Maminka.czBatole

Na nočník v ten správný čas? Žádné násilí, pevné nervy a nesrovnávat!

Tereza Víchová 9.  11.  2018
Sotva přestanete odpovídat na otázky kolem spinkání a papání, je tu ON. NOČNÍK. Zvládne-li ho vaše dítě brzy, tedy před druhými narozeninami, právě jste v očích okolí vystoupala na mateřský Mount Everest. I když ale v klidu čekáte, až batole dospěje, máme pro vás osm tipů na období učení a seznam těch nejlepších pomocníků.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Otázky „On má ještě plenku?“ nebo „On má ještě dudlík?“ patří k těm, jimiž vás okolí jistě někdy „potěší“. Ideální přístup je nezneklidnět a řídit se heslem propagátorky kontaktního rodičovství a mimo jiné i lektorky učení na nočník Lucie Ernstové: Pokud dítě nemá zdravotní problém, dříve nebo později se to zkrátka naučí. „Občas mám pocit, že na to rodiče zapomínají a tématu nočníku věnují příliš mnoho pozornosti, energie a také negativních emocí,“ shrnuje Lucie Ernstová. A dělí se s námi o své tipy a rady. 

1. Už na to „má“? 

Tohle je naprostý základ. Trápit se vysazováním u devítiměsíčního prcka, který stejně čurá každou chvíli, takže se určitě „zadaří“, je nesmysl. Kdy je ten správný čas? „Většinou je to chvíle, kdy dítě už umí pojmenovat, co dělá, například ee, kdy vydrží alespoň hodinu suché nebo samo projeví zájem o záchod či nočník,“ shrnuje lektorka. „Má také zájem se osamostatňovat, například chce samo jíst. Obvykle to bývá někdy mezi rokem a půl a dvěma lety, ale může to být později i dříve.“ 

2. Příklady táhnou 

Rčení „nedojdu si bez dítěte ani na záchod“ by se dalo modifikovat na „nechoďte na záchod bez dětí“! Vedete je totiž k tomu, že budou vědět, kde se čurá a kaká. „Když jdeme na záchod my, říkáme mu, co děláme, a necháme ho, aby nás u toho pozorovalo. Užitečné je, když může pozorovat starší sourozence nebo děti z okolí, to je také dobrá motivace,“ doporučuje Lucie Ernstová. 

Tři tajné triky, jak naučit dítě na nočník za tři dny

3. Na keř nebo trávníček 

V létě to máte jednodušší, protože se batole nemusí příliš svlékat. Jinak ale obecně zažitá představa „letní dvouleťák to pochopí dříve“ bere za své. „Osobně na létě nevidím v souvislosti s odplenkováním nic zásadně lepšího než na jiném ročním období. Připravenost dítěte se stejně nedá ovlivnit,“ říká Lucie Ernstová. „To, že dítě běhá nahé po zahradě, nutně vždy neznamená, že zvládne chodit na nočník.“ I na zahradě musíte asistovat, dítě by mělo konat potřebu samostatně a vědomě: Najděte mu proto oblíbené místečko a tam ho směrujte. Jinak léto skončí a dítě pravděpodobně stejně na nočník chodit nebude. 

4. Násilím ho nedržte 

I když vám potečou nervy z babičky, která vypravuje o tom, jak vy jste byla v roce bez plenky, vydržte s dobrou náladou. Podstatné jsou připravenost a zájem dítěte, násilím to nezdoláte. „Držet dítě násilně na nočníku nemá s respektem k jeho potřebám a jemu samotnému nic společného,“ zdůrazňuje Lucie Ernstová. „Prvořadé přece je projít toto období v klidu a s láskou. Nikoli jej k něčemu nutit, to má většinou neblahé následky do budoucna.“ 

Děvčátka jsou šikovnější?

NE! Není žádný rozdíl mezi fyziologickým vývojem holčiček a kluků. Podle výzkumů je ideální čas na odplenkování dítěte mezi 24.–30. měsícem věku. Plenky na noc se děti zbaví obvykle mezi 3. a 5. rokem věku, ale i poté jsou běžným jevem noční nehody. 

5. Sundejte. A nevracejte! 

Nezůstávejte v půli cesty – přehnaný strach, že bude dítě venku mokré, nás často vede ke zmatkům v jeho hlavě. A pak se celý proces prodlužuje. Takže když už jednou plenku sundáte, nevracejte ji. Na tohle je léto výhodné. 
„Doporučuji vzít s sebou ven náhradní oblečení, více se ptát a připomínat,“ doplňuje Lucie Ernstová. „Maximálně se jako pojistka hodí tréninkové slipy nebo kalhotky.“ 

TŘI SYNOVÉ, TŘI PŘÍSTUPY. UNIVERZÁLNÍ NÁVOD NEMÁM: 

POPRVÉ: Od dvaceti měsíců se snažím vysazovat na nočník, utíká z něj s veselým smíchem. Zabírá až čurání na broučky, kytičky a další zajímavosti v trávě ve věku 25 měsíců. 

