[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
* Co všechno děláte pro to, abyste se cítila dobře na těle i duši?
Na mě nejvíc funguje spánek. Myslím, že odpočinek během spaní nelze nahradit vůbec ničím. Někdy ale hůř usínám, když je úplněk. Myslím, že Měsíc na nás má větší vliv, než si běžně připouštíme, a člověk to pocítí hlavně tehdy, kdy není úplně v pohodě a něco ho trápí, protože pak je také mnohem více citlivý. Souvisí to i s tím, jaké sny se pak člověku zdají.
* Zabývala jste se někdy jejich výkladem?
Jednou jsem si je vykládala podle snáře. A zajímavé bylo, že to byly třeba různé hrůzy a mordy, ale jejich význam byl velmi pozitivní. A pak se mi ty pozitivní věci také skutečně děly!
* Dáte i na svou intuici?
Myslím si, že odhad na lidi mám docela dobrý, ale musí to být to první, co mě v jejich přítomnosti napadne. Kdybych se tím řídila, udělala bych dobře, většinou se ovšem dám zviklat tím, jak se druzí chovají nebo tváří. Pak sebou nechám manévrovat a to je špatně. Moje maminka je citlivá ještě mnohem víc. Když se totiž něco děje se mnou nebo s mým bratrem, dělá se jí fyzicky špatně. Například před lety se dívala na film, zatímco já měla bouračku. Stalo se to v roce 1993, když mi bylo šestnáct let. Jeli jsme s Michalem Davidem ze Slovenska z natáčení. Bylo to ošklivé a mohli jsme být mrtví. Že to tak nedopadlo, byla opravdu náhoda. V silném lijáku a ve tmě jsme na dálnici udělali „hodiny“, kolem svištěly kamiony, a když se naše auto dotočilo, začala jsem se strašně smát. Nevím, jestli to bylo tím šokem, nebo zda jsem opravdu byla ještě takové střevo. (smích) Michal zase v tu chvíli začal nadávat, že nespravili silnici. Pak jsme přijeli domů a máma se mě hned ptala, co se stalo. Protože jak se dívala na tu komedii, v jednu chvíli prý začala plakat. A přišli jsme na to, že to bylo právě v tu dobu, kdy jsme se točili na dálnici.
* Co vám dnes udělá největší radost?
Volný den s mým přítelem, pěkný film nebo dobrá knížka.
* Máte osvědčenou radu jak si udržet postavu?
Mám, ale není to nic převratného. Bohužel nefunguje nic jiného než to, že je třeba se hýbat a nepřejídat.
* Přiznáte užívání nějakých doplňků výživy?
Vždycky to byly jen krátké epizody, ale natrvalo jsem zatím nezakotvila u žádných.
* Chodíte na kosmetiku?
Chodím pravidelně na kosmetiku, pedikúru i manikúru do Salonu krásy a o vlasy se mi starají ve Visage faktory. Právě teď se chystám na radiofrekvenci do salonu Love your skin, prý to má zázračné účinky na pleť, tak uvidíme.
* Cvičíte?
Ano, ale bohužel nepravidelně. Buď v posilovně, nebo chodím tančit. Tanec jsem si zamilovala díky televiznímu pořadu StarDance. Teď ještě budu muset najít vhodné cvičení na páteř, protože mám po úrazu stálé komplikace, které mě obtěžují.
* Jak vzpomínáte na StarDance a jak jste ten nápor zvládala?
Na StarDance vzpomínám s láskou. Bylo to sice náročné, dodnes nechápu, že jsme to všichni tak zvládli, ale dělali jsme, co jsme mohli. Zároveň to bylo velmi radostné období. Naučila jsem se tančit, překonala samu sebe a některé své komplexy méněcennosti a také jsem poznala moc fajn lidi. Bylo to prostě krásné a moc mě mrzí, že už to znovu nezažiju, protože se soutěžící zpravidla neopakují.
ČTĚTE TAKÉ: Lucie Absolonová: Letos již nebudu skákat bezhlavě, s miminkem již není život jen o mně!
* Užíváte bylinky?
Vyzkoušela jsem účinky šalvěje, meduňky, heřmánku a kopřiv. Bylinkové čaje si dám občas s chutí, tím to však končí. Vážnější zdravotní problémy, abych se tím musela více zaobírat, jsem zatím neměla, ale kdyby to bylo potřeba, vyzkoušela bych kromě bylinek určitě i další metody alternativní medicíny. Každopádně vím, že musím být opatrná na ledviny. Jsem narozená ve znamení Vah a ty k těmto problémům tíhnou. Určitě bych měla víc pít.
* Jste tváří „Avon pochodu proti rakovině“, který se koná každý rok v červnu. Proč jste se zapojila do této aktivity?
Vždycky jsem pochod Avon registrovala, ale nic víc. Mluvit veřejně o prsou a jejich nemocech bylo dřív odvážné a platilo to i v 90. letech minulého století, kdy u nás pochod začínal. Pak jsem na něm párkrát vystoupila, a když jsem viděla, jak vše funguje a kolik pomoci díky tomu přijde těm, kteří ji potřebují, nebylo už dál co řešit a zapojila jsem se aktivně ještě víc. Přišla nabídka stát se tváří a já okamžitě souhlasila. Beru to nejen jako svou povinnost, ale i čest stát se součástí něčeho, co má smysl. Navíc každý pochod je vždy velmi příjemná procházka.