[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jednoduchá odpověď na otázku uvedenou v titulku zní – ano, zhubnout může opravdu každý, ale musí k tomu mít odpovídající podmínky a prostředí. Právě v tom bývá nejčastěji problém,“ vysvětluje ing. Petr Havlíček.
„Velmi těžkou situaci a jen malé předpoklady k trvalému zhubnutí má například matka samoživitelka, která se stará o dvě děti, a aby zaplatila hypotéku, stíhá dvě zaměstnání. Té jen těžko zbývá prostor na cokoli jiného než na povinnosti a čas pro sebe nemá prakticky žádný. A jak všichni, kteří se někdy pokoušeli zhubnout, dobře vědí, dieta a cvičení stojí nejen peníze, ale především čas. V podobné situaci jsou také velmi vytížení a vystresovaní podnikatelé, kteří od rána do večera sedí v práci, stravují se maximálně dvakrát denně a nedostatek energie dohánějí kávou, cigaretou nebo sladkostmi,“ říká Petr Havlíček.
Tito lidé nemají prakticky šanci zhubnout, pokud zásadně nezmění svůj životní rytmus, což bývá často velmi obtížné. Petr Havlíček jim proto doporučuje alespoň minimálně upravit stravu, jíst pravidelněji, a hlavně nepokoušet se držet žádné diety. I tato malá změna dokáže občas zázraky a člověk se díky ní cítí mnohem lépe, může zhubnout pár kilogramů a načerpat více energie.
Většina lidí, které trápí nedostatek času a možnost věnovat se sám sobě, jí málo, nepravidelně, ve stravě jim chybějí komplexní sacharidy, a naopak přebývají jednoduché cukry. Kvůli tomu, že se stravují především ve fastfoodech nebo jídlo řeší polotovary, mají i nadbytek tuku a soli a nedostatek kvalitních bílkovin. Pak není divu, že tloustnou, nemůžou zhubnout, jsou unavení a nervózní. Kromě úpravy jídelníčku potřebují tito lidé doplnit stravu i o protistresové směsi vitaminů B, lecitinu a o antioxidanty. Tedy prvky, které usnadňují přeměnu energie a podporují metabolismus.
Další skupinou lidí, pro kterou může být hubnutí obtížné, jsou lidé s diabetem 2. typu. Při tomto onemocnění se – velmi jednoduše řečeno – cukr špatně využívá jako zdroj energie, zato se dobře mění na tuk. A to především v oblasti pasu. Je prokázáno, že vnitřní – útrobní – tuk sám sebe chrání produkcí vlastních tkáňových hormonů před odbouráváním, což činí hubnutí v této oblasti ještě obtížnějším. Dieta musí být proto sestavena opravdu velmi pečlivě.
Důraz je kladen na výběr sacharidů a jejich načasování. U tohoto typu onemocnění je pro snížení váhy nezbytný pohyb, ale vždy vhodně vybraný a sestavený s ohledem na aktuální kondici a stav. Mnohem důležitější než intenzivní posilování s činkami je zaměřit se na posílení středu těla a tzv. stabilizačních svalů. Kromě diabetiků se hůře hubne lidem se sníženou funkcí štítné žlázy nebo lidem s onemocněním srdce. Ve všech těchto případech je nutná úzká spolupráce lékaře a dietologa, popřípadě také sportovního trenéra.
Mnoho z nás si cestu k ideální váze komplikuje i neustálým držením nízkoenergetických diet, které vedou jen k jedinému – zpomalení metabolismu a nastavení úsporného režimu v celém organismu. Pak je každé další hubnutí jen těžší. Někteří lidé mají také geneticky naprogramováno, že přibírají snadněji než ostatní. V podstatě celý život se musí hlídat, aby nepřibrali. Ti jsou výrazně znevýhodněni a právě jim Petr Havlíček někdy doporučí užívání takových doplňků stravy, které tlumí chuť k jídlu a zvyšují produkci katecholaminů. I v těchto případech je však prioritní úprava jídelníčku a zařazení pohybu do běžného života.
Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Dieta.