Monika Leová otevřeně o mateřství: Přála bych si ještě dvě děti! Její přání má však jednu zásadní podmínku

Málokterá máma nahlas přizná, že její tělo už není takové jako před porodem nebo že po něm dostalo zabrat natolik, že to výrazně ovlivnilo její sexuální život. Monika s tím problém nemá. Na síti odkrývá především témata, která jsou tabu – s nadhledem a sebeironií. 

Musím říct, že Mia je tedy hodně pohodové mimčo! Po dobu focení nezaplakala, trpělivě spolupracovala, hotová malá profesionálka. Je taková pořád, nebo byla jen dobře naladěná? 

Takhle dobře naladěná je tak devadesát pět procent času. Když se hezky vyspinká a nemá hlad, tak je zlatá. A myslím, že si taky užívá, když je v novém prostředí. Na focení byl navíc skvělý tým lidí a byla tam uvolněná atmosféra, takže to šlo samo. 

Video: Jak vypadalo cover focení březnového čísla s Monikou Leovou?

Jaké bylo odběhnout si od mateřských povinností a nechat se zase jednou obletovat? 

Neskutečně osvěžující! Ráda jsem vyměnila legíny a mikinu za něco trochu víc elegantního. Jsem moc ráda mezi lidmi a focení je vždycky radost. Baví mě to a pokaždé se strašně těším na výsledné fotografie. A to nemluvím o hýčkání od maskérky, to si vždycky nesmírně užívám. 

V jednom rozhovoru jste zmínila, že malá umí být hodně teatrální, což jistě ocenila i fotografka Ivy. Jak jinak se Miina teatrálnost ještě projevuje? 

Miuška třeba hodně nahlas výská radostí, a to je občas problém zkorigovat, pokud je to potřeba. Například se to moc nehodí v tramvaji nebo ve vlaku. Když spustí ten svůj radostný křik, nemám šanci ji „vypnout“ (směje se). Vždycky trošku znervózním, protože se lidé otáčejí. 

Tak jde přece o radostný výskot, žádné "nanožebraní“, ne? 

Jasně, ve výsledku je to pak celkem vtipné, protože kolem sebe pár lidí rozesměje. Každopádně jsem ráda, že takové situace na vesnici nemusím řešit, na naší vyjížďce totiž široko daleko nikdo není. 

Jak to vypadá, když má naopak „své dny"? 

Když nezabere mléko ani spánek, tak bývá trošku ukňouraná. Je pak těžké ji něčím zabavit nebo potěšit. Většinou je to pokaždé spojeno s tím, že jí není dobře nebo ji něco bolí. Naštěstí takových dnů je pár, tak jsem ráda. 

Říká se, že jaké těhotenství má matka, takové bude i její dítě, souhlasíte s tím? 

Týýýjo! A víte, že možná ano? Teda já bych mohla být jasným příkladem. Měla jsem velmi klidné těhotenství, bez nervů a velkého stresu, tedy až na jednu rodinnou událost, a Mia je spokojené, pohodové miminko, které skoro nepláče. 

Vidíte, a já znám spoustu matek workoholiček, které pracovaly ještě v den porodu, a jejich dítě by mohlo dostat cenu za kliďase roku… A naopak. 

No, nebo to bude prostě tím, že jsou miminka odrazem maminek. Když je maminka v pohodě, bere vše s nadhledem, nenechává se nijak stresovat okolím a příručkami a dělá vše intuitivně, tak i miminko je v pohodě. Já se ale nerada do takových polemizujících debat dostávám, protože je to tenký led. 

Máte vietnamské kořeny, z Vietnamu pochází váš tatínek. Narodila jste se sice v Česku, ale kořeny jsou kořeny. Netáhne vás to do Asie? 

Myslím, že do Asie mě to táhne jen na dovolenou. Na žití to tam pro mě moc není, přece jen mám tady rodinu, přátele, prostě všechno, na čem mi záleží. Jednou jsem byla na tři měsíce sama ve Vietnamu u své rodiny a musím říct, že to bylo akorát. Mám je ráda, ale jejich mentalita a způsob žití je prostě odlišný. Jsem zvyklá na Česko, na české chování, zvyky a hodnoty. Neměnila bych. 

Budete chtít, aby Mia mluvila vedle mateřského jazyka i vietnamsky? Zaúkolovala jste už dědečka? 

