Moderátorka Jana Peroutková exkluzivně: O krutém těhotenství, výchově "zrzavých" dcer i okouzlení Ewou Farnou

V jednom rozhovoru jste řekla, že váš obor, tedy novinařina, přitahuje dravce s velkým egem. Počítáte se mezi ně?

Samozřejmě, počítám. Odmalička jsem dravá a soutěživá. A ego? To se nějak postupem času umenšuje. Jistojistě za to mohou děti a věk. 

Realizovala jste desítky rozhovorů s všemožnými osobnostmi. Kdybyste měla vzpomenout na někoho, kdo vás něčím opravdu dostal a překvapil, napadl by vás někdo na první dobrou?

Jako první mi na mysl nepřijde žádný z politiků, nýbrž zpěvačka Ewa Farna. Je nesmírně srdečná a opravdová. Během rozhovoru dojala mě, diváky i samu sebe. Když jsme mluvily o potratové politice v sousedním Polsku, neubránila se slzám. Už se mi ve studiu pár respondentů rozbrečelo, jenže pokaždé se vysílalo živě, takže se v rozhovoru muselo pokračovat. Interview s Ewou se ale předtáčelo, tak jsem čekala, že vysílání zastaví a bude si chtít dát malou pauzu a setřít rozteklou řasenku. To se nestalo. Nadechla se a pokračovala dál...

VIDEO: PODCAST MAMINKA: TEORIE TYPŮ DĚTÍ

Čeho si na zpovídané osobnosti všimnete jako prvního?

Záleží, kdo zrovna do studia dorazí. Přiznám se nicméně, že mě spíš baví sledovat módu u političek. Už dávno pryč jsou totiž doby, kdy ženám ve vysokých funkcích chyběla odvaha se atraktivně obléknout. Sama jsem také takzvaný "power dressing", kterým si ženy v byznysu a politice získávají potřebnou autoritu a respekt, v minulosti řešila. Když mi například do studia dorazili najednou čtyři rázní postarší politici, ne vždy jsem měla náladu na sukni nebo výstřih. Teď už mi ale sebevědomí dovolí vzít si cokoliv. Takže téměř vždy zvědavě sleduji, co si političky berou na sebe. Zda vsadí na kalhoty, nebo vyberou šaty a sukni. Taky vím, že některé z nich například i využívají služeb módních návrhářek, takže si v duchu hraju na módní policii a potají je hodnotím.

S manželem Jakubem vychováváte dcery Johanku a Isabelu. Někde jsem si přečetla, že jste se na dětech dohodli už po třech týdnech vztahu. Opravdu to bylo tak spontánní rozhodnutí, intuice, která vám řekla, tak s tímto mužem jdu hned do toho?

Spíš než spontánní to bylo rozhodnutí docela pragmatické. Oba jsme chtěli být mladými rodiči, a protože jsme si už při prvním setkání padli do oka, tak jsme si řekli, že není na co čekat. Varianta, že se s partnerem rozejdete, tu je vždycky, ať spolu chodíte rok nebo patnáct let. Rozhodně to ale není tak, že by byl náš vztah chladný a bez emocí, jak to může vyznít. Máme se hodně rádi.

Vzpomenete si ještě na obě svá těhotenství? Lišila se od sebe, když jste čekala prvorozenou Johanku a pár let na to Isabelku?

První těhotenství pro mě bylo víc než kruté. Téměř osm měsíců jsem se trápila se silnými celodenními nevolnostmi a bála jsem se, že ten stav nikdy neskončí. Rozhodně tedy nemůžu říct, že jsem si první těhotenství užila. Naštěstí mi dost pomohla práce, na kterou jsem se soustředila téměř do dne porodu a donutila mě nemyslet na to, jak špatně mi je. Při tom druhém to bylo právě naopak. Ranní nevolnosti mě potrápily jen prvních pár týdnů, a pak už bylo vše bezvadné.

Co vás v roli mámy zatím nejvíc překvapilo?

Nejspíš rychlost, jakou se s dětmi stanete lepším člověkem. V mém případě došlo k zásadnímu vyklidnění. Strašně mě baví, jak pestrý s nimi život je. A taky jsem nečekala, kolik mě toho děti naučí a v podstatě stále učí.

Jaké jsou holky povahově?

Každý, kdo už okusil rodičovskou roli s více dětmi, moc dobře, ví, jak těžké je vychovávat různé osobnosti. Jedna naše dcera je poměrně citlivá bytost, druhá umí být naopak rázná a velmi asertivní. Jsou okamžiky, kdy zapomenu volit individuální přístup a například protěžuji tu starší. Občas se také přistihnu, že se chovám podle stereotypů a vzorců, které při výchově uplatňovali naši rodiče. A i když to byli skvělí rodiče a mysleli to s námi dobře, některým věcem bych se ráda vyhnula. Chci například, aby z obou dcer vyrostly silné a asertivní osobnosti, které se nebudou bát dělat chyby. 

Co Isabelku a Johanku momentálně baví ze všeho nejvíc?

Vedeme holky k pohybu, takže je to především sport. Věnují se mu intenzivně několikrát týdně. Je pro naši rodinu důležité nejen vzhledem k mojí atletické minulosti a přítelově fotbalové kariéře, ale sport považujeme za významnou hodnotu. Učí disciplíně, vytrvalosti, sebevědomí a také učí, jak se vyrovnávat s úspěchy i nezdary. Johanka se věnuje tenisu, atletice a strašně ráda si s klukama kopne do fotbalového míče. Iza dochází na atletické tréninky a v září k tomu také připojí tenis. V poslední době ale miluje tanec. Na youtube si hledá různé taneční výzvy a učí se nové kroky a pohyby. A v neposlední řadě mají samozřejmě zálibu i v počítačových hrách. Hrají na dálku s kamarády, ale i cizinci, a tak se i díky tomu zdárně učí cizím jazykům.

