Moderátorka Lucie Borhyová v exkluzivním rodinném rozhovoru: Co nesnáší její dcera Linda a čím ji dostal syn Lucas?

Pamatujete si ještě na nějaký kousek z maminčina šatníku, který se vám líbil ze všech nejvíc?

Asi jako každá malá holčička jsem k mamince chodila do šatníku i botníku, ale úplně nejvíc mě lákaly její šperky. Odjakživa jsem měla ráda všechno, co se blyštělo, třpytilo. Taky mě bavily máminy kabelky, ráda jsem se dívala, co za poklady v nich má. Staré účtenky, papírky, vizitky, to mě zajímalo. Moc ráda jsem si zkoušela i lodičky, a když jsem byla starší, chtěla jsem si její oblečení i půjčovat. Vždycky byla můj vzor, chtěla jsem se oblékat jako ona.

VIDEO: Jak se Lucie Borhyová stala moderátorkou? 

Jaký typ oblečení byste si na sebe za žádnou cenu nevzala?

Úplně nemusím džíny do zvonů a plísňáče, i když je v šatníku mám. Vím, že se móda různě vrací, ale dnes už bych si je nevzala. Jsem trochu vetešnice, je mi líto zbavovat se věcí, které jsem nosila a ke kterým mám vztah. Má to výhodu, že když má člověk o dvě kila navíc, nebo naopak zhubne, vždycky může ve skříni sáhnout po něčem, co mu padne.

Asi mi dáte za pravdu, že mámy obzvlášť menších dětí nejvíc ocení pohodlí. Teplákovka a tenisky se stanou na čas jejich „must have“. Měla jste to podobně, když byly děti malé?

Rozhodně. Než jsem měla děti, tak jsem se oblékala rafinovaně a sexy, milovala jsem boty na vysokých podpatcích. Přece jen v nich žena vypadá lépe a chůze je daleko elegantnější. Myslím si, že žena by měla zůstat vždy ženou. Ale když se mi narodily děti,  šlo to stranou. Móda mě na čas přestala zajímat a najednou jsem nosila jen džíny a tenisky. Džíny teda miluju pořád, je to můj nejoblíbenější kousek v šatníku. Jen ty lodičky jsem vyměnila za tenisky nebo za boty bez podpatku. Bylo to přece jen praktičtější. Zpátky k eleganci jsem se vrátila až později, když děti začaly chodit do školky. Pro mě jako pro mámu byla zásadní především pohodlnost, už jsem neměla tu prioritu být za každou cenu sexy. Ale neříkám, že čas od času jsem se tak neoblékala, když jsem si třeba chtěla někam vyrazit.

Stala jste se ambasadorkou české módní značky Vuch. Proč jste se rozhodla podpořit právě tuto značku, čím vám přijde výjimečná?

Obecně se snažím podporovat české značky a výrobce, myslím, že je to hodně důležité. Ve svém nadačním fondu LuckyBe, kde na podporu předčasně narozených dětí vyrábíme mimo jiné třeba náramky, používám většinu věcí od lokálních výrobců. U značky Vuch je velkou výhodou to, že je cenově dostupná pro většinu českých žen. Nenabízí jen elegantní módu, ale i sportovní kousky, a to se mi líbí. Sportuju ráda a do fitka potřebuju větší sportovní tašku. Zároveň ale Vuch nabízí i elegantní kabelky, čepice, brýle, batohy, navíc spoustu barevných věcí a o mně je známo, že barvy miluju. Když dám nějakou fotku na Instagram, ženy se mě ptají právě na značku oblečení, které mám na sobě, takže jsem ráda, že jim s klidem doporučím něco, co si rozhodně můžou dovolit.

Budete mít v rámci spolupráce možnost i nějakého vlastního návrhu?

Ano, už proběhlo několik sezení, je to v procesu a já se moc těším na to, až se stanu spoludesignérkou, která může do toho tvořícího procesu dát i svůj nápad a kreativitu. Samotná kolekce by se měla odtajnit na začátku léta.

Jak to má s módou dcera Linda?

Linduška má svůj vlastní styl už odmalička a moc si do něj nenechá mluvit. Je citlivá na některé materiály, ne všechno jí je příjemné. Pochopila jsem, že nemá smysl jí něco kupovat, takže si vybírá oblečení sama, osahá si ho, ozkouší a sama si řekne, jestli jí vyhovuje. Nesnáší třeba džíny, v tomhle je pravý opak mě. Tolik hezkých džínů jsem jí nakoupila, a zatím leží ve skříni, ještě je na sobě ani jednou neměla. Má radši legíny, sukně, šaty…

Máte zkušenost s těmi typickými holčičími záležitostmi, jako jsou potisky na tričku, flitry, crop topy, lesky na rty…?

