[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Když jsme si pořídili první dítě, nic nenasvědčovalo tomu, že pár let nato se jako rodina rozpadneme a všechno skončí velkým fiaskem. Byli jsme na dnešní vkus sice hodně mladí, mě bylo dvaadvacet, manžel je o pět let starší, ale roli rodičů jsme zvládli více méně bez problémů. Dnes vím, že to bylo pouze proto, že Magda byla extrémně hodné dítě. Prakticky neplakala, spala celou noc a už od malička se dokázala zabavit sama. Jako většina rodičů jsme chtěli další dítě co nejdřív, ale celý rok se mi tehdy nedařilo otěhotnět. Už jsme byli rozhodnuti vyhledat odbornou pomoc a to ráno, kdy jsem měla jít na první schůzku, jsem zjistila, že jsem těhotná.
Šok, který si většina rodičů odbude u prvního dítěte, přišel až s narozením Sabrinky. Jestliže Magda byla odmalička extrémně samostatné dítě, Sába byla přesný opak. A k tomu velice plačtivá. První měsíc svého života plakala ve dne v noci prakticky neustále, na což jsme s manželem nebyli absolutně připravení. Byla jsem naprosto vyčerpaná - fyzicky i psychicky - a několik dní po sobě jsem třeba vůbec nespala. V noci jsem chodila s malou plačící Sabrinkou po bytě a přes den jsem se starala o Magdu, která byla tehdy dost často nemocná a tak jsme museli nástup do školky o rok odložit.
ČTĚTE TAKÉ: Reborn panenky: Neuvěřitelné podoby (fotogalerie)
I když manžel k malé v noci nevstával a většinu z jejích nočních záchvatů pláče prospal, nebyl jich ušetřen večer a samozřejmě o víkendech. A jak se brzo ukázalo, neuměl se s nimi absolutně vyrovnat. Maximum jeho tišícího úsilí spočívalo v podání dudlíku a po tom, co ho malá potřetí vyplivla a pokračovala v pláči, se „naprdnul“ a dál ji už pouze ignoroval. Většinou jsme se pak pohádali a on buď prásknul dveřmi a na celý den někam zmizel, nebo se zavřel v obýváku a ignoroval nás všechny. Víkendy se pro mě brzo staly noční můrou.
Náš vztah šel pochopitelně brzo do háje. Prošla jsem si obdobím sebelítosti, vzteku i nenávisti, a když jsem jednoho dne bez jakékoli předchozí debaty či varování našla v poště žádost o rozvod, pocítila jsem už jen úlevu. Jenže mému trápení nebylo konec.
Prvorozenou Máju manžel vždycky protěžoval a nijak se netajil tím, že ji má mnohem radši, než Sábu. Když je vzal naposledy obě do ZOO, vrátila se Sabrina nápadně zamlklá. Až druhý den se mi podařilo z Magdy dostat proč. Sabrina nechtěla jít do pavilonu indonéské džungle, protože tam volně lítají netopýři, kterých se ona panicky bojí. Samozřejmě, že se pohádali a táta ji vmetl do tváře, že ona je ten důvod, proč jsme se rozvedli a že nebýt jí, byli jsme dál spolu a šťastní. V tu chvíli jsem myslela, že ho zabiju, a díky bohu, že nebyl někde poblíž. Druhý den jsem se vypravila k němu do práce a před všemi kolegy mu ztropila takovou scénu, na kterou tam, myslím, vzpomínají dodnes. Mimochodem jsem mu sdělila, že vyprávět dceři o tom, že ona je důvodem rozvodu rodičů, může jen naprostý idiot, a že jestli tomu vážně věří, pak je ještě větší idiot, než jsem si doposud myslela. Po cestě ke dveřím jsem nasbírala asi tucet souhlasných pohledů od jeho ženských kolegyň a dokonce jeden palec nahoru. Slyšela jsem, že nedlouho poté z toho místa odešel.
To bylo před dvěma roky a od té doby jsem s ním Sábu samotnou nikam nepustila. Když ji chce vidět, pak jedině v mé přítomnosti, ale popravdě o to ani příliš nestojí. Loni zaplatil Magdě k narozeninám roční studijní pobyt ve Státech, zatímco Sabrině poslal knížku. Hrozně mě to trápí a štve a snažím se to Sábě pořád nějak vynahrazovat, ovšem jako matka samoživitelka jsem ráda, že jen tak tak utáhnu chod domácnosti a jednou za dva roky si s holkama dopřejeme dovolenou u moře. Naštěstí se to na jejich vztahu nijak nepodepsalo a jako sestry na sebe nedají dopustit.