Maminka.czRozhovor

Moderátorka Gabriela Lašková o hořkém odchodu z televize, slzách při vysílání, nové práci i touze po dalším dítěti

Dita Mrázková 22.  3.  2023
Když oznámila, že coby moderátorka hlavních televizních zpráv nedobrovolně končí, strhla se lavina reakcí. Podporu jí vyjadřovali nejen diváci, ale i známé osobnosti. Tou úplně největší oporou jí ale byli synové Ben a Vincent, kteří ji utvrdili v tom, že rodina a zdraví je stejně nejvíc...

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Když jsme se domlouvaly na rozhovoru, souhlasila jste s ním až v okamžiku, kdy jste to začala být, podle vašich slov, zase vy. Předpokládám tedy, že už je vám o něco líp...

Přiznávám, že jsem teď měla pár náročných týdnů, kdy jsem moc nevěděla, co se sebou. Vždycky jsem si myslela, že jsem velmi silná a také optimistická v každé situaci, ale tahle mě opravdu zaskočila a emoce, které mě zavalily, jsem nedokázala hned zvládnout. Naštěstí mám ale doma velkou oporu a hlavně dva malé kluky, se kterými člověk jednoduše funguje dál a co víc, každý den mě utvrzují v tom, že to nejdůležitější je rodina a zdraví. A když nejde o život, jde o nic.  

VIDEO: MODERÁTORKA GABRIELA LAŠKOVÁ O TŘETÍM DÍTĚTI


Asi není potřeba vysvětlovat, co za těmito emocemi bylo. Váš odchod z televize překvapil a zasáhl velkou spoustu lidí. Slova podpory a díků vám posílali nejen fanoušci, ale i osobnosti z řad ostřílených moderátorů. Čekala jste takovou odezvu?

Upřímně nečekala a nesmírně si všech reakcí vážím, opravdu. Padlo u nich několik krabic kapesníků. A třebaže mi to bylo na jednu stranu velikou útěchou, zároveň mi to bylo o to víc líto. 

Můžeme o vašem nečekaném odchodu mluvit? 

Sama se k tomu nechci příliš vracet. Mou pozici jednoduše obsadili někým, kdo se tam podle vedení hodil více. Rozhodnutí respektuji, ale přiznávám, že vzhledem k mnoha okolnostem to byla velká rána.

Mám jednu takovou vlastnost, že jakmile se mně, ale i lidem v mém okolí, stane nějaká ta nespravedlivost, jdu hned do boje. Neměla jste potřebu za sebe, za svou práci i za vaše skalní fanoušky bojovat, prát se?

V tom vám rozumím, vnímám to naprosto stejně, ať už jde o mě nebo kohokoliv jiného. Bohužel jsem ale nebyla v pozici, kdy jsem mohla za cokoliv bojovat. 

Chápu. A co nějaká zajímavá nabídku na obzoru, rýsuje se něco? 

Konkrétní plány nemám, rozhodla jsem se si dát v tomhle směru jednoduše čas, nikam nespěchat a nejdřív si srovnat, co vlastně chci. Budu teď pracovat na volné noze, ať už to bude moderace eventů, působení na sociálních sítích nebo modeling. Tam naštěstí stále nabídky mám, zároveň na to mám teď čas, a tak se tomu budu věnovat naplno a uvidím, kam se časem posunu, zda přijde ta správná nabídka. Po dlouhé době jsem odhodlaná zkusit cokoliv nového.

Dovolte jednu vzpomínku. Nedávno jsem byla svědkem sebevraždy muže, který skočil pod vlak. Otřáslo to se mnou, nebyla jsem ani schopná říct synovi, který na mně hned poznal, že mě něco trápí, úplnou pravdu. Vy jste ještě za moderování měla podobnou zkušenost. Statisícům lidí jste v přímém přenosu musela ohlásit zprávu o matce, která zavraždila své dvě děti. Vaše emoce i slzy tak naprosto chápu. Co se vám honilo hlavou, přemýšlela jste, proč to ta žena udělala a jaký důvod k tomu měla?

Těch zpráv bylo tehdy ve vysílání víc, rekapitulovali jsme ty nejhorší případy. Bylo to srdcervoucí, v jistý moment už jsem to nemohla udržet. Když máte doma stejně staré kluky a víte přesně, jak bezbranní jsou a že byste pro ně obětovala cokoliv... Nedokážete jakkoliv pochopit, že někdo na své dítě vztáhne ruku. A jestli za tím bylo čiré zoufalství, nechci si to ani představit. Tohle se nemá dít, je mi to nesmírně líto.

