Moderátor David Gránský v roli táty srandisty: Jaký rituál se synem Mateem „ukradl“ své ženě Nikole?

Zastihla jsem vás zrovna po dovolené v Itálii. Jak jste si ji se svými chlapy užila?

Neskutečně. Předčilo to moje očekávání a jsem z toho nabitá energií. Řím jsem chtěla navštívit několik let, je to opravdu nádherné historické město. Navíc nám vyšlo krásné počasí a celková atmosféra byla neskutečná. Bylo skvělé vyjít trochu ze stereotypu.

Mateovi je sedm měsíců a předpokládám, že to byl jeho první let letadlem. Jak ho dal?

Musím říct, že jsem z toho obavy měla. Mateo je miminko, které poměrně hlasitě dává najevo, co se mu líbí a co ne. Let vycházel časově přesně na krmení, z čehož jsem měla radost, protože jsem myslela, že zasedneme, malý se nají a usne. Začátek byl ale trochu dramatický, měli jsme malé zpoždění, procházeli letadlem „uličkou hanby“ s plačícím dítětem. Malý se najedl a všechno jídlo „vyhodil“ ven. V tu chvíli jsem si říkala, že jsem si asi vymyslela něco, co nebude fungovat. Pak přepnul, usnul mi v náruči a po přistání to bylo to nejklidnější a nejhodnější miminko, které si celý pobyt užilo s námi.

VIDEO: TRAPNĚJI SE DAVID GRÁNSKÝ V ŽIVOTĚ NECÍTIL. TAKHLE HO V PRIMÁCKÉ SOUTĚŽI POTRÁPILA JEHO VLASTNÍ ŽENA

Jak byste popsala Davida jako tátu?

Starostlivý, milující, něžný a trpělivý srandista. Prostě skvělý otec!

Vím, že je ještě brzy na hodnocení, ale v čem zásadním je Mateo celý tatínek?

Po tatínkovi bude extrémně společenský a chvilinku neposedí. David byl jako miminko schopný rozebrat postýlku, aby se dostal ven. Našeho syna poslední dny dost zaujaly dráty na monitoru dechu a je schopný sundat hrací kolotoč a odmontovat ho z postýlky. Když se narodil, viděla jsem podobu jen s Davidem, momentálně vidím fyzickou podobnost se mnou, ale to se mění každým dnem. 

Čím vás v roli otce David překvapil?

Ničím. Věděla jsem, že rodina pro něj znamená strašně moc. Pamatuji si, že jsem se někdy v šestinedělí zmínila o tom, že bych chtěla mít večer s malým takový spánkový rituál před krmením. Koupel, relaxační hudba, masáž... Jemu se to tak zalíbilo, že se rozhodl, že tento rituál budou mít spolu, a od té doby mají svoji společnou večerní chvilku. Navíc každým posunem, každým pokrokem, který Maty udělá, si jsou blíž a já se neskutečně těším až poprvé řekne „táta“, protože to se David zblázní. (směje se)

Kdo z vás dvou je ten úzkostnější, starostlivější rodič?

Myslím si, že je to 50 na 50. Všechno spolu hodně konzultujeme. 

Na síti jste si postěžovala, že vás rozčilují všechny ty idylické profily, kde je vše nakašírované a zalité sluncem. Předpokládám, že jste myslela vystajlované rodinné momentky v dokonalých outfitech v precizně vygruntovaném bytě… 

Já jsem si zas tak úplně nestěžovala. (směje se) Samozřejmě i já ráda sdílím fotky, které jsou pěkné. Zároveň je ale podle mě důležité nevytvářet idylickou bublinu, která neexistuje. Být unavená, nemít doma stoprocentně uklizeno a každý večer navařeno, je podle mě úplně normální. A není třeba vytvářet mylné představy a stresovat tím třeba další maminky. Chci tím říct, že je to vstup do zcela nového života a je potřeba si na to nějakým způsobem zvyknout a najet na nový režim. Chápu, že jsou maminky, které mají dvě nebo tři děti a do toho práci a zvládají všechno. Před nimi klobouk dolů.

