[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pepo, popláčete si někdy?
Nikdy. Nebrečím u filmů, na premiéře muzikálu Lucie Bílé jsem taky nebrečel, když jsem dostal na Vánoce playstation, tak jsem taky nebrečel a nebrečel jsem, ani když se mi narodilo dítě.
Na to, že kluci nepláčou, narážíte ve vašem songu Opuštěný děti. Co vás inspirovalo k textu, ve kterém zpíváte o tom, že některé děti prostě nemají to privilegium vyrůstat v láskyplném prostředí a v úplné rodině?
Pro inspiraci jsem nemusel chodit daleko, je to můj příběh. Od určitého věku jsem vyrůstal bez otce, byli jsme na to s mámou sami. Otec mi dodnes chybí...
Vaše kapela Koblížc! ohlásila návrat na hudební scénu, příští rok vás čeká i turné po Česku. Co bylo leitmotivem k tomu, znovu to rozbalit?
Někdo šel na odvykačku, někdo založil rodinu. Zkrátka jsme k tomu museli dozrát, abychom se vrátili zpět. Dělat kapelu není jen zábava, ale i poměrně dost práce. Když jsme spolu začali hrát jako děti, tak jsme to dělali hlavně pro zábavu, ze které se později stala naše práce. To jsme nechtěli akceptovat a činnost jsme pozastavili. Teď víme, že jinou práci už dělat nechceme.
Před Vánocemi jste koncertoval i v Lucerně. Jaké byly první dojmy? A přišly se na vás podívat i vaše holky – Martina se Stellou?
Nikdy jsme neměli lepší koncert, moc děkuju všem, kteří přišli. Holky na koncerty nechodí, na Stellu by to byl moc velký hluk a hlavně většinou hrajeme v noci. Snad až bude větší…
Pozorujete u ní nějaké ty hudební geny, když má oba rodiče muzikanty?
Když se pustí muzika, začne tancovat a zpívat, to po nás určitě nemá. To my neumíme. (směje se)
Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený J O S E F • V A Ř E K A (@josef_vareka)
Příspěvek sdílený J O S E F • V A Ř E K A (@josef_vareka)
Čím vás nejvíc dostává a co jste si díky ní uvědomil?
Začíná na dost věcí říkat "ne", to má po mně. Vymýšlí si věci, které nejsou pravda, jako já. Chytá sprostý slova a pak je používá, taky jako já. Dostává mě tím, že mi říká tatínku, a díky ní jsem si uvědomil, že i ten největší nezodpovědnej cvok může být pro dítě nejlepší fotr.
Co spolu děláte nejradši, když u toho není máma?
Hrajeme playstation, skáčeme na posteli, chodíme na pizzu, řídíme auto, jezdíme na motorce. Celkem dost věcí, se kterými Martina úplně nesouhlasí...
"Je milující, neuvěřitelný, skvělý, nejlepší." Tak vás coby tátu Martina ohodnotila v našem nedávném rozhovoru. Co všechno dokážete v rámci mateřství obstarat?
Všechno. S Martinou jsme vlastně oba na mateřské dovolené, podle toho, jak kdo má kolik práce. Jen mi přijde, že na mně zůstává taková ta nepříjemná práce, díky které vás dítě úplně nemiluje.
Co máte na mysli?
Třeba čištění zubů.
My vlastně nevíme, jak vychovávat dítě. Ani jeden z nás žádné nikdy neměl, takže nemáme recept na správnou výchovu.
A co nějaký ten škraloup, třeba nechuť vstávat brzy ráno, jít po náročném koncertu s malou třeba na pískoviště... Našel by se?
Kdo ho nemá? Když nemůžu ještě otevřít oči, a Stella mi skáče po hlavě, pustím jí televizi, aby mě ještě chvíli nechala dospat. Když nemám sílu za ní běhat, jezdím do těch zábavních center, kde může běhat sama a já si můžu sednout. Mám celkem spoustu triků, jak ji zabavit. (směje se)
Shodnete se s Martinou ve výchově úplně na všem, nebo se v názorech někdy i rozcházíte?
My vlastně nevíme, jak vychovávat dítě. Ani jeden z nás žádné nikdy neměl, takže nemáme recept na správnou výchovu. Ale shodneme se skoro ve všem.
Jak si Stella užila Vánoce a Ježíška?
Dostala od všech tolik dárků, že jsme to nedokázali všechno rozbalit během Štědrého dne. Budeme to postupně rozbalovat asi až do konce ledna.
Takže dostala všechno, po čem toužila?
Říkala, že chce bonbony, jenže bohužel žádné nedostala. Tak snad příští rok.