Tak pojďme k tomu, co vás dělá nejvíc šťastnou. Vaše syny, Bena a Vincenta, od sebe dělí dva roky. Většina maminek říká, že první společné roky jsou sice trochu peklo, ale pak si pochvalují to, že si spolu sourozenci pěkně vyhrají. Platí to i u vás?

Občas je to nááááročné, ne že ne, ale neměnila bych. Kluci jsou každý trochu jiní, starší je klidnější a ten mladší je torpédo, ale spolu jsou úžasní. Občas to sice končí pláčem, hádkou nebo strkáním, ale to k tomu patří. Strašně moc doufám, že budou mít krásný vztah a budou tu jeden pro druhého celý život.

Starší Ben už chodí do školky, Vincenta teprve čeká. Jak snášel odloučení od brášky?

Byl mu teprve rok, kdy Beník začal chodit do školky, moc rozumu z toho tehdy ještě neměl. Pro něj bylo v té době hlavní, že s ním zůstala doma máma. Čím je starší, tím víc se ale do školky za bráchou těší. Doufám, že budeme mít štěstí a v září nastoupí oba. Moc bych jim přála, aby se ve školce potkali. A sobě taky! (směje se)

 

Občas nadávám, jsem vyčerpaná a rozhodně nemám pořád všechno pod kontrolou, ale miluju být máma. Se vším všudy.

 


„Většinu času běhám od jednoho k druhému, tam maluju dinosaury, tam zachraňuju ze schodů, vytírám vylitou vodu od vodovek, foukám prst skřípnutý do šuplete, tam záchod, tam plína a tak dále…“. Tak jste popsala vaše všední dny s kluky v našem nedávném rozhovoru. Co z toho už odpadlo, co naopak přibylo?

Schody jsou pořád velký strašák, navíc kdyby jenom schody... Takže ve střehu jsem pořád. Plínky jsou už naštěstí dlouho pasé, to je velká úleva. Vodovky jsou ale všude, dinosaurů není nikdy dost, stejně tak náplastí. Písek a bahno jsou kamarádi, proti nim rozhodně nebojuju. Konečně spolu všichni jezdíme na kole a celkově jsou kluci už velcí parťáci.  Jen maminku nenechají v klidu sednout, opravdu. "Mami tohle, mami tamto", musím být u všeho. Ale zase a znova, neměnila bych. Občas nadávám, jsem vyčerpaná a rozhodně nemám pořád všechno pod kontrolou, ale miluju být máma. Se vším všudy.

Kdy máte o kluky největší strach?

Strach mám pořád. I když jsou se mnou doma, někdy stačí vteřiny... Člověk je pořád ve střehu. A to je teprve jeden z nich ve školce a jinak jsme s nimi skutečně pořád. Co přijde, až budou chodit do školy, na výlety, tábory, diskotéky... To si nedokážu ani představit. Tenhle strach zná určitě každý rodič. 

To rozhodně. V čem jsou Ben s Vincentem jako vejce vejci a v čem naopak jako jin a jang?

Oba jsou velmi citliví, veselí, skoro vždycky se probudí s úsměvem. Oba dva jsou navíc opravdu šikovní, plní energie a nadšení pro spoustu věcí. Ďolíčky ve tvářích, světlé a vlnité vlásky, jen oči má každý jiné. A zatímco Ben je poměrně klidný a opatrnější, mladší Vincent jde do všeho po hlavě a se vší vervou. V tom jsou skutečně každý jiní.

Při našem posledním povídání jste taky prozradila, že jste si vždycky přála tři děti. Pořád to platí?

Ano, pořád bych chtěla tři děti. Miluju být mámou, líbilo by se mi mít plný dům dětí.  Ale v tuto chvíli myslím hlavně na to, ať jsme zdraví, finančně stabilní, ať zase najdu rovnováhu a uvidíme, co přinese čas.

Témata: Zdraví, Děti, Rozhovor, Rodina, Mateřství, Slavné maminky, Rodina a vztahy, Životy slavných, Rodičovství, Instagram, Chování a vztahy, Syn, Inspirativní ženy, Sourozenci, Moderátorka, Miss, Gabriela Lašková, Televize, Máma, Píšek, Vysílání, Vincente, Slzy, Gabriel Lašková, Písek, Zdraví na Heureka.cz