[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Před pár dny se strhla lavina nad vaším příspěvkem, kde jste oznámila, že vás s dětmi čekají dva týdny bez manžela. Čekala jste takovou odezvu, navíc protknutou až nenávistí?
Často, když dávám na sítě téma, které může být do jisté míry kontroverzní, mě napadne, jestli mi to za to stojí. Je to přece jen vystavení se určitému stresu. Na Instagramu své mateřství ukazuju takové, jaké skutečně je. O to se ostatně snažím i v rámci projektu Mámy sobě. Je to o sdílení reality, vždyť přece žádná nejsme supermatka. S maminkami, které vyzpovídám, se snažíme ostatní do jisté míry inspirovat a třeba i někomu pomoct. Většinou mě tedy žádné téma nebrzdí. U tohoto příspěvku mě ale vůbec nenapadlo, že by mohl vzbudit až takové emoce. To, že je máma 14 dnů bez chlapa a má obavy, jestli a jak to zvládne, je podle mě přirozené. Ne něco, za co bych se měla stydět.
Nenapadla vás otázka, proč na vás nejvíc útočily ženy matky? Některé z nich vám psaly, že jste slušně řečeno neschopná primadona, která nezvládne péči o dvě děti.
Ta diskuse se strhla na Facebooku, kde nejsem moc aktivní. Jen se tam překlápí obsah, co dávám na Instagram, ale nechodím tam. Na tu melu, co se tam pod příspěvkem strhla, mě upozornili právě moji sledující na Instagramu, kde mi na to konto vyjadřovali i podporu. Když jsem viděla, co se tam strhlo za šílenost, tak mi to nedalo a sdílela jsem svůj názor na podobný vzájemný ženský on-line plivání. Ty nejhorší komentáře často byly od starších maminek, které zřejmě neměly ten komfort v podobě vyváženosti výchovy, kdy se aktivně zapojují oba rodiče, a není všechna péče jen na matce.
Takže by se to dalo brát jako jakousi sondu do generace dnešních padesátnic? Částečně možná ano. Spousta z nich psala, že byly samy na tři děti a daly to, a že nechápou, na co si stěžuju a že jsem radši neměla mít děti a podobně. Myslím, že tyto ženy do určité míry frustruje to, že moje generace má často po svém boku muže, který se od výchovy a dětí nedistancuje. Vlastně to nechápou. Spousta dnešních tatínků se snaží být toho všeho součástí a když na to přijde, jsou schopní se o dítě plně postarat. Do určité míry mi je těch žen líto, že tento benefit nezažily. Nedává jim to ale právo to bezdůvodně a nenávistně kritizovat.
Hodně maminek, i z řad známých osobností, vám právě pod příspěvek na Instagramu vyjádřilo podporu. Potěšilo vás to?
Vendy Pizingerová mi dokonce volala, asi si myslela, že někde ležím zhroucená. Abych byla upřímná, nebylo mi z toho nějak těžko. Stojím si za tím, že když cítím nejistotu ze samoty se svými dětmi, ze mě nedělá horší mámu. Jediné, co mě zklamalo, bylo to, co všechno jsou lidé a hlavně ženy schopné jedna druhé napsat. Podpora dalších maminek, i těch známých, mě samozřejmě potěšila. Moc dobře znají ze svých sociálních sítí, jak tenhle anonymní dav umí být krutý, když se na něčem zasekne. Na Instagramu mě sledují lidi cíleně, znají mě, vědí, proč mě sledují. Neznamená to, že mi tam nikdy nepřijde nějaký bezpředmětný hejt, ale stává se to minimálně. Problém Facebooku je, že ten obsah se ukazuje spoustě lidem, kteří mě vůbec neznají a nic o mně a mým postojích nevědí. A zároveň je to pro spoustu lidí místo, kam se chodí vypsat ze své nespokojenosti. Nepřijde mi to ale o. k., naopak mi přijde fajn čas od času ukázat, že tohle není v pořádku.
Róza je naprosto fantastická ségra. OBECNĚ MÁ RÁDA MALÉ DĚTI A FREDYHO PROSTĚ MILUJE...
