[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Na mateřskou jsem odcházela z pozice ve vysokém managementu. Vystudovala jsem ekonomii, která mě ale vůbec nebavila, nenaplňovala, ale nakonec mě přes deset let, i díky perfektní znalosti dvou jazyků, dobře živila.
„Vidíš, Eričko, my ti to říkali! Co by proboha dělala taková schopná holka na učňáku?“ připomínala mi občas má maminka, když mě povýšili nebo jsem se vrátila z nějaké zajímavé služební cesty.
Maminka byla celý život vážně nemocná, a to, že jsem se narodila, byl doslova zázrak přírody, není tedy divu, že na mně rodiče velmi lpěli. Rozmazlený jedináček jsem však rozhodně nebyla.
Spíš naopak – byla jsem „cepovaná“, přísně hlídaná a neustále úkolovaná. Neznala jsem volný čas, lítání po hřišti, lumpárny ani obyčejný tábor pod stanem. Mé dětství vyplňovaly „ušlechtilé“ záliby a neustálé studium. Nemám to rodičům za zlé, jsou svým způsobem velmi milující a hodní. Vše co dělali, dělali v mém zájmu a z lásky. Z jejich pohledu nebylo moc o čem přemýšlet – proč by měli dát holku se samými jedničkami na učiliště?
Stát se kadeřnicí nebyl jen dětský sen spojený s česáním a stříháním panenek i kamarádek – byla to vášeň. V osmi letech jsem ostříhala nemohoucí a trochu zapomnětlivou prababičku. Bábinka byla nadšená, rodina už méně (přišly na řadu i sestřenice a domácí zvířata).
Na gymnáziu jsem ve třídě česala spolužačky, byla jsem specialista na rybí copánky, různé propletence, drdoly i „číra“, na vysoké škole jsem na kolejích některé spolubydlící regulérně stříhala. Vlasy a účesy byly mým koníčkem, nicméně mě nakonec přes deset let živila hlava.
Nemohu říct, že bych svou práci neměla ráda, ale nenaplňovala mě. Často jsem chodila domů s pocitem vylité vázy – cítila jsem se prázdná, dutá, nevyužitá. Trávila jsem až deset hodin denně něčím, co mi nedávalo smysl. Bohužel mi to šlo, a tak mělo mé okolí a často i já pocit, že je vše tak, jak má být. Probralo mě až mateřství.
Vdávala jsem se pozdě a dítě plánovala jen jedno, a tak jsem si mateřskou hodlala opravdu užít. Materiální zázemí jsem měla skvělé, syn byl zlaté dítě, mí rodiče i rodiče manžela nadšeně hlídali a často nás museli o malého doslova prosit, jak šel „na dračku“. Všichni si chtěli užít sladké miminko.
Brzy jsem zjistila, že mám časové rezervy, které by se daly zajímavě využít – tehdy se mi v hlavě začal rodit bláznivý nápad. Udělám si rekvalifikaci a pokusím se změnit profesi a život. Zaplatila jsem si půlroční rekvalifikační kurz a pustila se do studia. Vše mě tak bavilo! A musím říci, že mi to i šlo.
Za chvíli jsem stříhala, barvila a česala celou rodinu, známé a časem i známé známých. Po půl roce jsem vše dělala již kvalifikovaně – získala jsem totiž výuční list! „Holčičko moje, musím uznat, že jsi moc šikovná i jako kadeřnice, ale doufám, že si stříhání necháš jen jako koníček,“ strachovala se o mou kariéru maminka. Tentokrát jsem ji už ale neposlechla.
Po vyučení jsem se rozhodla k riskantnímu kroku, se souhlasem (i podporou) manžela jsem si pronajala a zrekonstruovala zanedbané komerční prostory nedaleko našeho domku a když byly synovi tři roky, otevřela jsem si malý kadeřnický salón.
Syn nastoupil v té době na dopoledne do školky, odpoledne jsem chtěla co nejdéle trávit s ním. A tak jsem udělala druhý odvážný krok; nabídla jsem práci jedné šikovné dámě, se kterou jsem se seznámila a později i spřátelila během rekvalifikace.
Začátky podnikání pro mne byly zvláštní. Ne že bych měla nouzi o zákazníky, to kupodivu ne, ale být kadeřnicí, pracovat ve službách se tolik liší od mé předešlé práce. Těsně před odchodem na mateřskou jsem pod sebou měla stovku podřízených.
Nedokážu říct, co je těžší, ale naprosto neomylně vím, co mě mnohem víc baví a naplňuje. Díky mateřství a mateřské dovolené jsem se odhodlala vykročit směrem, kterým mě srdce roky táhlo, a splnit si životní sen.
Je zajímavé, že mám ve svém okolí mnoho takových žen. Mateřství je prostě bouřlivá doba, a to ve všech směrech.
(Erika, 38 let)