Umí si holky i vjet do vlasů, škádlí se nebo žárlí na sebe občas?

Říká se, že zrzaví lidé jsou temperamentní. Nevím, jestli to lze generalizovat, ale u nás to tedy platí. Většinou se pohádají právě při hraní her. Občas ale zaslechnu i hádku, která se týká oblečení. Na druhou stranu stejně intenzivně, jako si občas vjedou do vlasů, tak se mají rády. Jedna na druhou nedá dopustit. Nedávno ke mně přiřítila Iza v okamžiku, kdy jsem zvýšila hlas na Johanku a začala na mě křičet: “Přestaň být taková na moji sestru!” Byl to roztomilý moment. 

Chtěla by některá z nich pokračovat ve vašich šlépějích? Sledují vás při vysílání?

Někdy mě překvapí, jak dobře vnímají a pamatují si, o jakých zprávách zrovna v televizi mluvím. Dokonce se mě pak doma i doptávají, co konkrétní událost znamená. Dětství holek poznamenala covidová pandemie a válka na Ukrajině. Vzhledem k mé profesi není snadné je od těchto událostí držet dál. Občas si na chvíli beru děti do práce, když to nelze jinak, ale musím přiznat, že je to tam už moc nebaví. Studio, maskérnu i mou kancelář znají dobře, a tak je ve zpravodajství nemá co oslnit. Studio Kamarád je ve vedlejší budově. A jestli chtějí pokračovat v mých šlépějích? Ať si dělají, co je bude bavit. Iza říká, že bude "doktorka léčivá" a Johanka chce být prý po mně, ale ne pokud jde o profesi. Chce si vzít fotbalistu a teď jí padl do oka mladý Cristiano Ronaldo Junior. (směje se)

Kdo pomáhá kromě tatínka s hlídáním, když zrovna pracujete?

Někdy to samozřejmě není snadné, ale trávení času s dětmi si zrovna my dva velice pochvalujeme. Máme poměrně flexibilní práci a nemáme ji každý den. Trávíme s nimi víc času než si mohou dovolit jiní. Hodně nám nicméně pomáhají rodiče. Jak ti Kubovi, kteří bydlí nedaleko, tak moji, kteří jsou velmi mladí a s dětmi hodně sportují a jezdí na výlety. Největším pomocníkem v Praze je pak moje sestra Štěpánka, která bydlí kousek od Kavčích hor, a tak když je to potřeba, holky si třeba během Události vezme k sobě a ony tak nemusejí čekat v maskérně, až máma dovysílá.

Prázdniny se přehouply do druhé půlky. Zastihla jsem vás v prázdninovém módu, nebo v tom pracovním?

Zastihla jste mě v Itálii, kde jsme během letošních prázdnin už podruhé. Našli jsme totiž v oblasti Benátska nádhernou osamělou usedlost s bazénem, kde nám absolutně nic nechybělo, a tak jsme se s přáteli a dětmi vydali na tohle kouzelné místo obklopené vinicemi ještě jednou. Nejsou tu lidé, ani signál.

Co ještě vás o prázdninách čeká?

Diváci mě během července na obrazovkách tolik nevídali, čili srpen bude logicky více pracovní. Holky mají před sebou ještě nějaké sportovní kempy a mentálně se připravujeme na přechod do nové bilingvní školy i školky. 

Spolumoderujete nový diskusní pořad ČT Zkraje. Ten se zabývá tématy, které řeší každý z nás. Jak si najít v dnešní době zubaře, tedy nedostatkovou „komoditu“, jak ustát čím dál větší nápor turistů v atraktivních přírodních lokalitách a podobně. Jaké máte na pořad odezvy?

Překvapilo mě, jak moc bylo něco takového na obrazovkách potřeba. Lidé si pořad pochvalují a mají pocit, že jsme jim blíž a že se konečně někdo zajímá o jejich témata. Vysíláme z různých míst napříč Českem a zveme nejen místní politiky a osobnosti, ale vždy "přivezeme" představitele státu a šéfy různých institucí a organizací, protože hledáme řešení problémů přesahující hranice krajů a inspirace ze všech koutů Česka. Moje práce obecně rozhodně není nudná, ale s novým pořadem dokáže být ještě mnohem pestřejší. Baví mě vysílat z terénu a potkávat kolegy, které znám jen skrze obrazovku. 

Snažíte se držet v mateřství i kariéře nějaký balanc, aby nedocházelo k případným výčitkám, že šidíte buď rodinu, nebo práci?

Myslím, že je přirozené a správné, když má občas rodič výčitku. Také mnohdy pochybuji a považuji to za prospěšné. Já na tuhle záležitost nemám vyhraněný názor z prostého důvodu. Myslím si totiž, že největším zlem v diskusi o mateřství a rodičovství jsou ti, kteří maminkám říkají, jak to mají dělat, přičemž sami sedí doma plni pochybností, že to nedělají správně. Naprosto respektuji konzervativní přístup a nikomu nevnucuji svůj, který je liberální. Ačkoliv se domnívám, že zůstat s dítětem do jeho čtyř let věku rodinám a společnosti spíš neprospívá a to třeba z důvodů kariérní stagnace, nižších výdělků, konzumace alkoholu během rodičovské a podobně, nedovolila bych si rodiče s opačným názorem kritizovat.

Rozhovor

Moderátorka Martina Hynková Vrbová: Fyzické tresty do výchovy nepatří, děti nikam neposouvají. Každé plácnutí je naše selhání