Co na celý incident říká váš muž? Neřekl vám třeba v legraci: „Vidíš, tak teď si mě musíš o to víc vážit?“ Můj muž je akorát na katamaránu, vrací se za pár dnů, takže o tom asi nic neví. Obecně ho ale na sociálních sítích rozčilují zbytečné kritiky. Vadí mu lidi, kteří mají potřebu agresivně se vylívat ze svých frustrací. Vlastně ani nemá rád, když něco takového sdílím a ty nesnášenlivé komentáře rozmazávám. Jenže já to jednou začas nevydržím, a něco tam dám…
Takže co myslíte, že vám řekne, až se vrátí? No, asi ho to mírně rozčílí. (směje se)
Tak otočme list a z mom shamingu přejděme radši k vašim dětem. Rozárku a Frederika od sebe dělí tři roky. Žárlí třeba Rozárka na mladšího sourozence? Musím říct, že Róza je naprosto fantastická ségra. Vím, že to není automatické a že spousta maminek to tak nemá a přitom nedělají nic špatně. Ale Róza má obecně ráda malé děti a Fredyho prostě miluje. Zrovna včera mi říkala, že mě a tatínka má sice moc ráda, ale úplně nejvíc má ráda Fredíčka. Pro mě je jejich vztah, sledování té společné interakce, extrémní benefit druhého dítěte. Dojímá mě to.
Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Andrea Antony (@_andy_antony_)
Příspěvek sdílený Andrea Antony (@_andy_antony_)
Jak jejich interakce vypadá? Hezky si spolu dokážou pohrát, povídají si, Róza Fredymu ráda podává věci, pořád se ho na něco ptá a Fred je z toho nadšený. Jestli u nás panuje nějaká žárlivost, tak je to spíš opačně, tedy, že občas žárlí Fred na Rózu. Samozřejmě ale dochází i ke konfliktům, kdy jí Fredy něčím bouchne, nebo jí třeba kazí nějakou její sólo hru.
Jací jsou povahově, vidíte v některém z nich kus sebe?
Róza je povahově víc po tatínkovi, takový vzteklouš, výbušný typ. Rychle se vztekne a stejně rychle uklidní. Je hodně tvrdohlavá, když se naštve, odchází z místnosti, práskne za sebou dveřmi, ale za chvíli se vrátí uklidněná. Fred vypadá, že bude větší pohodář. Co ale už teď nesnáší, je, když mu někdo řekne, že něco nemá dělat. Jakmile udělám ty, ty, ty, plácne sebou o zem a vyvádí. No, takže kdoví, co ještě přijde. (směje se)
Co vy a respektující výchova? Je vám blízká?
Toto téma jsem dopodrobna probrala v rozhovoru s Verčou Arichtevou. Tam přišla také obrovská odezva z řad rodičů… Principy respektující výchovy jsou za mě skvělé, ale já bohužel nejsem tak pečlivá jako Verča, nemám toho tolik nastudováno. Ta myšlenka je mi ale sympatická. Nepřistupovat k dětem z pozice silnějšího, vzájemně spolu komunikovat… O to se snažím.
Když fredy spí, tak většinou pracuju, uklízím nebo prostě jen tupě čučím na gauči...
Vzpomenete si, jakou nejhorší a nejlepší radu ohledně mateřství jste dostala?
Nedokážu říct žádnou spásnou větu, která by mě zachránila, i když bych ráda dala něco k dobru. Rady jsou sice fajn, třeba máma mi pořád něco radí. Teď aktuálně třeba, když vidí, jak jsem unavená, abych si šla lehnout, když jde odpoledne Fredy spát. Ale pro mě to bohužel není reálné. Když spí, tak většinou pracuju, uklízím nebo prostě jen tupě čučím na gauči. Nejvíc unavená jsem v tu vteřinu, kdy se vzbudí, samozřejmě. Bohužel neznám žádnou univerzální radu, která by pomohla všem mámám. Nic totiž nefunguje pro každou stejně.
Kdy se o děti nejvíc bojíte?
Problémy řeším, až když přicházejí, jinak bych se asi zbláznila. Co se týká třeba úrazů, tak se snažím věřit jejich úsudku a spíš je upozorňovat na obezřetnost, než že bych jim stála na hřišti za zády. Spíš doufám, že když už spadnou třeba z prolézačky, tak že spadnou nějak šikovně a pro příště se poučí. (směje se)
Čemu vás děti naučily?
Hrozně ráda bych řekla, že mě naučily trpělivosti, ale není to tak. (směje se) Spíš mám pocit, že mě trochu přinutily dospět ve smyslu zodpovědnosti.
A ta vůbec největší změna, kterou jste s mateřstvím pocítila?
Uvědomění si, že už nic nebude jako dřív. Když se mě bezdětné kamarádky ptají, kdy je ten správný čas mít dítě a jestli ho třeba vůbec mít, tak říkám, že pro mě je být mámou rozhodně naplňující a neměnila bych. Ale s dětmi už to prostě nikdy nebude takové, jaké to bývalo. Určitě existuje spousta maminek, které se snaží za každou cenu vrátit do svého původního života, ale můj případ to není. Můj život je jiný a je to tak v pořádku.