Když ještě zůstaneme na Instagramu, sdílela jste tam příběh s čísly, který mě zaujal. Ještě před otěhotněním jste všude viděla dvě čísla 9 a 6. Termín porodu jste měla začátkem července, ale tušila jste, že to bude buď 9. 6. nebo 19. 6. A ono to opravdu vyšlo. Věřila jste na podobné energie mezi nebem a zemí vždycky, nebo to byla první zkušenost?

To je krásná otázka. Ano, na tyto energie jsem věřila vždycky. Ale sama jsem z toho překvapená. Nedávno jsem objevila SMS, kterou jsem posílala své známé ve znění: „Vím, že se narodí dřív a že v datu bude devítka“. Když mi praskla voda 8. 6. ráno, smáli jsme se, že si vybral o den dřív. No nevybral, dal si načas a narodil se o 24 hodin později. Celé těhotenství jsem kolem sebe číslo 9 vnímala opravdu hodně. Krátce po porodu jsem potřebovala objednat taxi. Přijelo auto s SPZ s datem narození našeho syna. Den, měsíc i rok. To už jsem jen zírala...

Tak to už je asi víc než jen náhoda. Pocit, že nebudete rodit v den termínu, přišel kdy? 

Věděla jsem, že manžel bude v den termínu porodu na Slovensku. Zpočátku jsem z toho byla trochu nervózní, ale jak měsíce plynuly, přestala jsem se tím naprosto zabývat, protože jsem věděla, že malý přijde na svět dřív. Můj lékař mi pak začal říkat, že pokud dojdeme do termínu, bude miminko hodně velké. A já mu pořád říkala, že přijde na svět dřív. Rozhodla jsem se do poslední chvilky docházet do poradny a ne do porodnice, protože jsem se u svého pana doktora cítila moc příjemně. Tímto mu ještě jednou mockrát děkuji. Když jsme šli na prohlídku, věděli jsme oba, že jdeme na poslední.

Snažíte se svou intuici poslouchat i v mateřství?

Rozhodně. Už jsem to několikrát vyslovila nahlas, že v některých případech nechci poslouchat okolí, ale svoji intuici. Samozřejmě si moc ráda nechám poradit, ale vždycky si vezmu k srdci jen to, co uznám za vhodné. Intuitivní byla i cesta do zahraničí. Právě v těhotenství mi došlo, jak strašně důležité je poslouchat svoje tělo i tu intuici. V práci jsem skončila týden před porodem, ale uvnitř sebe jsem cítila, že bych už potřebovala odpočívat. K tomu mám ještě jednu vzpomínku.

Sem s ní.

Tři dny před porodem jsme byli na večeři s přáteli a já byla trochu protivná a stále opakovala, že nikam nechci. Chtěla jsem jen ležet na sedačce a nedělat nic. Samozřejmě, že jsem šla a frfňala, ale zpětně si říkám, že mi to říkalo moje tělo. Lehni si a odpočiň si. Budeš to potřebovat. 

Co vás jako čerstvou mámu zaskočilo nejvíc?

Na začátku mě vlastně překvapilo, jak náročné to je. Nebo jiné než očekáváte. Slýcháte, že malá miminka pořad jen spinkají. V našem případě to bylo opačně. První dva měsíce Mateo nespal téměř vůbec. Hodně mě potrápilo kojení. Když to nejde podle představy, docela slušně to zamává s hlavou a psychikou...

S Davidem jste spolu 13 let, to není málo. Za sebou máte tedy několik etap vztahu. Do jaké dimenze vás posunulo narození dítěte? 

Myslela jsem, že ten přechod bude jednodušší. Zároveň to miluju. Miluji novou roli maminky, baví mě být se synem doma, chodit na procházky a užívat si jeden druhého. Miluji dny, kdy jsme všichni tři dohromady. Pokud jste ale s někým třináct let zvyklí na nějaký standard a najednou se všechno otočí vzhůru nohama, je to šok. Ale jak už jsem řekla, všechno si vždycky sedne a všechno je o komunikaci. Není situace, o které bychom spolu nemohli mluvit, panuje u nás vzájemná tolerance a pochopení, a to je to, co z nás dělá „pevnou základnu“.