[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Michal Malátný je sympaťák každým coulem. Kdo by řekl, že tenhle zpěvák a herec celý život bojuje se svou introvertní povahou. I proto možná používá dvě příjmení. V práci je to extrovert Michal Malátný (podle svých celoživotních potíží s nízkým tlakem), v soukromí málomluvný Michal Novotný…
Tvrdíte, že plnohodnotně jste začal žít až před čtyřicítkou, kdy se vám narodila první dcera. Co všechno vás holky stihly naučit za tu dobu, co jsou na světě? Naučily mě nakládat s časem. Dřív jsem byl strašně rozevlátý, vstával jsem nejdřív v deset. S dětmi se to srovnalo. Zprvu jsem se bál, jestli jsem vůbec schopný svůj život změnit, ale bylo a je to skvělý. Každý den ráno je vozím do školy a školky. Naučily mě uspořádat si život, za což jsem jim moc vděčný. Jaký by byl Michal táta ve třiceti? Byl by hodně jiný? To je těžké zhodnotit. Ve třiceti jsem ale ještě bydlel po podnájmech, kde někdy nebyla ani voda, ani elektřina, záchod byl na chodbě. Myslím, že by to asi moc nešlo. Na děti jsem si počkal a jsem za to rád. Teprve teď to všechno dokážu ocenit a pořádně si to užít. Což myslím, že bych před deseti lety nedokázal. Pro druhou dcerku jste vybrali poměrně netradiční jméno. Kdo vás inspiroval? Ano, máme Frídu. Moje žena je výtvarnice a byli jsme spolu před lety na jednom filmu o Fridě Kahlo (mexická malířka, pozn. red.) a oba jsme u toho filmu několikrát brečeli. Tenkrát jsme si slíbili, že jestli jednou budeme mít holčičku, že ji pojmenujeme Frída. Napoprvé to tedy byla Kačenka, napodruhé jsme dali Frídu. Krásné jméno… Vy jste byl tiché, spíš introvertní dítě. Jaké jsou holky? Jsou po vás? Starší Kateřina je andílek. Je to přemýšlivá holčička, žádný čert. Ta mladší je ďáblík. Opakuje všechno po ségře, snaží se ji napodobovat. Ale naštěstí mám pocit, že nebudou tak introvertní jako já, protože to do života není dobré. Já jsem s tím vždycky hrozně bojoval. A když vidím, že se nestydí, umí říct, co chtějí, jsem hrozně rád, protože to je do života určitě lepší než sedět v koutě. Obzvlášť do dnešní doby… Zdědily po vás holky hudební talent? Kačenka tancuje, chodí do přípravky Baletu Národního divadla. A taky hraje na piano, dokonce z not, což já jsem doteď nezvládl. Frída chce dělat všechno jako ségra. Asi tam nějaké dispozice budou, ale rád bych, aby si vybraly samy. Do ničeho je tlačit nebudu.
Mé dcery mě naučily uspořádat si život. Až s nimi se cítím opravdu šťastný...
Poslouchají holky vaše písničky? Jasně. A když se jim to nelíbí, na rovinu mi to řeknou. Ne že by tatínka za každou cenu adorovaly. (smích) Necítíte se někdy v té dámské domácnosti osamocený? Naopak. Ony se o mě tak krásně starají… Nemůžu si stěžovat, jsem poprvé v životě opravdu šťastný. Povězte mi ještě něco o vašem novém albu? Je první v nové sestavě Chinaski. Jaké je? Jsem strašně rád, že se nám podařilo tu desku natočit. Potřebovali jsme potvrdit, že kapela funguje a jede dál. A největší radost mám z toho, že ty písně jsou opravdu naše společné dílo. Po mnoha letech jsem zažil ten krásný pocit, že kapela dohraje, sejdeme se v šatně, a ne že se rozprchne každý po svém. Sedíme tam a další dvě hodiny hrajeme na kytary a vymýšlíme písně. Takže beru tu desku jako potvrzení toho, že ten těžký krok byl správný. Máte krásnou rodinu, fungující kapelu. Chybí vám vůbec něco ke štěstí? Měl jsem vždycky sen zahrát si s AC/DC . A pak mám velkou touhu podívat se na delší dobu s rodinou do Japonska, láká mě ta úplně odlišná kultura. Jiné sny asi nemám. Mně se splnily i věci, které jsem si vůbec neuměl představit.