[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
O tom, jak zrádné někdy můžou reklamy být, ví mnohé z nás své. Mezi modelkami, které neváhají používat všemožné filtry, jen aby na svých fotografiích z Instagramu vypadaly nejdokonaleji, se naštěstí najdou už i takové, které tento "nešvar" bojkotují. A naopak, nebojí se vyfotit po ránu, bez make-upu, bez všelijakých příkras – a to proto, aby "uklidnily" dospívající dívky tím, že realita je úplně, ale úplně jiná.
A protože maminky, které jsou čerstvě po porodu, mnohdy řeší právě poporodní kila, povislá bříška či nevzhledné strie, rozhodla se jedna známá britská značka produktů pro maminky i děti pro netradiční kampaň. Nese název Body Proud Mums (Mámy pyšné na své tělo). A předvedla sérii fotografií skutečných žen ze všech koutů Londýna, které svá poporodní těla neskrývají, a vzdalují se tak genderovým stereotypům.
VIDEO: Blogerka natočila video, v němž ukazuje, jak se mění prsa během těhotenství
Fotografkou je Sophie Mayanne, která se už v roce 2017 rozhodla, že nebude žádné fotografie lidí digitálně vylepšovat. A tak její fotografie odvážných, ale pyšných maminek visí ve více než třiceti stanicích metra po celém Londýně na LCD obrazovkách i eskalátorových panelech.
Tak co, troufly byste si také?
Harriet, 26 týdnů po porodu:
"Líbila se mi myšlenka oslavy poporodních těl! Celý život jsem bojovala s vyšší váhou a taky se sebeláskou. V těhotenství jsem nabrala dost kil a zatím shodila jen půlku. Jak ale můžu nenávidět svoje tělo, když mi dalo mého krásného chlapečka? Ta myšlenka mě posiluje, mám pocit, že tohle dělám pro všechny mámy, které nosí na sobě pytel, jen aby svá těla zakryly, nebo doma brečí, když se podívají do zrcadla."
Elanor, 14 týdnů po porodu:
"Mou motivací pro tuto kampaň bylo ukázat lidem kolem mě, že strie a přibývání na váze nedefinují to, jaká jsem uvnitř. Vždycky jsem své tělo milovala, ať se dělo, co se dělo, a moji přátelé ke mně díky tomu vzhlíželi. Před těhotenstvím jsem měla pěkné ženské křivky a hladkou pokožku. Během těhotenství se ale moje tělo dramaticky změnilo, a to nejen co do hmotnosti – rozdíl byl znát i v prsou a na kůži. Když jsem na sociálních sítích viděla různé ženy, jak výrazně a rychle se snaží po porodu dostat na svou váhu, cítila jsem tlak, abych pro to také něco udělala. Nakonec jsem si ale řekla, že to nemám zapotřebí, navíc hubnu přirozeně a věřím, že tělo ví, co dělá."
Louise, 29 týdnů po porodu:
"Udělala jsem to částečně pro své sebevědomí i pro pochopení a přijetí mého nového života i s mou doživotní jizvou. Proč? Mé těhotenství způsobilo okamžité selhání jater a měsíc po porodu jsem absolvovala akutní transplantaci. Celou tu dobu jsem svou dcerku neviděla a to byla ta největší bolest, co jsem zažila. Nebyl to start do nové životní etapy, jaký jsem si vysnila, prvních pár měsíců po operaci jsem ani nebyla schopna ji udržet v náručí. Ale přežila jsem a přijala jsem nový – jiný život, než jaký jsem žila před porodem. Moje břicho je znetvořené kvůli jizvě, která mi dnes a denně připomíná, jak moc jsem tehdy byla blízko smrti. Nicméně je to i připomínka toho, jak velké štěstí jsem vlastně měla, že to všechno stálo za to a že se společně s manželem můžeme radovat z naší milované Amelie..."
Kesia, 17 týdnů po porodu:
"Vždycky jsem věděla, že mé tělo bude po porodu jiné, ale nečekala jsem, že mi bude trvat tak dlouho, než si zvyknu na to, co v zrcadle pokaždé uvidím. Nikdy jsem nebyla hubená, ale v těhotenství jsem přibrala víc, než jsem čekala. Mnoho mých přátel zveřejňovalo videa a otevřeně řešilo svá těla, já na to ale neměla odvahu. Teď už na sebe nejsem tak tvrdá. Chci lidem ukázat, že je NORMÁLNÍ vypadat takhle po porodu! Chci ukázat, že dítě je mnohem víc než dokonalá postava."
Nardy, 20 týdnů po porodu:
"Já jsem až na pupeční kýlu se svým tělem spokojená. Vím, že bych měla víc cvičit, ale zase potřebuji hodně energii pro svých šest dětí. Cítím se šťastně, a to i s kily navíc! A stav těhotenství, ten jsem milovala nejvíc. Ten způsob, jak se mé tělo měnilo proto, aby mohlo mé děťátko růst, to mě strašně formovalo. Není nic víc, než dávat dětem lásku a připravovat je na skutečný život. Moje sebeúcta je dost stabilní na to, abych se vyrovnala s tím, že jsem o něco "větší", než jsem byla zamlada. Změnila jsem ale životní styl a postupně se vrátím i ke cvičení."