Ano, tatínka prosím, aby na Miu mluvil vietnamsky, protože u nás to podcenil a teď nám je to dost líto. Nemůžeme se pořádně domluvit s rodinou ve Vietnamu, nedomluvím se ani ve večerce! (směje se) 

Asijská kuchyně je nenapodobitelná. Co z ní milujete nejvíc? 

Její barevnost. Také je lehká a je spojena s čerstvými surovinami. Pokaždé, když jedeme k tatínkovi, který skvěle vaří, na jídlo, tak je to prostě boží. Většinou navaří několik jídel a člověk si může dát, na co má chuť. Nechápu, jak to dělá! Já mám problém uvařit jedno jídlo. Ale takové je to prostě ve Vietnamu. Plný stůl dobrot, kde nechybí ryba, maso, vývar, různé trávy, zelenina, omáčky a ovoce jako dezert. 

Jak to tak poslouchám, je mi jasné, po kom je Mia jedlík. 

No, zatím to vypadá, že jí chutná, a hezky nám holčička prospívá. Vždycky byla o něco těžší než její vrstevníci. Pořád si děláme srandu, že nás ta holka jednou sní. 

Co jí kromě mléka chutná nejvíc? 

Ráda objevuje nové chutě. Když má chuť, tak zbaští snad cokoli. Asi nejvíc u ní mají úspěch křupky a sušenky. Navíc ji to skvěle a nadlouho zabaví. Je vždy tak pečlivá, že sní i poslední drobeček, který jí upadne. 

Jak se stavíte k hotovým příkrmům? Věříte jejich kvalitě, nebo připravujete všechny ty kaše a masíčka pěkně podomácku? 

Doma to střídáme. Myslím, že tak třikrát do týdne to vychází na domácí příkrm a čtyřikrát na ten kupovaný. Ráda jí uvařím, ale pokud nemám čas nebo jí chci zpestřit jídelníček, velice ráda a s klidným svědomím sáhnu po hotových kapsičkách, které se jen ohřejí. 

Dalším velkým tématem maminek je kojení. Některé maminky se ho nebojí označit jako boj kdo s koho. Tedy zda vyhraje máma, když se miminko přisaje, nebo musí sáhnout po lahvičce. Jakou máte zkušenost vy? 

Jsem moc vděčná, že mohu kojit. Je to úžasný pocit, nakrmit svoje miminko vlastním mlékem s vědomím, že k žití nic víc nepotřebuje, protože je v něm vše potřebné. Celkově mě kojení baví. Cítím s Miou určité propojení, a když pak vidím její blažený výraz, je to k nezaplacení. Opravdu si toho moc vážím. 

Spousta maminek svorně tvrdí, že jim mateřské mléko takzvaně vlezlo na mozek… 

Já občas hledám slova, ale jinak si myslím, že to zase tak velký rozdíl není. Snažím se během mateřství pracovat a zapojovat mozek, aby k tomu nedocházelo. Také se snažím být v kontaktu s dospělým světem a nebýt pouze v miminkovské bublině. Je ale fakt, že když mi něco nejde, tak je super to na kojící mozek hodit. (směje se) 

Na Instagramu jste začala po narození Mii sdílet vtipná videa. Jedno z nich s názvem Co mě teď dokáže rozpálit? je všeříkající. Pro ty, kteří ho neviděli, je z něj patrné, že jste ráda, když si můžete od mateřských povinností odfrknout. 

Videa natáčím, protože v nich vidím určitou dávku seberealizace. Snažím se obsah vytvářet kreativně, i když to dá někdy celkem zabrat. O to víc si pak vážím toho, když nás za to lidé pochválí. Jsem moc ráda, že to můj manžel chápe, do všeho jde se mnou a nebojí se možná i trošku „ztrapnit“. Navíc si u toho užijeme dost srandy, takže nás to spojuje. Málo se ale ví, že za mnoha nápady stojí on, je na tohle moc šikovný. 

Ve videu narážíte i na manželský intimní život… 

To video bylo vytvořeno s velkým nadhledem, ale musím přiznat, že intimní život s malou není jako dřív. Není tak spontánní, je spíš předem naplánovaný. A bohužel, já si ho po porodu ještě tak neužívám, ale řešíme to. Miuška mi při porodu dala vážně zabrat a stále nejsem tam dole ještě úplně v pořádku… 

Vy nejste ten typ maminky, která ukazuje světu nakašírovaný svět, kde je vše zalito sluncem, dítě neřve, vy spíte devět hodin a jste permanentně sexy, že? 

Myslím, že ne. Přijde mi, že ten nenakašírovaný svět je u mě i úspěšnější a oblíbenější. S klidným srdcem dám na sociální sítě fotku nepořádku, nedokonalé pleti a podobně. 

