[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Tomáš, který je ostříleným moderátorem rádia Evropa 2, si spolu s herečkou Patricií Pagáčovou střihne moderátorskou roli v nové reality show televize Prima Česko na grilu, která startuje 23. března. Povídali jsme si tak nejen o jídle, ale i o jeho další nové, a rovnou životní roli, která ho teprve čeká...
Tomáši, jaký vztah máte k jídlu? A existuje pokrm, který byste nikdy nepozřel? Zcela upřímně – nejsem moc velký gurmán. Jídlo si pochopitelně rád dám, zejména pokud někdo skvěle vaří. Ale často ho považuji jenom za prostředek k přežití a už odmala jsem se u jídla nudil a spíš chtěl jít dělat cokoliv jiného. Takže jsem často slýchával typické “nedělej blbosti” nebo “budeš u toho sedět, dokud to nesníš”. No a vlastně podobné věci slýchávám dodnes, jak od rodičů na návštěvě, tak doma od přítelkyně. (směje se)
A k druhé části otázky. Nejsem vybíravý a sním vlastně skoro vše. Tedy už asi pět let nejím maso, takže cokoli vegetariánského. Jo a ještě nesnesu lékořici. Takže pokud mi někdo jako dezert naloží na talíř několik černých pendreků, tak poděkuji a opouštím místnost.
Jaké nejoblíbenější jídlo si pamatujete ze svého dětství? Vlastně celý život miluji bramborovou kaši. A to se mě drží až dodnes. Navíc u nás v domácnosti vařila vždycky jen máma. Táta buď ohříval, nebo připravoval jednoduchá jídla, když byla máma pryč. No a většinou volil párek s bramborovou kaší. Pamatuji se, jak jsem jako dítě k němu obdivně vzhlížel, jak ji dokáže skvěle připravit i bez maminky. No a možná právě proto mi tato příloha, kterou si občas klidně dám i jako hlavní jídlo, celoživotně utkvěla.
Co grilování, máte ho rád? U nás v Česku patří k "národním sportům". Samozřejmě! Řadím se tak k výjimečné skupině asi šesti miliard lidí na planetě. Baví mě nejen jednoduchost přípravy, ale i sociální stránka věci. Málokdy totiž máte při přípravě jídla kolem sebe přátele a tak příjemnou atmosféru. Jasně, že to souvisí i s počasím. Ale mám pocit, že dnes se griluje daleko déle směrem k podzimu a daleko dříve na jaře, než kdy předtím.
Na televizi Prima už brzo odstartuje soutěžní reality show, ve které se utká deset párů při přípravě jídel na grilu. Porotou jim budou kuchaři Zdeněk Pohlreich a Martin Svátek, vy budete jedním z moderátorů. Dozvěděl jste se o grilování něco, co jste nevěděl?
Řeknu vám, připravovat jakýkoli pokrm pro Zdeňka, to chce odvahu jako hrom. To natáčení bylo vskutku zábavné. Deset dvojic, tedy dvacet různých osobností, které sledujete. Vidíte jejich odvahu, vývoj, ale i strach a smutek. Nečekal jsem, že se člověk tak rychle napojí na osudy lidí, které nikdy předtím neviděl. Fandí jim, přeje jim úspěch. Ale zároveň je těžké zůstat nestranným moderátorem, protože jako člověk si prostě tvoříte oblíbence i z těch, kterým tolik nepřejete.
Ale u všech soutěžících mě dostala ta cesta, kterou si procházeli. Náročné natáčení, složité úkoly. A úplně všichni se neustále zlepšovali! Jako člověka, který griluje poměrně základně, mě pak nadchlo, co všechno se dá na grilu připravit. Tak schválně – dělala jste už někdy na grilu štrúdl?
často JSEM CHODIL za mámou do práce a pak i v porodnici uklízel jako brigádník, téma zrození mi vždycky přišlo jako samozřejmé...