PODRUHÉ: Nestíhám si uvědomit, jak čas letí, protože už mám dvě děti. Když najednou prozřu, že se blíží druhé narozeniny, strávím týden urputným převlékáním věčně mokrých punčocháčů. Nepomůže to, bez plenky je za další dva měsíce tak nějak sám od sebe. 

POTŘETÍ: Od 19 měsíců si sedne na nočník, a když ho bratři z legrace vyzvou, ať se vyčurá, udělá to. Nechápu – to neodpovídá mým tabulkám. Za další měsíc je bez plenky, a to tak, že vydrží i dlouhé svlékání kombinézy venku, protože je zrovna zima. Téměř bez mého „vyučování“. 

6. Čurání preventivně 

Dávejte dítě čurat v situacích, kdy bude muset později déle vydržet. Než nastoupíte do auta, než vejdete do supermarketu na nákup. Nebo před vstupem do dětské herny (kde se snáze zapomene). Hlídejte také, kolik toho batole vypilo – u nás doma bylo jisté, že půl hodiny po vypití hrnečku vody se bude čurat třeba třikrát během krátké doby. Pozorování a předvídání zabrání nehodám a pomůže nově nabývanému sebevědomí. 

Nočník není strašák, ale kamarád. Kdy a jak začít s nácvikem?

7. Nepřechvalujte, nekárejte 

Nočníkování je věc vás dvou. Tečka. Srovnávání se sousedovic dětmi nebo rozebírání celé situace a (ne)úspěchů na dětském hřišti s dalšími třemi maminkami dítě vnímá. A nijak pozitivně. „Komentáře typu: Už jsi velká, měla bys na nočník, ostuda, čuník, podívej se na Aničku, když nebudeš chodit na nočník, nepůjde s tebou babička ven a podobně, byste opravdu měla vynechat,“ radí Lucie Ernstová. Dítě se neučí chodit na nočník ani kvůli vám, ani kvůli bonbonu, ani kvůli strachu, že mu něco zakážete. „Některé si opravdu začne říkat samo, je zvídavé a s nočníkem se brzy skamarádí, jiné se vám bude urputně na nočníku vztekat a vstávat ještě ve 3 letech. A žádné z nich není lepší nebo horší, šikovnější nebo nechápavé,“ říká dále Lucie Ernstová. 

Testujeme s dětmi: Jak rodinám vyhovovaly látkové GaGa's plenky 

8. „Nechci!“ Trpělivost… 

Hrajete doma hru kdo s koho? Nevyhrajete. Jestli se dítě vzteká a na nočník si nesedne ani zanic, netrvejte na tom. Vyzkoušejte třeba rovnou záchod (kluci milují pisoáry), dejte všemu ještě čas. Lucie Ernstová radí v takové situaci jen povzbuzovat, připomínat, nabízet, hodně motivovat, nikdy nenutit, respektovat jeho „ne“. „Naučit dítě na nočník je především naše potřeba a často pozoruji, že bez ohledu na potřeby dítěte. Nechme děti být dětmi… Mnohým dětem dává plena pocit jistoty, něčeho známého, co jim jinak chybí. A její odložení pak trvá zkrátka déle. Čím jste si jedno období u dítěte plenkou usnadnila, tím může být zase toto období náročnější na její odstranění, ale zkrátka dříve nebo později dítě plenku odloží a je na vás, zda mu v tom pomůžete, nebo naopak toto období svou netrpělivostí ještě prodloužíte a znepříjemníte,“ uzavírá lektorka. 

Jak si usnadníte odplenkování? 

Při učení na nočník vynechejte pásky, kšandy, lacláče, knoflíky, které se náročněji rozepínají, bodýčka, overaly apod. Nejsnazší je tričko (mikina nebo svetřík, když je chladněji), slipy nebo kalhotky a na to maximálně jedna vrstva – tepláky, legíny nebo punčocháče. Když je chladněji nebo naopak velké horko, použijte termoregulační materiál, např. merino. 

Nočník není strašák, ale kamarád. Kdy a jak začít s nácvikem?
Co (ne)dělat při nácviku na nočník? Buďte důslední a netrestejte
Počůrává se ještě v pěti letech? Měli byste zbystřit
Témata: Jak na to, Děti, Praktické rady, Batole, Batole, Pleny, Nočníky, Noční pomočování, Krátká doba, Kontaktní rodičovství, Běžný jev, Dobrá nálada, Termoregulační materiál, Pevné nervy, Zdravotní problém, Mount Everest, Materiál, Rčení, Čuník, Nejlepší pomocník, Dobrá motivace, Dětské hřiště, Srovnávání, Nočník, Univerzální návod, Pleny na Heureka.cz