Na boso nebo v botách? Co je pro dětskou nohu lepší?

Vývoj dětské nohy

Když se dítě narodí, má křivé nožičky do „O“ a ploché nohy, což je normální. Nožní klenba se vyvíjí postupně s tím, jak se dítě učí stát a chodit. Vývoj nožní klenby by měl být ukončen přibližně ve 4 letech. Stejně tak se postupně rovná osa dolních končetin a zakřivení do „O“ mizí.

Funkce nohy

Noha nejenže nám umožňuje chodit, ale díky své konstrukci sama dokáže tlumit nárazy, které vznikají při chůzi a při běhu. Svaly se stahují a ihned zase povolují, velice zjednodušeně můžeme říci, že naše noha pracuje trochu jako pružina. Při chůzi receptory chodidla přijímají informace o povrchu, po kterém jdeme – o jeho pevnosti, měkkosti, výšce, teplotě apod. Noha vlastně ohmatává terén, po kterém chodíme.

Takto získané informace jsou zpracovány v nervové soustavě a je jim okamžitě přizpůsoben styl chůze. Tedy, pokud chodíme naboso po pevném, tvrdém povrchu, chodíme opatrněji, než když jdeme třeba po měkké lesní pěšince.

Zdraví

Tipy a triky pro nákup dětských bot

Noha a bota

Noha v běžné botě, ať už dětská či dospělá, je výrazně omezena hlavně ve své druhé funkci, v ohmatávání povrchu, po kterém jdeme. Ani pružit noha v běžné botě nemusí – odpružení za ni udělal již výrobce obuvi. V důsledku snížení obou těchto funkcí začíná noha lenivět – terén zkoumat nemusí, je přece v botě, díky které většinu nerovností a tvrdosti povrchu nemusíme sledovat a pružit také nemusí, pruží za ni bota. S tím, jak noha leniví, začíná docházet ke vzniku ploché nohy, ať již příčně, podélně nebo obou typů dohromady.

Z výše uvedeného je tedy patrné, že noha potřebuje chodit naboso, aby nezlenivěla. Není pravda, že botu potřebujeme nutně ke svému životu – boty v podobě, v jaké je známe dnes, nosí lidstvo vlastně hrozně krátce.

Výběr boty

Vybrat vhodnou botu pro dítě je umění. Jak by tedy bota pro zdravé dítě měla vypadat?

• Měla by být co nejvíce poddajná, a to i v rotacích – zkuste zkroutit botu patou ven a špičkou dovnitř, pokud to nejde, nebo jde velmi ztuha, sáhněte raději po jiném modelu. Můžete také nechat postavit obuté dítě na špičky, pokud to nedokáže, je podrážka příliš tuhá a neumožní noze pracovat (pružit).
• Aby mohla noha cítit terén, je vhodné, aby podrážka byla také tenká (dítě by v ní mělo cítit každý kamínek). Bota by měla mít také dostatečný prostor pro prsty; pokud vybereme botu úzkou, u které se vnitřní strana výrazně zužuje, riskujeme vznik vbočeného palce, tzv. hallux valgus.
• Botička ale nesmí být tak široká, aby z ní dítěti vyklouzávala noha. Botičku zkoušejte vždy ve stoje, při stoji se nám noha „roztáhne“ a rozměry jsou o trochu jiné, než když sedíme. Je dobré nechat dítě v botičkách projít a podívat se, zda např. nekulhá.
• Před prsty by měl zůstat volný prostor, cca 1-1,5 cm. Zda je botička opravdu dostatečně široká a s prostorem před prsty, můžete zjistit dvěma způsoby: pokud to lze, vyndáte vnitřní vložku boty a necháte na ní dítě postavit, pokud někde nožička přesahuje vložku, je to signálem nedostatečné šířky/délky obuvi. Druhou možností je zhotovit z pevného materiálu šablonu nohy dítěte a tu do boty vsunout. Pokud se šablona nevejde bez „zmačkání“ je opět botička málo široká nebo dlouhá.

Je nutné podotknout, že všechny výše uvedené rady se vztahují na děti (i dospělé) se zdravýma nohama. Pokud má vaše dítě nějakou výraznější deformitu, např. některé vrozené vady, jako je koňská noha (pes equinovarus) a podobně, pak je dobré a správné používat speciální vložky i speciální obuv.

Nechávejme zdravé děti chodit naboso co nejvíce je to možné, na hřišti, na procházce i doma. Budou mít zdravější a odolnější nohy, a budou také otužilé.

(Tipy pro úspěšné první krůčky najdete i v aktuálním čísle časopisu Maminka 10/2014)