Zkratka složená ze čtyř písmen VBAC označuje vaginální porod po císařském řezu (vaginal birth after caesarean). Mnoho maminek, které poprvé rodily „císařem“, totiž touží podruhé rodit vaginálně.
Zodpovědné rozhodnutí o způsobu vedení porodu může být někdy obtížné a složité i pro zkušeného porodníka a v každém případě se postupuje přísně individuálně. Pravidlo, že jeden císařský řez automaticky znamená i další porod operační cestou, je ale naštěstí již přežitkem.
„Světové studie potvrdily, že vaginální porod po prodělaném císařském řezu (VBAC) není obecně rizikovější a jeho úspěšnost sahá až k 80 %. Je však nutné říci, že ne každá rodička je pro vaginální porod vhodná. V České republice se podíl císařských řezů pohybuje nad 25 % a jejich četnost se v rámci jednotlivých porodnic významně liší,“ uvádí MUDr. Andrea Pašková, Ph.D., gynekoložka z Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1.LF UK v Praze.
„Zásadní při rozhodování je, proč se císařský řez v minulosti provedl, jakým způsobem byl proveden, případně zda nedošlo k prasknutí dělohy. Roli samozřejmě hraje i průběh současného těhotenství, poloha i velikost miminka a také preference rodičky,“ zdůrazňuje MUDr. Andrea Pašková.
Císařský řez je totiž náročnou břišní operací a rozhodně nejde o pohodlný způsob porodu. Nese s sebou hned několik rizik pro maminku i miminko, mezi která patří silné krvácení, infekce, žilní trombóza nebo poranění vnitřních orgánů. A samozřejmě také delší dobu rekonvalescence a hojení nebo náročnější a pomalejší nástup laktace.
K provedení opakovaného císařského řezu lékaři vždy přistupují v případě, jestliže příčina, která byla „odpovědná“ za to, že první porod proběhl sekcí, nadále přetrvává.
Může se jednat například o oční nebo ortopedické onemocnění, myomy v aktivní části dělohy maminky, zúženou pánev rodičky, dále je-li miminko uložené v poloze koncem pánevním, u přenášení plodu, dvojčetného těhotenství a po dvou a více provedených císařských řezech.
„V případě, že vyjmenované důvody již nepřetrvávají, je možné rodit přirozeně za určitých podmínek: První císařský řez byl proveden před více jak 18 měsíci, tloušťka jizvy při ultrazvukovém vyšetření je více než 3,5 mm, hmotnost plodu je nižší než 4000 g a řez děložní stěny byl poprvé veden příčně v dolní části dělohy,“ vysvětluje MUDr. Jan Havlík, primář Gynekologicko-porodnického oddělení z Podřipské nemocnice v Roudnici nad Labem.
Pokud se porod rozběhl spontánně a indikace k předchozímu císařskému řezu nesouvisela s porodními mechanismy, zvyšují se šance maminky, že se podaří porodit vaginálně. Naopak, pokud byla sekce u prvního dítěte provedena z důvodu nepostupujícího porodu, šance na úspěch v podobě druhého porodu přirozenou cestou je nižší.
V případě, že žena prodělala již dvakrát porod sekcí, lze v některých případech rodit i potřetí přirozeně?
Pokud jde o spontánní porod po dvou předcházejících císařských řezech, většina porodníků se přiklání k názoru, že riziko ruptury, tedy prasknutí dělohy, je výrazně větší, a proto dávají jednoznačně přednost porodu sekcí.
Jak moc je při rozhodování o způsobu vedení druhého porodu důležitý věk rodičky?
Věk těhotné nastávající maminky sám o sobě není rozhodující. Důležitější a určující jsou předcházející přetrvávající problémy (např. srdeční onemocnění, problémy s kyčlemi, oční vady, dřívější poranění dělohy).
Je vaginální porod po císařském řezu obecně rizikovější než znovu opakovat sekci?
Oba postupy mají svá pro a proti. Je nutno v konkrétní situaci zvážit vhodný postup individuálně pro každou ženu. Z těchto důvodů je absolutně nutné, aby rodička po předcházejícím císařském řezu byla hospitalizována v porodnici již od samého začátku porodu, tedy od prvních kontrakcí, pečlivě hlídána a sledována.
V rámci vyšetření v těhotenské poradně se provádí vyšetření a kontrola jizvy po prodělané sekci. Zjišťuje se, zda je dobře zhojená, neporušená a dostatečně silná s přihlédnutím ke všem dalším faktorům, které mohou při porodu hrát roli.
To jsou zejména velikost miminka, obvod jeho hlavičky, zevní pánevní rozměry a aktuální zdravotní stav matky. V případě, že jsou kromě zmiňovaných splněny i ostatní podmínky ke spontánnímu porodu, tak už jen záleží na postoji samotné maminky.
Přirozený porod má oproti dalšímu císařskému řezu bez pochyb celou řadu výhod.
Kromě okamžitého kontaktu novopečené maminky s dítětem, dřívějšího odchodu z nemocnice a rychlejší rekonvalescence zejména tu, že na děloze nepřibude další jizva, takže jsou samozřejmě mnohem lepší podmínky pro další případná těhotenství a porod.
Mezi komplikace, které mohou nastat během vaginálního porodu, patří takzvaná fetální tíseň, krvácení z předčasně odlučující se placenty nebo prolaps pupeční šňůry.
Nejzávažnějším problémem u spontánního porodu po předchozím císařském řezu je ovšem ruptura – prasknutí dělohy. Uklidňující zprávou je, že se jedná o komplikaci velmi vzácnou. I tak se ale nevyplatí riziko podcenit.
Klasickými příznaky jsou silná bolest v podbřišku, zástava děložní činnosti, pokles ozev plodu, krvácení, ztráta naléhající části plodu či známky šoku matky. Mezi nejzávažnější důsledky patří úmrtí plodu, hypoxicko-ischemická encefalopatie, nutnost provedení hysterektomie (operační odstranění dělohy), nutnost podání krevních derivátů nebo dokonce smrt rodičky.
Tato událost je navíc na základě klinických příznaků jen obtížně předvídatelná a při jakémkoli podezření je nutné okamžitě porod ukončit sekcí. Riziko prasknutí dělohy se trojnásobně zvyšuje u žen, které prodělaly císařský řez před méně než dvěma lety.
*patologická poloha plodu (koncem pánevním, příčná, záleží na zdravotním stavu a věku matky a hmotnosti plodu)
*pokročilejší věk nastávající maminky
*vícečetné těhotenství (v případě dvojčat je možný spontánní porod jen v případě, že jsou oba plody zdravé a uloženy v poloze podélné hlavičkou)
*předchozí spontánní potraty nebo závažnější těhotenské komplikace (např. preeklampsie, vysoký krevní tlak)
*některá chronická onemocnění těhotné
*diabetes a neurologická onemocnění
*vrozené srdeční nebo oční vady u těhotné
*nepostupující porod, neprospívání plodu