Moderátorka Martina Gavriely o pomoci ukrajinským rodinám: Z dovolené na Zanzibaru pomáhala organizovat odlety do bezpečí

Váš pobyt na ostrově byl tak trochu hořkosladký. Právě tam vás zpráva o válce Ruska s Ukrajinou zastihla. Na místě byli spolu s vámi i obyvatelé okupované země. Jaké byly vaše reakce na situaci, kterou nikdo nečekal?

Ano, to jste řekla výstižně, opravdu to bylo hořkosladké. Na ten den nikdy nezapomenu. Šla jsem zrovna se synem na snídani, přijdu do restaurace, po které pobíhali brečící lidé, vůbec jsem nechápala, co se děje! Na Zanzibaru neustále padá elektřina a obecně je tu dost špatné připojení, takže jsem to po týdnu pobytu vzdala, a neměla tak žádné zprávy. Jenže pak jsem se připojila a zjistila jsem, co se vlastně děje. 

VIDEO: Rozhovor s Martinou Gavriely

Musel to být asi šok, zjistit někde uprostřed oceánu, že začala válka…

Byla jsem hodně překvapená a úplně jsem se „zasekla“ na jedné paní, která brečela a které byla v očích vidět ta šílená beznaděj. Patřila mezi ty, kteří odletěli do Evropy s ukrajinským letadlem jako poslední. Mířili do Polska, zbytek turistů v podstatě ztroskotal na ostrově. Řešili si návrat po své ose a na vlastní náklady.

Jak mezi vámi probíhala komunikace?

Byla s nimi strašně těžká domluva, nemluvili anglicky ani česky, nerozuměli ani slovo a moje ruština z 8. třídy na to bohužel nestačila. Takže všechno jsme řešili přes překladač, ale bylo to fakt náročné.

Tím posledním letadlem odletěly celé rodiny?

V posledním letu do Polska odletěly jen matky s dětmi, případně babičky. Muži se vraceli na Ukrajinu. Pro mě jsou to hrdinové, já bych se tam v životě nevrátila! Klidně bych zůstala na Zanzibaru a dělala podřadnou práci, kterou nedělají ani místní, za deset korun, jen abych nemusela zpátky. Bylo by mi fuk, co by mi hrozilo.

Komu konkrétně jste s odletem pomohla?

Jeden pár měl to štěstí, že měl finance, tak tam zůstal. Pokoušel se domluvit odlet do Česka nějakým svým známým, kteří byli na ostrově. Mělo jít o těhotnou paní a jejího muže a o rodinu s dětmi. Když jsem dostala kopie jejich pasů, protože jsem to pomáhala vyřizovat přes naši cestovku, tak jsem zjistila, že dětem z té rodiny je už osmnáct a více. A navíc k nim přibyl nějaký starší manželský pár. Jasně, všichni potřebovali pomoc úplně stejně, ale v letadle bylo místo pouze pro šest osob! Po dohodě s paní Pavlíkovou z Čedoku, která odlet organizovala, nakonec odletěla ta nastávající maminka s mužem a rodina s těmi dospělými dětmi. Bylo to ale šílené – o něčím osudu takhle rozhodovat, prostě Sophiina volba…

To věřím. Ale zase jste musela mít minimálně dobrý pocit z toho, že jste pro ně udělala maximum.

Myslím, že by to udělal každý z nás, když by cítil, že může pomoct. A o hodně víc pro ty lidi udělala právě paní Pavlíková, která jim zajistila odvoz i bydlení. Navíc dál pokračuje v misi a ze Zanzibaru stahuje další a další lidi z Ukrajiny.

Rozhovor

Ukrajina jako téma našich dní s dětmi: Mluvte i o svých obavách, nenechte děti napospas sociálním sítím a jejich „pravdě”, radí psycholožka

Jak celou situaci prožíváte s Marcusem s odstupem času? 

Bavili jsme se o tom každý den od toho děsivého rána a bavíme se doteď. Jsme tu měsíc a naše dítě si tu každý den s někým hraje. Převážně to byly buď děti Čechů, nebo právě Ukrajinců. S Marcusem jsme si představovali tu beznaděj a říkali si: "Chápeš, tak teď si tu nějaký táta hrál týden u bazénu se svými dětmi a za pár dnů vezme do ruky zbraň a půjde válčit?!"

Mnoho rodičů momentálně dost řeší, jak s dětmi o válce mluvit a zda vůbec. Váš syn Leah je ještě maličký, nemusíte mu zatím vysvětlovat, co se ve světě děje. Je to výhoda?

Leemu jsou tři, takže tohle naštěstí opravdu nemusíme řešit. Měla jsem jednou náznak mu něco říct, protože viděl nějaké záběry z Ukrajiny a chtěl to pustit znovu. Tak jsem mu je pustila, ale on je strašný cíťa, takže když jsem viděla, jak má v půlce mého vysvětlování na krajíčku, raději jsem video vypnula. Do školky chodí minimálně a nějaké kastování na Rusy či Ukrajince, bělochy, černochy nebo cikány u nás nefunguje. Nám je národnost a barva jedno, u nás jsou si všichni rovni. Takže ani nemám potřebu mu něco vysvětlovat. Vlastně nechci, aby vůbec někdy tohle musel řešit. 

Máte ještě jednoho syna, pro změnu už dospělého. Umíte si představit, jak je nucen narukovat a odejít do války?

To je pro mě naprosto šílená představa, že by si měl vzít zbraň a jít bez vojny a výcviku bránit naši zem!  Možná jsem pro někoho zbabělec, ale své děti chci podobných věcí ušetřit.