Crop topy přímo miluje, což tedy nejsem moc ráda. Vzpomínám si, jak mi moje babička pokaždé, když jsem si chtěla vzít krátké tričko, říkala, že mi nastydne močový měchýř (směje se). A co se líčení týká, přestože je Lindušce devět, už se chce malovat. Líčí se jen doma, ven samozřejmě namalovaná nechodí. To já se začala líčit v patnácti a ještě jsem dostala od našich vynadáno. Ale dnes je to hodně dané sociálními sítěmi, TikTokem, všemožnými youtubery, kteří natáčí videa...

Co na to říká třeba babička, která je asi přece jen víc z té „staré školy“?

Musím přiznat, že ta na ni má větší vliv než já. Když je u nás a řekne "Lindi, v tak krátkém tričku jít nemůžeš", Linduška poslechne. Na rozdíl ode mě. Máma je tvrdší, to já nedokážu. S Lindou se bavíme víc jako kámošky.

Zmínila jste sociální sítě. Nebojíte se nástrah, které s sebou nesou?

Upřímně řečeno, budu se snažit děti od nich co nejvíc odrazovat. Linduška už ale mluvila o tom, že by chtěla mít účet na TikToku, to jsem ale zakázala. Má jen neveřejný účet, kde si ukládá videa, která si natočí pro sebe. Vím, že za pár let se to může změnit, ale vždycky je potřeba kontrola rodičů. Děsí mě, že se někdo může vydávat za 10letou holčičku, a přitom to je dospělý muž. My už se o tom bavíme teď, probírala jsem s oběma dětmi kyberšikanu, to, jak to může být nebezpečné. U mě třeba vidí, že mám Instagram, ale že ho používám spíš jako pracovní nástroj. Mají iPady, ale když si chtějí něco stáhnout, tak jim to musím schválit. Vím tak úplně o všem.

Vím, že byla velkou fanynkou dětské kapely Lollipopz. Vidíte v ní třeba nějaké umělecké ambice?

Doba, kdy z nich byla úplně vyřízená, už pominula, teď sleduje zpěvačku Arianu Grande, dokonce o ní dělala do školy i prezentaci. Chodí na klavír, na tanec, to ji baví moc. A často bere do ruky mikrofon a moderuje jako já. Také ráda hraje různé scénky. Tak uvidíme, jakým směrem se bude ubírat.

Syn Lucas oslavil nedávno 15. narozeniny. Už jste měla „tu čest“ s jeho pubertou?

Puberta u nás jede v plném proudu. Pořád slyším: „Mami, prosím tě…“ Když odjížděl na školu v přírodě, nechtěl, abych mu do autobusu mávala, no prostě jedeme takové to typické období, kdy se děti stydí za své rodiče (směje se). Střídají se u něj samozřejmě i nálady, je otrávený, něco ho nebaví… Ale upřímně, čekala jsem to horší, ještě to není tak hrozné, jak by mohlo být.

V období puberty se děti občas uzavřou hodně do sebe. Jak je tomu u vás, snažíte se s Lucasem mluvit, i když se mu do toho zrovna nechce?

S oběma svými dětmi rozebírám úplně všechno. Ptám se jich, co bylo ve škole, co dělaly, jaký měly den. Než jdeme spát, povídáme si, co je třeba trápí, z čeho ten den měly naopak radost, co se jim povedlo, co by rády změnily, jestli je někdo naštval… Musím to zaklepat, s oběma mám otevřený vztah, zatím mi říkají všechno. Myslím, že není radno podceňovat ani zdánlivé maličkosti, jako že se pohádaly s kamarádem nebo že je nepozdravil spolužák. Tohle pro ně může být stresující a je potřeba o tom mluvit. 

Jaký vztah mají Lucas a Linda mezi sebou? Je šestiletý věkový rozdíl mezi nimi nějak znát?

Mají spolu moc hezký vztah už od samého začátku a za to jsem moc ráda. Linduška bere bráchu za vzor, jsou opravdu velcí parťáci. Jsou na sebe hodně napojení, nedají bez sebe ránu. I když má Luky už svůj svět, tak do něj ségru pouští, pořád vymýšlí nějaké aktivity. Jeden na druhého nedají dopustit. Když třeba Lukymu za něco vynadám, Linduška hned přijde a brání ho: Mami, ale on to tak nemyslel... Možná to je dané také tím, že nejsou pořád spolu. Když odchází každý ke svému tatínkovi, o to víc se na sebe pak těší. Kéž by jim to vydrželo napořád!