[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
První pohyby plodu ucítí prvorodička obvykle kolem dvacátého týdne těhotenství. Nejčastěji bývá tento pocit popisován jako letmý dotyk motýlích křídel na vnitřní stěnu břicha nebo prasknutí mýdlové bubliny.
Zprvu to jsou opravdu jen jemné záchvěvy, které se dají velice lehko zaměnit za průvodce různých trávicích procesů, proto si většina nastávajících maminek není alespoň nějakou dobu jista, zda je to opravdu ono. Pokud čekáte druhé či další dítě, tápat už nebudete, ten pocit je skutečně nezaměnitelný a zkušená máma to rozpozná okamžitě.
Většinou to také bude o dva až tři týdny dříve než v prvním těhotenství, některé vícerodičky cítí pohyby svého dítěte už v 16. týdnu těhotenství. Miminko se ale hýbe mnohem dříve. Na ultrazvuku jsou jeho pohyby dobře viditelné už ve druhém měsíci těhotenství. Jak se vyvíjí centrální nervová soustava, prvotní občasné nekoordinované pohyby se mění v plynulé a úmyslné. Od 16. týdne se pak miminko v děloze své matky pohybuje úplně stejně jako donošený novorozenec.
Ani málo, ani moc Jakmile jednou pohyby svého děťátka pocítíte, budete je chtít cítit pořád, tedy ne neustále, ale každou chvilku tak, abyste věděla, že je vše v pořádku. Nastávajícím maminkám jednoznačně dodávají kýžený pocit, že se očekávanému potomkovi dobře daří. Vědci ale tvrdí, že podobně jako již narozené dítě či dospělý i miminko v lůně matky střídá období bdění a spánku. Obvykle se udává, že se tyto fáze střídají po dvaceti až čtyřiceti minutách. Proto pokud nějakou dobu své děťátko necítíte, nemusíte se znepokojovat.
Velmi často se stává, že přes den v pracovním či rodinném kolotoči cítíte pohybů méně. Někdy se možná svému potomkovi usilovně snažíte vnuknout myšlenku, aby se konečně pohnul a dal vám tak najevo, že je o. k. Když si pak k smrti unavená v deset večer lehnete a toužíte okamžitě usnout a spát celou noc, začne malý poťouchlík kopat s akrobacií hodnou cirkusového artisty. Vězte, že porucha je částečně na vaší straně – mnoho pohybů jste pravděpodobně během dne kvůli jiným vnějším vjemům prostě přehlédla. Každopádně pohyby jsou zcela jistě ukazatelem zdraví nenarozeného dítěte.
Lékaři doporučují, aby si nastávající maminka našla čas a dvakrát denně cíleně sledovala aktivitu svého miminka – během hodiny byste měla pocítit dva až tři pohyby, protože zdravý plod je prostě přiměřeně aktivní. Známkou napětí jsou výkyvy obojím směrem – nenadálá bouřlivá aktivita, kterou můžete pociťovat až bolestivě, by mohla znamenat náhlý nedostatek kyslíku a v takovém případě byste měla urychleně vyhledat lékaře. Platí, že je lepší absolvovat jedno zbytečné vyšetření, než přijít pozdě.
Problém ale může představovat také stav, kdy pohyby postupně slábnou, až jich cítíte opravdu jen minimum. Samozřejmě že důvodem může být to, že vaše dítě je prostě pohodář, mohlo by ale také jít o postupný chronický nedostatek kyslíku či jiné strádání. Pokud se vám tedy zdá, že pohybů je v poslední době spíše méně, zkuste miminko povzbudit – dítě v děloze reaguje na zvuky zvenčí (ty může docela dobře obstarat tatínek nebo starší sourozenec) a také na fyzickou aktivitu matky (tím samozřejmě není míněno skákání na trampolíně). Mnoho rodičů zažilo zajímavé chvíle třeba s baterkou přiloženou na bříško.
Mnohem přímější metody používají porodní asistentky na tzv. monitoru, kterým se v posledních dvou týdnech před porodem sleduje děložní aktivita a srdeční činnost plodu. Maminky lenošivých miminek by mohly vyprávět, jak jim zdravotnice mocně třásla celým břichem, až si myslely, že dítě možná okamžitě vyskočí v obavě ze zemětřesení. Pro miminko je však takové snažení velmi často jen příjemným houpáním... Ve vnímání pohybu hraje roli také velikost plodu a fáze těhotenství. Zatímco ve druhém trimestru aktivita plodu obvykle stoupá, s blížícím se porodem a ubýváním prostoru na kotrmelce se děťátko pohybuje méně intenzivně.
Některé maminky mají před porodem dítěte doslova plné břicho a malé pohnutí či kopnutí správným směrem ucítí buď v žaludku, či na druhé straně v močovém měchýři (obojí nemusí zůstat bez následků). Jiné těhotné, které mají větší množství plodové vody, jež pohyby tlumí, anebo mají placentu na přední straně břicha, mohou své dítě cítit mnohem méně. Ve třetím trimestru se udává, že by maminka měla výraznější pohyb svého potomka cítit alespoň jednou za dvanáct hodin.
A ještě další zvláštnost se vám může přihodit. Jedna nastávající maminka to svému gynekologovi s úžasem popisovala: „Občas, tak jednou za dva dny, se najednou musím zastavit, ať dělám cokoli. Úplně jasně totiž cítím, jak na mě malý zevnitř ťuká! Jsou to naprosto rytmické, dokonale soustředěné pohyby!“ Lékař jí přirozeně nevyvracel, že má v břiše geniálního bubeníka, a protože byla schopností svého synka zcela okouzlena, ponechal jí iluzi o výjimečnosti její ratolesti (ostatně, které dítě není výjimečné?). Pokud by se vám ale také zdálo, že máte v břiše budoucího člena České filharmonie, vězte, že vaše miminko právě dokonale, rytmicky a soustředěně škytá.
Dosud byla gravidita tak trochu jen vaší záležitostí – kromě těhotenského testu, fotky z ultrazvuku a pomalu se zvětšujícího bříška (případně i jiných partií) jste zatím nemohla otci dítěte nabídnout žádný jiný hmatatelný důkaz toho, že skutečně bude rodičem. Teď se ale situace výrazně mění. Své kouzlo – ovšem asi jen pro vás – má už období, kdy vy kopanečky svého malého fotbalisty bezpečně cítíte, ale manžel, byť by se snažil sebevíc, ještě nemá šanci z druhé strany cokoli zachytit. Když se mu to konečně podaří, máte oba (vlastně všichni tři) důvod k oslavě. Za pár týdnů už bude moci nastávající tatínek se svým potomkem nonverbálně komunikovat jedna radost. Boulení břicha většinou baví i starší sourozence. Náš malý syn vyprávěl svému čerstvě narozenému bratříčkovi hned v porodnici, jak ho ještě v bříšku kopl do ucha.
A po dobu mého těhotenství patřilo mezi jeho nejoblíbenější zábavy vlézt v posteli pod prostěradlo a napodobovat činnost svého dosud nenarozeného sourozence uvnitř mého břicha.
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.