[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Gábi, naposledy jsme si spolu povídaly před rokem. Za tu dobu se toho u vás stalo víc než dost.
To máte pravdu! Sama jen těžko věřím tomu, jak rychle ten rok utekl… Tehdy jste řešila nedobrovolný odchod z hlavních zpráv televize Prima, kde jste byla nahrazena kolegyní Evou Hecko Perkausovou. Předpokládám, že tato zkušenost už přebolela, když ji navíc zanedlouho nahradila mnohem příjemnější novinka.
To víte, že přebolela, v životě jsou důležitější věci. Vinoušek měl tehdy dva roky, byla jsem vlastně stále ještě na rodičovské, a tak jsem se rozhodla nikam nespěchat a zůstat na volné noze. Měla jsem možnost se k televiznímu moderování vrátit, dostala jsem nabídky, které jsem zvažovala, ale z různých důvodů by to nefungovalo. Rozhodla jsem se netlačit na pilu a nevyužila je.
Moderování na hřebík ale ještě nevěšíte.
Určitě ne, věřím, že pokud přijde vhodná nabídka, ráda se vrátím, nechávám to otevřené. Na volné noze mi to momentálně vyhovuje. Živí a baví mě i sociální sítě. V neposlední řadě, a z toho mám největší radost, jsem si doma postavila fotoateliér, kde bych se chtěla na mateřské dovolené číslo tři realizovat a jednou se mu třeba věnovat naplno.
Netajila jste se, že toužíte po třech dětech. Sen se začal plnit už za několik měsíců po našem rozhovoru.
Miminko jsme si přáli, řešili jsme jen načasování. Když nastoupil mladší syn do školky, říkali jsme si, že to zkusíme, počítali jsme s tím, že to nemusí jít hned, ale pár týdnů nato už jsem na těhotenském testu viděla dvě čárky. Takovou rychlost jsme úplně neplánovali, ale jsme za to velmi vděční.
O rychlosti jste se zmínila i v souvislosti s posledním těhotenstvím. Na Instagramu jste si posteskla, že vám přijde oproti těm předešlým nejrychlejší. Se dvěma dětmi po boku to ubíhá asi úplně jinak…
Přesně tak. Pamatuji si, že když jsem byla těhotná poprvé, počítala jsem každý den těhotenství, sledovala, jak se miminko vyvíjí, jako které ovoce nebo zelenina je zrovna veliké a tak dále. Teď? Jen díky aplikaci v telefonu vím, v jakém týdnu přesně jsem. A přitom se tak strašně těším. Přes den to tolik nestíhám, ale večery jsou naše. Vždycky si hodím nohy nahoru a pozoruju, jak se mi hýbe celé břicho, a říkám si, jaké to naše třetí štěstí asi bude.
Jste ve třetím trimestru, téměř v cílové rovince. Liší se oproti předchozím těhotenstvím ještě něčím? Je třeba pohodovější, co se nevolností týče?
Čekala jsem ho takové, ale je to přesně naopak. Tím, že se nám to podařilo hned, jsem měla pocit, že to není dobré znamení. Jednou už jsme to zažili, když jsme chtěli druhé miminko. Tehdy jsem také hned otěhotněla, ale pár týdnů nato jsem o něj přišla. Není to ale tak, že bych podléhala strachu. Jen si víc vážím toho, že je vše na dobré cestě, a už se nemůžu dočkat, až bude to maličké u mě v náručí. Třetí těhotenství je mnohem náročnější i po fyzické stránce, nevolnosti mě trápí i ve třetím trimestru. Ještě pár týdnů zpátky jsem trpěla na velmi časté a náročné migrény, které se teď naštěstí zmírnily. Únavu ani nekomentuji. Do třetice si to užívám opravdu se vší parádou.
Jak se na sourozence těší vaši tři kluci, tedy i s manželem?
Myslím, že všichni se miminka nemůžou dočkat, a to nepřeháním. Manžel děti miluje, řekla bych, že se v roli táty našel. Miluju, jak to s nimi umí. Občas se sice vyděšeně smějeme tomu, jak to doma se třemi dětmi bude asi vypadat, ale pokaždé skončíme u toho, že se na to těšíme. Kluci nejvíc na to, že bude miminko z bříška venku. Beník se těší, že mi bude pomáhat, vozit kočárek a taky až bude miminko lézt a bude si s ním moci hrát. Vinoušek má velké plány. Pořád mluví o tom, že mu bude dávat mlíčko, hračky, plínku, bude mu dávat pusinky a hladit ho. V poslední době jsme měli štěstí na společnost kamarádů s malými miminky a kluci mě překvapili, jaký o ně měli zájem a jak krásně se k nim chovali. Úplně jsem se nadchla pro to, co nás čeká.
