[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Slon v porcelánu, motovidlo, matlafousek, trumbera“ – tak občas nepříliš lichotivě říkáme nešikovným a neobratným dětem. V batolecím a předškolním věku, kdy ještě nemusí tolik vynikat jiná nadání malého nešiky (třeba jazyková apod.), to mívají tyto děti těžké.
Zvláště pokud mají rodiče, kteří inklinují k tomu svého potomka neustále srovnávat s Pepíkem, Honzíkem a Janičkou; „Janička už jezdí rok na kole a Pepík leze po horolezecké stěně jako pavouk! A Honzík? Ten zase jezdí sám na vleku a s lyžemi se snad narodil!“
Ke srovnávání sklouzne čas od času takřka každý rodič, někdy rodiče srovnání s ostatními dětmi uklidní, jindy znejistí.
Avšak rodiče, pro které je srovnávání jejich potomka s druhými normou, dělají dle populárního amerického psychologa a spisovatele Johna Graye obrovskou chybu: „Rodiče se nemohou dopustit větší chyby než porovnávat své dítě s druhými,“ tvrdí. Proč?
Doktor Gray má ke svému tvrzení pádné důvody. Na základě své dlouholeté praxe a zkušeností dělí děti z pohledu rychlosti učení nových dovedností na tři základní skupiny – na běžce, chodce a skokany.
Každé dělení na jednotlivé typy osobností je samozřejmě zjednodušující a má své nedostatky a ne jinak je tomu i v tomto případě. Dítě může být například v některé oblasti skokan a v jiné běžec. Nicméně teorie psychologa Graye nám může usnadnit pochopení osobnosti našeho potomka.
Například pokud pedantsky a systematicky založený rodič očekává od skokana dílčí výsledky a viditelná zlepšení, bude frustrován. Pokud navíc začne vyčítat, hrozit, zkrátka pouštět hrůzu a neúnosně tlačit na pilu, malý skokánek se možná ke kýženému skoku neodhodlá nikdy. Naopak bude naprosto demotivovaný a znechucený.
Mnohdy stojí za to zavzpomínat na své dětství, zda váš potomek nezdědil svůj naturel po vás nebo po partnerovi – jablko obvykle nepadá daleko od stromu.
Pokud budete navzdory varování psychologa Graye své děti neustále srovnávat s druhými a dávat jim najevo, kolik dětí je lepších, šikovnějších a schopnějších, vězte, že je systematicky olupujete o sebevědomí a víru v jejich schopnosti.
Možná, že svým tlakem docílíte toho, že se dítě vše nakonec naučí, ale bude se umět nesebevědomé, byť vcelku šikovné dítko v dospělosti prosadit? Dle psychologů spíše ne. A nejenže si nebude věřit, navíc bude mít neustále pocit, že jsou ostatní lepší.
Své děti ale obvykle milujeme ne proto, jaké jsou, ale proto, že jsou. Ostatně v milující rodině a uvolněné atmosféře bez tlaku na výkon, kdy dítě rodiče přijímají i s jeho nedostatky, se vše učí lépe a mnohdy i rychleji.