Štrúdl? Tak ten opravdu ne...
No, já to taky viděl prvně. A slibuju i mnohá jiná nečekaná překvapení!
Zažil jste kromě přípravy grilovacích pikanterií i nějaké ty pikanterie z natáčení?
Když se točilo v teplotně nejpříjemnější části roku, tak při večerních vyřazovacích výzvách jsme docela často všichni klepali kosu. Ale humor a dobrá atmosféra nás vždycky rozehřály. A každému je asi jasné, že Zdeněk Pohlreich je taková studnice hlášek, že se jen divíte, odkud to pořád tahá. Bohužel do vysílání se dostane jen část z nich, protože jinak by raději rezignovala celá Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nebo by vám doma shořela televize. (směje se)
Vaše maminka je bývalá porodní asistentka. Máte od ní nějaké příhody na téma zrození života? Protože jsem byl celé dospívání s touto tematikou propojen – doma byla celá řada vědeckých publikací, které jsem jako pubescent četl, chodil jsem často za mámou do práce a pak jsem i v porodnici uklízel jako brigádník – téma zrození mi vždycky přišlo jako samozřejmé. Často i humorné, ale konkrétní příběhy si moc nevybavuji. Teď, když se možná dočkám přímého kontaktu s realitou porodu, mám čím dál větší respekt a obdiv.
Ano, před pár týdny jste oznámil, že se letos stanete tátou, k tomu vám moc gratuluji. Jak jste se o radostné novině dozvěděl?
A já vám moc děkuju. Partnerka mi na chalupě přinesla zarámovanou fotku z narozeninové oslavy, kde jsme všichni i s jejím synem. Tak jsem si myslel, že chce, abychom měli naši fotku i na jihu Čech, nejen doma. Když jsem to komentoval slovy „hezký, super, kam to tedy dáme?“, tak mi bylo doporučeno, ať se podívám pořádně. No, zkrátím to. Nic jsem nenašel, tak mi ukázala pozitivní těhotenský test a na fotce malou "emoji" děťátka na jejím bříšku, které jsem si nevšiml. Hned jsem věděl dvě věci – že se neskutečně těším a že si musím pořídit brýle. Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Tomáš Zástěra (@zasteratom) Chtěl byste být u porodu? Pro mě je na porodu nejhorší věc to, že nemůžu nikterak pomoct. Snad jenom přítomností a podporou... Ale tak to prostě je. Takže ano, chtěl bych být u toho jedinečného okamžiku, který se navíc teoreticky nemusí v mém životě už nikdy opakovat.
A já vám moc děkuju. Partnerka mi na chalupě přinesla zarámovanou fotku z narozeninové oslavy, kde jsme všichni i s jejím synem. Tak jsem si myslel, že chce, abychom měli naši fotku i na jihu Čech, nejen doma. Když jsem to komentoval slovy „hezký, super, kam to tedy dáme?“, tak mi bylo doporučeno, ať se podívám pořádně. No, zkrátím to. Nic jsem nenašel, tak mi ukázala pozitivní těhotenský test a na fotce malou "emoji" děťátka na jejím bříšku, které jsem si nevšiml. Hned jsem věděl dvě věci – že se neskutečně těším a že si musím pořídit brýle.
Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Tomáš Zástěra (@zasteratom)
Příspěvek sdílený Tomáš Zástěra (@zasteratom)
Chtěl byste být u porodu?
Pro mě je na porodu nejhorší věc to, že nemůžu nikterak pomoct. Snad jenom přítomností a podporou... Ale tak to prostě je. Takže ano, chtěl bych být u toho jedinečného okamžiku, který se navíc teoreticky nemusí v mém životě už nikdy opakovat.
S partnerkou vychováváte společně syna z jejího předchozího vztahu. Na síti sdílíte společné momentky z pobytů v přírodě, na chalupě… Co vás společně baví ze všeho nejvíc?
