[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Čtyřiatřicetiletá Alice, maminka čtyřleté dcery Elly, si myslela, že konečně našla muže na celý život. S otcem dcery jí vztah nevyšel, protože se zamiloval do jiné ženy a Alici s tehdy půlroční holčičkou opustil. S novým partnerem Pavlem se zdálo být všechno ideální.
Alice mu o své dceři řekla hned na první schůzce a on informaci přijal s úsměvem. Pár se sestěhoval, a když Alice slyšela, jak její dcera začala Pavla oslovovat „tati“, nemohla být šťastnější. Jenže po necelém roce přišel zlom. Z Pavla se stal nerudný a podrážděný chlap, kterému začalo všechno vadit.
„Najednou byl odtažitý k nám oběma, což teda Ella nesla dost těžce. Zvykla si na Pavla a začala se na něj moc těšit, když měl přijít z práce. Nic takového nezažila, protože její otec o ni nejeví vůbec zájem, takže jsem byla šťastná, že našla další spřízněnou duši. Jenže Pavel nám začal dávat najevo, jak moc mu naše přítomnost vadí,“ říká Alice.
Pár navíc čekaly přípravy na svatbu, která měla proběhnout letos v červnu. Jenže najednou bylo všechno jinak. Pavel se začal vyhýbat veškerému fyzickému kontaktu s Alicí, což omlouval slovy, že má stres v práci. Alice ale tušila, že jenom pracovní stres za jeho chováním nebude. A tak na něj po několika týdnech uhodila.
„To, co jsem slyšela, byla strašná podpásovka. Podíval se mi do očí, řekl, že mě sice miluje, ale že se nemůže vázat na někoho, kdo je nestabilní. Tím myslel mě. Požádala jsem ho, aby mi vysvětlil, co myslí tou nestabilitou, protože jsem to vůbec nepochopila. Chladným, věcným tónem mi řekl, že moje dcera se narodila mimo manželství. Že kvůli nepřítomnosti jejího otce je pro něj naše situace příliš nepřehledná. A že si nezaslouží, aby měl neustálý stres z toho, že se Ellin otec jednou objeví.“
Alice popisuje, jak jí při jeho jen těžko pochopitelných slovech doslova došel kyslík. Její partner navíc přišel s naprosto bizarním nápadem. Navrhl, jestli by si Alicinu dceru nevzala do péče její sestra. „V tu chvíli jsem měla pocit, jako by zemřel někdo, koho jsem hluboce milovala. Muž, o kterém jsem si myslela, že ho znám, muž, kterému jsem věřila, byl pryč. Místo něj byl přede mnou cizí člověk, který mou dceru považoval jen za přítěž. Jako by Ella byla nějaké břemeno,“ říká se slzami v očích zhrzená maminka.
Po nepříjemném prozření udělala věc, na kterou není zrovna pyšná. Zavolala své sestře a poprosila ji, jestli by u ní Ella nemohla na čas zůstat. Alice totiž chtěla Pavla přesvědčit, že jejich vztah nemůže jen tak skončit. „Nikdy jsem se nechtěla vzdát své holčičky – nikdy bych to neudělala! Jen jsem potřebovala čas. Ale moje sestra to tak neviděla. Byla zděšená. Řekla to mámě a brzy to věděl i zbytek rodiny. Byli naštvaní a ptali se mě, jak mě něco takového mohlo napadnout, obvinili mě z toho, že dávám Pavlovi přednost před svým dítětem, jak můžu být tak sobecká…“
Alice vysvětluje, že se nesnažila svou dceru opustit. Snažila se zachránit to, co považovala za svou budoucnost. Jenže dnes už sama neví, jak taková budoucnost vypadá. Nejsmutnější na tom všem je, že ke svému partnerovi pořád něco cítí, i když žijí momentálně odděleně. Dohodli se, že si dají pauzu.
„Vím, že to zní hrozně, ale pořád Pavla miluju. Nemůžu své city jen tak vypnout. Nedokážu si představit svůj život bez něj. Chtěla jsem, abychom byli rodina – Ella, on a já. Ale teď se kolem mě hroutí všechno, o čem jsem snila. Možná bych ho měla nechat jít. Ale moje srdce neposlouchá rozum a já se děsím toho, co přijde dál…“