[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Váš vztah se posune do jiné roviny, i role v rodině se kompletně promění. Jestli jste dosud byla v lecčems v jejích očích holčičkou, skončí to. Možná si budete důvěrnější než kdy předtím, a třeba vaše těhotenství naopak otevře nějakou starou nevyřešenou ránu. O tom, co všechno byste měla v těhotenství probrat s maminkou, jsem si povídala s lektorkou a terapeutkou Akademie rodičovství Ivou Kyselou. A shrnout se to dá do jedné věty: Odteď budete na jedné lodi. Užijte si to jako krásné pokračování svého (mnohdy třeba složitého) vzájemného vztahu.
„Vztah, který máme s mámou, se tvoří už od prenatálního věku a roste na základě vzájemné důvěry,“ říká Iva Kyselá. „Velkou zkouškou je pro něj puberta a dospívání. Když se tohle všechno povede, může být vztah máma a dcera hezký a důvěrný.“ Přesto je vaše těhotenství jakousi zkouškou. Máte vzájemná očekávání, o kterých bude třeba mluvit. Jaká asi budete máma? Jak to všechno zvládnete? Budete ji potřebovat? Má vám poradit? To všechno se možná honí hlavou vaší mamince. Okořeněné obavami, protože ona ví, jakou životní zkouškou těhotenství, porod a výchova jsou. Pomůže mi? Jak to asi probíhalo u ní?
Bude mi nablízku, až to budu potřebovat? Nad tím třeba uvažujete vy. Je nějaká univerzální rada, jak spolu vaše těhotenství„komunikovat“? „Umět si vzájemně říct a vyjasnit, co kdo očekává,“ doporučuje Iva Kyselá. „Co potřebuji a chtěla bych já, jako dcera. A to samé by měla říct i maminka. Vzájemně se respektovat bychom se měly i v tomhle období stejně jako předtím.“
Představte si situace, které nechcete zažít. Nevyžádané rady. Vyprávění o minulosti ve stylu „dneska ani nevíte, co máte, to my tehdy“. Nebo mámino pochybování o tom, zda své dítě zvládnete dobře vychovat.
„Pokud se mamince s dcerou podaří zdárně v době dospívání odpoutat, tak jejich vztah získá v dospělosti dcery partnerskou hodnotu. Je to předpoklad k tomu, aby maminka viděla svou dceru tak kompetentní, jako byla a je ona sama,“ objasňuje Iva Kyselá. Vy jako dcera to správně vycítíte, že tady přece o žádnou soutěž nejde. Můžete si říct o pomoc a sdílení. A maminka sama nepřijde s přílišnou (nevyžádanou) aktivitou. I když to třeba někdy bude těžké, protože váš vztah je pořád součástí kulturního prostředí, ve kterém žijeme. „Jakési kulturní očekávání, jak má třeba fungovat babička, je v někom opravdu hodně zakořeněné,“ konstatuje Iva Kyselá. Vy společně hledejte, jak a co si jako dcera a máma můžete vyříkat a nastavit, aby na těhotenství a porod zůstaly krásné vzpomínky. Také nato, jak jste do tohoto období babičku zahrnula a ona si to s vámi užila. A pomohla, kde bylo třeba.
Zahrňte tak obě do slovníku slova jako „respekt“, „otázky“ a „nabízení“. Berte v úvahu, že vaše maminka se stejně jako vy bude učit novou roli: sestoupí z jakéhosi piedestalu. Její dcera se stane matkou stejně, jako je ona sama. A to je silný okamžik. Pobavte se spolu o tom, co a jak byste vzájemně chtěly ve vašem období očekávání.
Dědí se po mamince třeba průběh nebo délka porodu? Odpovídá MUDr. Radka Gregorová, gynekoložka Lékařského domu Praha 7, www.ld.cz Způsob ani délka porodu se z matky na dceru nedědí. Pouze v situaci, kdy je žena velmi drobná po mamince a její pánevní rozměry nejsou vhodné pro vaginální porod, se přistupuje k císařskému řezu. Ale i to je individuální, protože záleží na mnoha jiných faktorech, hlavně na velikosti plodu. Co se týká dvojčat, tak větší pravděpodobnost výskytu jednovaječných dvojčat může být rodově vázaná. Podkladem pro ni je tzv. hyperovulace.
