Můžete mít vztah naplněný důvěrou, věrností, láskou až za hrob. Můžete denně poslouchat, že zvlášť teď, když budete, nebo už jste, rodina, mu na ničem jiném nezáleží… Ale to neznamená, že vás žárlivost nechá spát. Od okamžiku otěhotnění, a zvláště pak od porodu, jste tu totiž vy hlavně pro dítě. A… pro koho je tu vlastně on?
Žárlivost u nás doma nikdy neměla prostor. Nikdy, dokud se jednou, když jsem byla asi v šestém měsíci, můj muž nezmínil, že musí jít na kafe s jistou ženou ze spolupracující firmy. Chodíval s ní na kafe celé roky, protože je spojovala řada projektů, ale mě to vždycky nechávalo chladnou. Panebože, byla to jeho práce! Tehdy, v tom šestém měsíci, to ale bylo jinak. Bez jediného reálného důvodu se mi v hlavě odehrávaly ledasjaké scénáře. A napadaly mě naprosto nesmyslné otázky: „Nechodí s ní na kafe nějak často? Ví ona vůbec, že on bude otec? Co kdyby chtěla řešit víc než práci?“ Jak říkám, nesmysly. Styděla jsem se za to, že jsem takové nápady vůbec měla, styděla jsem se, že mi taková maličkost vzala pevnou půdu pod nohama, styděla jsem se i ve chvíli, kdy jsem se doma jízlivě ptala, jestli si to kafe dost užil. A ještě víc jsem se styděla při jeho nechápavém pohledu, protože pro něj se pochopitelně odehrálo jen jedno z mnoha pracovních kafí. Nic víc.
Zranitelná, pod hormony
„Domnívám se, že jistý druh žárlivosti během těhotenství nebo během mateřské může zasáhnout každou ženu. Tu, která těhotenství neplánovala, i tu, která je na mateřství připravena, těšila se, své dítě chce a touží po něm a bezvýhradně ho miluje. Ale přece jen ten pocit, že muž jde na firemní večírek, když je jeho žena doma… nebo že muž odcestuje pracovně do zahraničí a žena zůstává doma s nevolnostmi a později u kojícího miminka, které v noci křičí, může nalomit každou z nás.
Najednou se objeví pocity, které do té doby nebyly,“ říká k tomu psycholožka Dagmar Kožinová s tím, že tyto pocity obvykle nemusí mít ani logické zdůvodnění. Jsou tu přece známé hormony. Změnou prochází psychika i celé tělo. „A i když můžeme být zpočátku nadšené ze zakulacujícího se břicha, určitě žádná žena nejásá ze strií a 20 kg navíc. Kromě toho, v některých partnerstvích během těhotenství dochází ke změnám v sexualitě. Někdy může být nezájem na straně partnerky, jindy partnera. V každém případě i to může vést k náhlé žárlivosti – respektive k narušení sebevědomí ženy, jež pak k té žárlivosti vede,“ vysvětluje odbornice dál, že samozřejmě řešíme i míru přitažlivosti, kterou v těhotenství i po porodu oplýváme (a já znám jen málo žen, které by tou dobou spokojeně postávaly u zrcadla!), nebo se zaobíráme tím, jak je asi pravděpodobné, že „půjde jinam“, když jsme zrovna myšlenkám na sex opravdu na hony vzdálené.
Staré rány
„Každé těhotenství a mateřství, hlavně to první, v nás navíc otvírá staré, nezahojené rány, které je třeba zpracovat. Těhotenství a mateřství nás zjemní, jsme nuceny odhodit masky a ochranné obaly, které jsme si v průběhu života na sebe nalepily, abychom si zakryly právě ty otevřené rány, od kterých maskováním odvracíme pozornost,“ připomíná další souvislosti koučka Štěpánka Hojdová.
