[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Petře, vzpomenete si na moment, kdy jste se před kamerou hodně zapotil?
Jedno léto, když panovala čtyřicetistupňová vedra a zrovna ve studiu probíhala údržba klimatizace. Takže košile, kravata, sako… A pod moderátorským pultem šortky a nohy v lavoru. (směje se)
Trápí vás ještě před přímými přenosy tréma?
V médiích pracuji dvacet let, ale stejně jsem vždycky nervózní. Snad je to ona zdravá nervozita, která pomáhá k lepším výkonům. Pokud by měl člověk věci na salámu, bylo by to podle mě špatně.
Kdy se nejvíc zapotíte se synem Sebíkem?
Každý den. (směje se) Je to chlap, a hodně aktivní, takže člověk pak ani nepotřebuje chodit do fitka, protože s naším malým torpédem spálí člověk kalorií víc než dost.
Kdo je u vás doma za rodiče liberála a kdo je ten přísný?
Tady je to jasné. Já jsem ten, koho si syn maže na chleba, vodí si mě jako slepého koně, houpe si mě podle potřeby. Snažím se být sice přísnější, ale ten přísnější metr se nastavuje hodně těžce, protože když se snažím „vychovávat“, je z toho tak překvapený, že chytne záchvat smíchu – něco jako „táto, na co si to hraješ?“. Manželka je v tomhle mnohem svědomitější, já na sobě musím zapracovat.
Jak máte s Klárou doma rozdělené role?
My jsme si rozdělili role na šaška a servisáka. Z předchozí odpovědi je asi poznat, kdo je kdo. Ale do role servisáka se dostávám víc a víc. Klára teď jezdí služebně po Evropě komentovat tenisové turnaje, takže máme čím dál častěji pánskou jízdu, a tak se šašek a servisák musejí spojit v jedno.
Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Suchon Koukalova (@suchon_koukalova)
Příspěvek sdílený Suchon Koukalova (@suchon_koukalova)
Čím vás Klára jako máma překvapila?
Umí to. Zná přesně ten balanc mezi milující mámou, která má ale přirozenou autoritu. Séba ví, že mámu neopije rohlíkem a že není tak snadné sousto jako tatínek. Nedávno k ní přišel a řekl: „Maminko, ty jsi tak krásná a já jsem taky krásnej a dám ti pusu.“ Tak si dali pusu, tuli tuli a Klárka hned dodala: „Děkuju ti, Sebíčku, ale běž si uklidit boty a umejt ruce…“ Takže kombinace lásky a pragmatismu.
Sebík zanedlouho oslaví 3. narozeniny. Má nějaké speciální přání?
Chtěl by řidičák na autobus. (směje se) To jsme mu vysvětlili, že asi ještě nestihne. Druhým přáním je kolo, to se mu splní.
Čeká ho v září školka, nebo s ní zatím nespěcháte?
Máme obrovské štěstí, protože u nás na Primě a CNN Prima NEWS funguje dětská skupina PRIMÁČEK. Séba tam chodí od dvou let a miluje to tam. Jak děti, tak paní učitelky. Každý den přijde domů s novou písničkou, básničkou, příběhem. Hrají si, malují, sportují, učí se spoustu věcí.
Jak Sebík reaguje, když vidí tátu v televizi?
Jsou to takové vlny. Dříve třeba říkal: „Nechci tátu, chci Binga.“ Bing je prostě větší zábava. Dneska se na tátu podívá rád, ale říká, aby už šel táta domů a místo saka si dal tepláky. Když na mně ráno vidí tepláky, tak ví, že táta „nejde vydělávat korunky“.
Kdo ho inspiruje víc – táta s mikrofonem, nebo maminka s tenisovou raketou?
Zatím je to spíš „hérečka“ než sportovec. Jasný, drandí na odrážedle, lítá, běhá, miluje auta, autobusy, vlaky, letadla. Zároveň má ale dětský piano, tak si hraje, zpívá a rád tancuje. Už začal kopat do míče a občas vezme raketu do ruky a hlásí: „Hraju tenis jako máma.“ Když jsem zmínil tu „hérečku“, tak na dovolené hrál se staršími dětmi fotbal. No hrál… Vždycky schválně upadl a křičel: „Faul, žlutá karta!“ Tak dostal přezdívku Neymar.
Měl jsem obrovské štěstí, že jsem mohl být celou dobu v porodnici. První přebalování a zbavování se smolky, to jsme se Sébou prožívali spolu...
Říká se, že synové by měli své táty obdivovat. Sebík je ještě malý, ale v čem byste si do budoucna osobně přál, aby k vám vzhlížel?
Jé, to je krásná otázka a pro mě moc důležitá. Vzpomněl jsem si, když se děti velké hvězdy amerického fotbalu Toma Bradyho ptaly na to, kdo je jeho „HERO“. A on se slzami v očích odpověděl, že je to jeho tatínek. Kdyby to takhle měl i Séba, byl by to splněný sen.
Zmínil jste, že občas nahrazujete doma i maminku, když zrovna pracuje. Už jste měli se Sebíkem pánskou jízdu i přes noc?
No jasně, Klárka je tenisová komentátorka, a jak jsem říkal, absolvovala už několik výjezdů po Evropě. Teď ji například čeká několik dní v Berlíně. Séba jí vždycky dá úkoly typu „Maminko, přivez dárek...“ a pak fungujeme spolu. (směje se) Doma je to jako po výbuchu, ale v rámci možností všechno zvládáme. Jak říkala Dášenka v komedii století S tebou mě baví svět: „Maminka mi před koupáním sundává bačkůrky…“ Něco podobného se nám taky občas přihodí. Ale lepší drobné ústupky než vážné komplikace.
Někteří otcové říkají, že si své potomky dokázali užít, až když už uměli chodit a mluvit. Přebalování, koupání a další péči nechali raději na maminkách. Jak to máte vy?
Já jsem úplný opak! Když se Sebíček narodil, maminka musela být ještě pár hodin na JIP, a tak jsme spolu byli od první minuty. První přebalování a zbavování se smolky, to jsme se Sébou prožívali spolu. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem mohl být celou dobu v porodnici, strávili jsme tam společně několik dní. Možná to je důvod, že jsem ze Séby paf, totálně, absolutně a navždy „poprděnej“. Nezní to moc chlapácky, ale já jsem stará plačka, takže se vlastně dojímám i teď, protože se mi vybavily krásné vzpomínky.
Nevím, jak moc jste plánovací typ, ale s dovolením se zeptám na intimnější téma. Druhé děťátko s Klárou v plánu nemáte?
Už Sebastian je zázrak. Tedy že je tady s námi. Byla to opravdu náročná cesta. Máme svůj zázrak. A pak další tři chlupáče. Ale příroda je mocná čarodějka. Třeba pro nás ještě něco chystá. Ale i kdyby nechystala, status quo je pro mě dokonalý.