„Maminka se může prostě zeptat dcery: Co ode mě budeš chtít v těhotenství a po porodu? Jak ti mohu pomoct? Jak tě mohu podpořit? Potřebuješ, abych byla s tebou?“ radí možné otázky Iva Kyselá.
Vy se také nezdráhejte mluvit o všem, co se vám v těhotenství honí hlavou. Máma je tu pro vás. Se svými zkušenostmi. Je to takový styčný důstojník vašeho těhotenství, na kterého se můžete vždycky obrátit. „Zároveň je fajn mít domluvené nějaké znamení, když dojde na velké emoce,“ říká Iva Kyselá. Třeba namalovaného smajlíka nebo „kouzelnou větu“. To se vám hodí třeba pro chvíle, kdy vám přestane být příjemné o něčem mluvit. Nebo když se maminka nechá unést vyprávěním o minulosti, kterou jste předtím společně naťukly. Nenásilně se tak ubráníte třeba nevyžádaným radám. A pak už můžete v klidu probrat všechno důležité.
To nás zajímá všechny, porodní příběhy mají neopakovatelné kouzlo pro každou těhotnou ženu. Ten mámin je jiný než kamarádčin nebo internetový. Možná víc uvěřitelný a přenositelný do našeho reálného života. Ideální samozřejmě je, když máma prožila porod jako krásný zážitek, a tak vám ho i předá. „Když se vše nedařilo, je situace pochopitelně těžší, ale i tak nám může mnohé předat,“ dodává Iva Kyselá. „Patří to přece k životu a být připravena na to, že ne všechno třeba půjde podle mých představ, je skvělá výbava.“ Stejně tak by se v rodinách mělo mluvit třeba o potratech nebo jiných komplikacích, které ženy prodělávaly. To vám může pomoci přenést se přes možné trable, které mohou nastat.
Zásadní věc, kterou můžete probrat s maminkou. A z počátečního strachu „tohle, co znám z filmů, nemůžu přežít“ se třeba lehce přehoupnete ke zdravému sebevědomí: Moje máma to prožívala takhle, svěřila mi, že jí pomohla teplá sprcha, a já vím, že to třeba taky vyzkouším. Zkušenosti vás skvěle vybaví.
„Tohle je ožehavé téma,“ shrnuje Iva Kyselá. „Jako první by se měl u porodu určitě řešit partner. Budoucí babička by vše měla spíš pozorovat zpovzdálí a být tu pro chvíle, kdy ji o to někdo požádá.“ Jde tu totiž o generační obměnu: vy dva a miminko budete tvořit novou rodinu. A babička by měla být připravena pro chvíle, kdy jí bude třeba. Zároveň ale citlivě odhadněte její potřebu pomoci a účasti.
„Jak jsi to, mami, dělala se mnou? Kojila jsi mě na požádání, nebo v intervalech? Spala jsem s vámi jako miminko v posteli?“ To všechno a další věci se vám budou určitě honit hlavou a můžete se na to zeptat maminky. Důležitá je jedna věc: co si z toho vyprávění vezmete, je jen na vás. Měla byste se řídit i vlastním instinktem. A maminka by vás měla „nechat jít vlastní cestou“. Bez hodnocení.
„Maminky mají občas touhu být užitečné a nápomocné. To je v danou chvíli silnější potřeba než sebereflexe, že by tu pro dceru měly být na požádání,“ říká Iva Kyselá. Vy byste pak měla umět citlivě sdělit své potřeby a očekávání. To trénujte už v období těhotenství, vyplatí se vám to po porodu. Jedině tak zůstane maminka skvělou a žádanou pomocí. A ne třeba někým, komu máte problém říct, že byste chtěla, aby jako pomoc na dvě hodiny odvezla kočárek namísto žehlení plenek. „Užívejte nové role během těhotenství, porodu a výchovy dítěte. Více hledejte, v čem se můžete vzájemně obohatit, než která z vás má pravdu,“ uzavírá Iva Kyselá.