Maminka.czChování a vztahy

Moje dítě je „vtěrka “. S každým se objímá a pusinkuje

Martina Machová 24.  1.  2013
Z počátku vám to přišlo roztomilé, ale čeho je moc, toho je příliš. Jen co se odlepí od vás, přilepí se ve školce na paní učitelku a nadšeně jí pusinkuje. Na cvičení okupuje cvičitelku, na plavání plavčici, na angličtině lektorku…

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Možná to znáte přímo ze svého života nebo svého okolí také; sedíte na písku, pozorujete, jak si vaše dítě hraje a najednou se zjeví ON (ONA). Začne si s vámi povídat, klade vám velmi osobní otázky, chytne vás za ruku, hladí vás – no co, je to malé dítě, říkáte si. Z počátku je konverzace velmi roztomilá, ráda si s ním popovídáte, nabídnete sušenky, pro které si přiběhlo vaše dítě. Druhý den za vámi přijde opět, nadšeně vás vítá, vlepí vám pusu a sedne si vám na klín.

Cítíte se divně, snažíte se ho kulantně setřepat ze svého klína a po očku sledujete, kde má maminku. Tak trochu podvědomě čekáte, že maminka bude lehce zanedbaná osoba, která svému dítěti neposkytuje dostatek pozornosti a osobního kontaktu. Jenže maminka je na první pohled úplně normální paní. Jakmile postřehla, co řešíte, sama přišla a omlouvala se. Když se s ní chlapeček pomuchloval a odběhl, svěřila se vám, že neví, co s tím, že se často cítí velmi trapně, když se její dítě chová k cizím lidem nebo i paní učitelkám tak kontaktně.

Koukají na mne, jako na macechu

Je vcelku známé, že podobně extrémně přítulné chování se často vyskytuje u deprivovaných dětí, které jsou citově vyprahlé a žízní po láskyplných dotecích a pozornosti, zkrátka touží někomu patřit. Obdařila-li vás příroda extrovertním a ke všemu živému velmi kontaktním „tuleněm“, možná se vám stává, že na vás některé náhodně obšťastňované osoby koukají skrz prsty. Jednoduše vás vyhodnotí jako matku, jež o svého potomka náležitě nedbá, jinak by přece tolik neprahnul po fyzickém kontaktu takřka s kýmkoliv na potkání!

Nevím co s tím, tak to neřeším?

Pokud jste si jistá, že si vaše dítko svým velmi přítulným chováním nekompenzuje nějaký osobní deficit, asi se budete muset smířit s tím, že vás Pánbůh z nějakých důvodů zkrátka obdařil extrémním extrovertem.
Čím více však bude váš malý dáreček „pobírat“ rozum, o to víc bude přístupný diskusi a vysvětlování, že ne každému jsou jeho pusinky, hlazení a zvídavé dotazy příjemné. Pravděpodobně jej budete postupně učit respektovat jakýsi osobní prostor toho druhého a také ho povedete k tomu, aby tento respekt a úctu k osobním hranicím očekával od druhých. V těchto souvislostech by se měl časem úměrně věku dozvídat i o tom, že existují i zlí lidé, kterým by se mohlo jeho chování líbit natolik, že by si ho chtěli nechat. V případě, že si nejste jistí jak konkrétně postupovat, a třeba se i bojíte, abyste dítě zbytečně nevylekala, poraďte se s dětským psychologem, nebudete první ani poslední starostlivý rodič.

Témata: Chování a vztahy, Osobní kontakt, Osobní prostor, Kaz, Starostlivý rodič, Malý dáreček, Děti, Dostatek pozornosti