho příběhu je nejen v těch hrozných podmínkách, ve kterých jako dítě žil, ale i v tom, že se takto malý musel sám o sebe postarat, nikdo o něj nejevil zájem. Ani rodiče, ani okolí. Neumím si sama sebe představit, že v jedenácti letech hledám, kde zaklepat na dveře, a jdu na OSPOD, aby mě poslali do dětského domova...
Proč patříme v rámci EU mezi země s největším počtem případů náhradní péče?
Na to nejde zkratkovitě odpovědět, tento problém má mnoho vrstev. Jisté je, že ze statistik vyplývá stále rostoucí počet dětí, které žijí mimo svou rodinu, ať už v náhradní rodinné péči (pěstounské péči či adopci) nebo v ústavní výchově. Mám za to, že není věnováno dostatek pozornosti prevenci odebírání dětí, proto je to číslo – 28 tisíc dětí – tak vysoké.
Změnila se legislativa v tomto směru za dobu, co jste patronkou nadace?
V něčem ano. Za těch 27 let, co nadace funguje, se určitě zlepšila situace pěstounů a od konce tohoto roku nebude možné umístit děti do 3 let do kojeneckých ústavů. To je určitě dobře. Je však tolik dalších oblastí – třeba sociální bydlení – které na změnu k lepšímu čekají...
Právě nevyhovující bytová situace je jedním ze smutných důvodů odebrání dítěte z péče rodičů. Není tento důvod v kontextu doby, kdy se máme relativně nejlíp, trochu bizarní? Kde je chyba, když milujícím rodičům vezmou dítě jen proto, že nemá kde bydlet?
Myslím si, že společnosti jako celku se daří dobře. Ale existují konkrétní rodiny, které žijí v chudobě. To vidíme denně v nadaci, když řešíme podporu pro samoživitele nebo rodiny v krizové situaci, s jak malým rodinným rozpočtem musí měsíčně přežít. Když se pak dávky zpozdí, což se děje, dostávají se do dluhů – a už to jede. Nerada proto zobecňuji – dívám se na konkrétní příběhy a některým lidem se žije těžko i v této pro mnohé hojné době.
Projekt Lighthouse si klade za cíl pomoct znevýhodněným rodičům (většinou maminkám samoživitelkám) v jejich nelehké životní situaci. Máte přehled, kolika rodinám či matkám už pomohl?
Na konci loňského roku to bylo přibližně 124 rodin, ale projekt pokračuje dál, a tak vím, že pomoc bude narůstat.
Pandemie covidu, inflace, zvyšující se ceny energií a potravin. To všechno má za následek růst počtu lidí (rodin) s finančními problémy, kteří žijí až na samotném prahu chudoby. Těmto rodinám s dětmi tak hrozí ten nejčernější scénář – odebrání dětí. Každý rok tak roste počet dětí, které vyrůstají mimo svou biologickou rodinu – ať už jsou v ústavní výchově nebo v náhradní rodinné péči. Podle analýzy MPSV ČR je v České republice v náhradní péči kolem 28 000 dětí, což je v rámci zemí Evropské unie nadprůměrný počet. I z tohoto důvodu vznikl projekt Lighthouse, který spustila Nadace Terezy Maxové společně s bankou ING. Cílem je pomoct sociálně slabým rodinám a samoživitelům, dlouhodobým cílem projektu je podpořit rodiče v nouzi a zabránit nechtěnému odebrání dětí z rodin.
* První se věnuje výše zmíněnému tématu prevence nežádoucího odebírání dětí z rodin. Ve spolupráci s OSPOD je cílem adresná pomoc rodinám, které se dostaly do těžké sociální či jiné ohrožující situace. Finanční podpora je jednorázová, předpokladem jsou spolupráce rodičů a samozřejmě také bezpečné rodinné prostředí pro dítě.
* Další část projektu je zaměřena na uplatnění se na trhu práce, v jehož rámci měli rodiče samoživitelé možnost navštěvovat kurzy kariérního poradenství. Hlavním přínosem je zvýšení sebevědomí a motivace k dalšímu samostatnému životu díky pomoci s hledáním vhodného pracovního místa.
* Poslední součástí projektu je zvyšování finanční gramotnosti prostřednictvím seminářů, které probíhají v azylových domech. Cílem je, aby maminky dokázaly po znovuzačlenění do běžné společnosti hospodařit s finančními prostředky, vést svou domácnost a předcházet finančním problémům. V rámci teoretické části se klientky dozvídají, jak si sestavit finanční rozpočet na celý měsíc, jak řešit dluhovou problematiku a jak si vytvořit finanční rezervu. Součástí praktické části jsou individuální zmapování osobních dluhů, práce na splátkových kalendářích, vytvoření rodinného rozpočtu či znalost možností levného nakupování.
Více na https://nadaceterezymaxove.cz/