Což jste dokázala dalším odvážným videem, v němž jste pro změnu ukázala realitu v podobě svého těla po porodu. Plusové body jste dostala od matek, které už nebavilo dívat se na nablýskaný svět jiných „insta matek". To potěšilo, ne? 

Motivoval mě rozhovor s jednou dospívající slečnou. Bavila jsem se s ní mimo jiné i o Instagramu a zajímalo mě, jak ho vnímá dnešní mládež. Slečna celkem hodně řešila lajky a fotky s filtrem. Nechápala třeba, jak může mít na mém profilu fotka, kde mám trošku špíčky, tolik lajků. Prý by mi je umazala, kdybych chtěla. 

Slečna možná nepochopila, co tím světu, potažmo dívkám, které se chtějí podobat kráskám virtuálního světa, chcete říct. 

Ta slečna to asi nemyslela zle, ale já pochopila, že mladé dívky prostě mají zkreslenou představu o tom, co je normální. Vidí totiž všude jen samé dokonalé fotky a já se jim vlastně vůbec nedivím, že mají pak takové názory. 

Jak vznikla myšlenka natáčet vtipná videa? 

Asi to tak vyplynulo. Jsem totiž veselý člověk a ráda si ze sebe dělám legraci. Beru život s nadhledem a chtěla bych, aby ho tak brala i malá. Navíc je to super parťák na natáčení. Ráda lidem zlepšuji den a zábavná videa k tomu přispívají. Nikdy by mě to nenapadlo, ale například největší úspěch mají má videa ohledně praní. Lidem se hodně líbila, stejně jako Persilu, který mě oslovil ke spolupráci. Takže spokojenost na obou stranách. 

Kdy vás obvykle humor přechází? 

Asi když je malá rozmrzelá a já nevím, jak bych jí pomohla. Naštěstí tyhle stavy nemá často. Nebo když si naberu moc povinností a nestíhám. 

Jste jednou z Miss, které se odvážně chopily moderování, a to rovnou večerních zpráv. Jak tato příležitost přišla a jaké byly začátky? 

Byl to pro mě úplně jiný svět. Všimli si mě během soutěže, tak jsem hned po ní zkoušela mluvit na kameru a rozhodlo se, že absolvuji intenzivní kurz moderování. Bylo to hodně náročné i kvůli tomu, že jsem při tom studovala vysokou školu. Zjistila jsem, že vlastně neumím moc mluvit, respektive intonovat, ale zvládla jsem to. Na moderování na Primě ráda vzpomínám. Byla to krásná životní fáze a velká zkušenost. Jsem moc vděčná, že jsem mohla být součástí showbyznysu a poznat skvělé lidi. 

Mluvíte v minulém čase. Před kamery se už vrátit nechcete? 

Zatím to neplánuji. Ráda bych se Miušce věnovala naplno a chci si ji maximálně užít. 

Jste také držitelkou titulu Česká Miss Earth, který slouží k propagaci ekologických témat. Jak se díváte na současný stav naší planety, která čelí nejen globálnímu oteplování, ale i dalším hrozbám? 

Tohle je velké, důležité téma, které mě zajímá. Připadá mi ale, bohužel, že postoj světových vlád vystihuje nový film Don‘t Look Up – viděla jste? Doporučuji! 

Ano, mrazivě satirická komedie s Leonardem DiCapriem, která přesně vystihuje současnou situaci ve světě i stav naší civilizace a Země. Jak se snažíte o její záchranu vy? 

Uvědomuji si, že na sociálních sítích mám určitou sílu šířit informace, proto k tomu vždy přistupuji zodpovědně, a pokud se jedná o to, sdílet důležité informace třeba o globálním oteplování, zapojuji se do toho. 

Z vlastní zkušenosti vím, jak moc „příjemné“ jsou pár měsíců po narození dítěte dotazy typu: „A kdy bude druhé, třetí…?“ Setkala jste se s tím už taky? Tedy ne že bych od vás chtěla odpověď… 

Ano, už jsem se s tím párkrát setkala a ráda i odpovím. Vždycky jsem si přála mít děti tři. Manžel i já pocházíme ze tří sourozenců a přijde nám to skvělé. Pokud tedy budou další děti tak nenáročné jako naše prvorozená Miuška, tak bych se tomu nebránila. Ale kdoví. Každopádně nechceme mít mezi dětmi velký věkový rozdíl, takže bychom na tom vlastně už měli pomalu začít pracovat!