Můžu zcela upřímně odpovědět, že mě baví všechny naše společné chvíle. Chtěl jsem mít děti už kolem třiceti, ale vlivem osudu, událostí a životních cest se tak nestalo. Mám ovšem čím dál silnější pocit, že se všechno děje přesně tehdy, kdy je to správné. A tak si užívám. Výchovy, zábavy i drobných strastí, které to obnáší. A moc mě to naplňuje. Nejradši jsme společně na chalupě v jižních Čechách, kde žijeme pomaleji a tradičněji než přes týden v Praze.
Chtěl jsem mít děti už kolem třiceti, ale vlivem osudu, událostí a životních cest se tak nestalo...
Jak se nevlastní syn těší na sourozence?
Na otázku, jestli by chtěl doma mít miminko, odpověděl jednoznačně: „Ne, děkuju, to je dobrý.“ Tak jsme to nechali lehce být a vzali ho pak s sebou na ultrazvuk. Tam pozvolna začal chápat, že má maminka v bříšku asi miminko. Všechno ale necháváme přirozeně plynout, aby si zvyknul. Děti totiž mohou ztrácet půdu pod nohama. Co to pro ně bude znamenat? Neztratí naši pozornost? Bude máma v pořádku? A tak to dávkujeme postupně. Hlavně, podle jeho slov, to musí být holčička, aby mu nebrala auta.
Na Instagramu jste sdílel myšlenku: “Bez ohledu na věk, postavení nebo stav konta je uvnitř každý z nás pořád to stejné a zranitelné dítě, kterým jsme nedávno ještě opravdu byli…“ Kolik vnitřního dítěte v sobě máte vy a jak se snažíte si ho v dnešní divoké době uchovat? Doufám, že to nějaký psycholog, který bude tento rozhovor číst, nebude brát jako diagnózu. Ale mám pocit, že jsem uvnitř zhruba podobný jako ve dvanácti třinácti letech. Jasně, že vás život obrousí a často odkloní od původní bezelstnosti a bezstarostnosti. Zkouším přesto každý den vidět svět barevnější optikou, už ne jako kaleidoskop barev a tvarů jako v pěti letech, ale tak, abych nebral sám sebe příliš vážně. Abych nebyl nudným patronem, který se bojí cokoli udělat, protože se obává hodnocení okolí. Je totiž paradoxem, že ten, kdo vás negativně hodnotí, má svého strachu nejvíc a bojí se, aby nikdo jeho vnitřní křehké dítě neohrozil. A tak kope kolem sebe a snaží se urazit vás.
Každý den zkouším být upřímný a odhalit okolí i své slabosti, aby bylo vidět, že máme všichni podobná trápení a často se s nimi v našich letech vypořádáváme daleko hůře, než když nám bylo dvanáct. A ono to často funguje. Protože jenom zlý člověk nedokáže pochopit vaši těžkou chvíli a zneužije vaši slabost. Vy tak aspoň rovnou víte, s kým se už nepřátelit nebo vůbec nestýkat.
Přemýšlel jste, jaký budete otec? Liberální a rozmazlovací typ, nebo spíš "táta přísňák"?
Už teď poznávám, že jsem dost liberální typ otce. Často podléhám dětské roztomilosti a nesnesu dětský pláč. Trhá mi srdce. Ale myslím, že když to situace vyžaduje a cítím, že jsem jenom zkoušen ohledně svých hranic, dokážu být přísný. Moc často se to ale neděje... Slavní tatínci Hvězda Devadesátek Bořek Slezáček: Jsem náladový táta. A u synů si to někdy žehlím různými úplatky
Už teď poznávám, že jsem dost liberální typ otce. Často podléhám dětské roztomilosti a nesnesu dětský pláč. Trhá mi srdce. Ale myslím, že když to situace vyžaduje a cítím, že jsem jenom zkoušen ohledně svých hranic, dokážu být přísný. Moc často se to ale neděje...