Bena s Vincentem od sebe dělí jen dva a půl roku. Pořád je to doma taková divočina, o které jste mluvila?
To víte, že je! (směje se) Kluci jsou kluci, umí jich být všude plno, ale čím jsou starší, tím jsou větší parťáci a víc si spolu vyhrají. A jsou i chvíle, kdy o nich takřka nevím. Tedy do chvíle, než přijde jeden s pláčem nebo nemůžou najít lepidlo.
Staršího Bena jste popsala jako rozvážného a klidného, mladšího Vincenta jako „torpédo“, co jde do všeho po hlavě. Pořád to platí? Torpéda jsou občas oba, ale už i ten mladší umí být rozvážnější. Rostou z nich úžasní kluci, máme z nich velkou radost.
Zmínila jste, že milujete být klučičí mámou. Co nejradši společně děláte ve volném čase?
Já jsem si vždycky víc přála kluky než holčičky, takže si ty moje strašně užívám. Každý je trochu jiný, s každým si něco užívám trochu víc. Obecně spolu rádi tvoříme, malujeme, staráme se o zahradu, stavíme lego nebo stavebnice, hrajeme basketbal, chodíme do lesa, jezdíme na kole, stavíme bunkry a opičí dráhy nebo spolu vaříme. Ne všechno mě ale baví. Třeba bojové hry a fotbal přenechávám čistě tatínkovi.
Ani jeden porod nebyl úplně lehký, druhý byl navíc lehce komplikovaný. Bez pomoci lékařů mohlo být všechno jinak…
Jak se klukům líbí ve školce? Oba ji milují, máme velké štěstí na úžasnou školku, kam chodí oba dva moc rádi. Zatímco Vinoušek je tam první rok, Beník je naopak předškolák a letos se s ní loučí. Příští rok už nastoupí do školy a začne nám úplně nová etapa.
Nedá mi nezeptat se na pohlaví miminka. Bude doma o rošťáka víc, nebo se těšíte na malou princeznu? Víte, co se říká – jistotu máte až na porodním sále. (směje se) My už to samozřejmě víme. Chtěla jsem to jako překvapení, které si odtajníme všichni spolu doma, ale nevydržela jsem to a ještě v autě jsem se podívala do obálky od pana doktora. Vědí to všichni, kdo byli v tu chvíli na parkovišti. (směje se) Přesto si to ještě chvíli necháme pro sebe. Dobře, tak prozradíte aspoň jména, která máte vybraná?
Pokud nás na sále miminko něčím nepřekvapí, jméno máme s jistotou vybrané. Pokud bychom si to ale ještě přece jen rozmysleli, pak pro holčičku by se nám líbilo jméno Anna, Zora, Stela, Josefina nebo Meda. Chlapeček je pro nás větší oříšek, dvě krásná jména už jsme dali. Líbil by se nám Filip, Albert, Teodor nebo Matyáš.
Zmiňujete porodní sál. Domácí porod, coby relativně zkušenou mámu, by vás nelákal?
Kdepak, naopak doufám, že nám budou okolnosti přát a dorazíme včas do porodnice U Apolináře, kde se narodili kluci, kde mám svého gynekologa a zároveň porodníka a kde věřím, že budu v nejlepších rukou. Ani jeden porod nebyl úplně lehký, druhý byl navíc lehce komplikovaný. Bez pomoci lékařů mohlo být všechno jinak, takže porodnice je moje jistota. Porodu jako takového se nebojím, upřímně se na něj těším. Budu jen doufat, že všechno půjde dobře. Tfuj tfuj tfuj.
BUDE TO KLUK!
Jen pár dnů po našem rozhovoru Gábina neodolala a sladké tajemství o pohlaví třetího dítěte odtajnila na svém Instagramu. Zda to bude Filip, Albert, Teodor nebo Matyáš, na to si budeme muset ještě počkat.
View this post on Instagram A post shared by Gabriela Lašková (@gabrielalaskovaofficial)
A post shared by Gabriela Lašková (@gabrielalaskovaofficial)