Takže se klidně může stát, že s těmi 20 kily navíc se najednou cítíte zase jako ta obtloustlá puberťačka, která se utápěla v maxi svetrech a toužila být neviditelná. Nebo se vynoří předobraz krachujícího vztahu vašich rodičů a najednou máte strach, že to u vás „po dětech“ bude stejné. Možná je to zatím úplně nevědomý strach, ale o to silnější a motivující vás k projevům žárlivosti. Protože jen málokterá z nás dokáže v tom divokém hormonálním koktejlu nebouchnout, neplakat, nerýpat – a neuvádět svého muže v úžas, co všechno s námi to mateřství dokáže. „Tyto pocity, o kterých mluvíme, jsou programy, které v nás ležely už dávno před otěhotněním. Jen teď jsme doma, samy jen s miminkem, a zákonitě jsme konfrontovány s vlastním nitrem,“ dokládá koučka.
Muži s pochopením
Jako by pak nestačilo, jaký nepokoj spouští žárlivost v nás, nevhodnou ventilací žárlivosti se pak odehrává chaos i v našich mužích. Oni mají pro emoce obecně mnohem menší pochopení, ba i nadání nebo odvahu, říkejte si tomu, jak chcete. A najednou jako by nestačily ty hormony, je tu žárlivost?
A my co? Děláme scény. Anebo se zavřeme do sebe a myslíme, že si ničeho nevšimnou. No, možná na první dobrou nerozklíčují, že žárlíte, ale změny v chování své ženy si nakonec všimne každý muž. A co si o tom má myslet? K tomu potřebuje informace. Má je? Ví, co se ve vás odehrává?
„Cestou, jak z toho ven, je o tom mluvit. Vědomě s partnerem komunikovat a vzájemně si sdělovat pocity. Správně nastavená komunikace může předejít mnohým nedorozuměním,“ říká Dagmar Kožinová. V potaz je potřeba vzít fakt, že i muži procházejí změnami, což jen znásobuje důležitost vzájemného sdílení. „Pomůže především schopnost sdílet vlastní pocity ještě předtím, než máme potřebu hledat viníka. Jakýkoli nesoulad v partnerství po narození dítěte je jen prostor, který nám rodičovství vytváří ke zpracování programů, jež už nechceme posílat dál našim dětem,“ odkrývá další vrstvu problému Štěpánka Hojdová.
Marná matky snaha
Co když vy mluvíte a vysvětlujete, proč jste najednou plná žárlivosti, ale on nenaslouchá? Nebo nechápe a zlehčuje to nebo ironizuje ty vaše hormony a vás to TAK bolí? To už jsou pak náročné kapitoly týkající se podstaty celého vašeho vztahu, které možná přinášejí další původ žárlivosti: Umím si totiž docela živě představit, že žárlit se dá i na to, že s jinými lidmi je vašemu muži během vašeho těhotenství či po porodu fajn, zatímco vy dva doma spolu zažíváte najednou jen strašné napětí. Ale s tím pak pochopitelně musíte – ano, zase – za odborníky. Na tohle je každý článek krátký…
Žárlím na jeho svobodu!
Zvláštní kategorii žárlivosti pak představuje stav, kdy žárlíte na jeho svobodu. Jakkoli je mateřství velké poslání, fakt je, že ve chvíli zrození dítěte přestanete být paní svého času. Úplně nebo ve značné míře ho ovládne dítě. A přestože harmonogram i náplň dne se změní také vašemu muži, ani zdaleka nebude tak „svázaný“ nároky miminka nebo únavou z kojení a probdělých nocí. On je „svobodný", vy "nesvobodná“. A to vede k podrážděnosti i větší podezřívavosti. „Žárlivost na muže, který má svůj život a nemusí ho přizpůsobovat miminku, je otázkou přijetí. Přijetí vlastních rozhodnutí a zodpovědnosti za ně.
Schopnost být v přítomném okamžiku a radovat se z něj. Komunikovat své potřeby a schopnost říct si o pomoc. Jsme často vedené k tomu všechno zvládat samy, nestěžovat si. V tom vidím odpověď na všechny otázky,“ říká otevřeně Štěpánka Hojdová. A radí otevřít vlastní nitro a sdílet pocity, přijmout traumata, která se díky porodu otvírají, a vědomě je s odborníkem zpracovat.
