[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jmenuje se přípravná třída a funguje teprve několik let. Na Základní škole Sázavská v Praze 2 takovou třídu otevřeli poprvé před čtyřmi roky a projekt se jim velice osvědčil. „Já jsem začínala s prvními žáky, ve třídě bylo málo dětí, ale letos už jsme jich přijali 15,“ uvádí Petra Hanousková, učitelka přípravné třídy základní školy. „Máme zde děti s jazykovou bariérou, s nerovnoměrným vývojem, děti s logopedickými vadami, s ADHD, nezralou pozorností či introvertní, plaché jedince, kteří se potřebují ‚otrkat‘, získat jistotu, navyknout si na pravidelný režim a osahat si nové prostředí, ale zkušenost máme i s dítětem s poruchou autistického spektra.“
Řada dětí nesplňuje některá kritéria školní zralosti. Ať jsou příčiny nezralosti způsobeny čímkoli, při nízkém počtu dětí v přípravné třídě (maximálně patnáct) lze přistupovat ke každému dítěti individuálně a věnovat mu dostatek péče. Když se rodičům nebo učitelce v mateřské škole něco nezdá, je dobré problém zkonzultovat s odborníky v pedagogicko-psychologické poradně. Často se prvotní smíšené pocity potvrdí a rodiče stojí před rozhodnutím: odklad školní docházky, nebo jak dál?
Dnes skloňované poruchy spojené s pozorností a soustředěním – ADHD, ADD nebo SPU a další – totiž bývají spojeny s dobrou inteligencí svých nositelů. Rodiče váhají nad tím, zda dítě ponechat na rok ve školce, nebo riskovat potíže, neúspěch a případné „vrácení“ z první třídy. Ani jedna varianta však není úplně optimální.
Přípravná třída se liší od posledního ročníku v mateřské škole několika zásadními momenty: Probíhá přímo v základní škole a je její součástí. Děti se učí dodržovat režim podobný tomu v první třídě – začátek vyučování, vyučovací bloky a přestávky. Oběd se koná ve školní jídelně. K dispozici je školní družina, stejně jako všechny kroužky, které se otevírají pro prvňáčky. Děti v přípravné třídě využívají veškeré prostory základní školy – tělocvičny, školní hřiště, třídy s interaktivní tabulí i keramickou dílnu. Stávají se tak součástí života školy, i když zatím nanečisto.
Rodiče se o přípravné třídě mohou dozvědět ve školce, v pedagogicko-psychologické poradně a samozřejmě u zápisu. „Šeptandou“ se šíří mezi rodiči, poradit by měl i místní (městský) úřad. Přednost mají samozřejmě děti, které splňují příslušná kritéria. Každá škola má tato kritéria uvedena na svých internetových stránkách. Vstupenkou však musí být doporučení pedagogicko-psychologické poradny.
Pak rodiče zažádají o možnost zapsání potomka do školy. Počet míst ve třídě je ze zákona stanoven pro 7 až 15 dětí. „To je právě jednou z výhod přípravné třídy. Každému dítěti se můžeme věnovat podle jeho specifi ckých potřeb,“ vysvětluje školní psycholožka Lucie Hubertová. „Bonusem může být tento typ výuky pro děti, které neuspějí na začátku první třídy. Stává se to, není to žádná hanba. Dítě vypadá zralé pro školu a v průběhu podzimu se zjistí, že tempo nestíhá, chce si hrát, nedokáže udržet pozornost po celou vyučovací hodinu… A začne za spolužáky zaostávat.
Co s tím? Řešením je návrat do poslední třídy mateřské školy a odklad školní docházky. Není to žádná tragédie, ale na psychiku dítěte to může mít nedozírné následky. Zklamání, pocit vlastního selhání, ztráta sebevědomí a sebedůvěry. Mateřské školy jsou také většinou plné a pro dítě může být zahanbující vracet se mezi mladší kamarády. Pokud na škole existuje přípravná třída, je možné ho dodatečně přeřadit a jede se dál. Takové případy tu míváme.
Dítě vlastně zůstane ve škole a všichni jsou spokojení. Za rok nastupuje do první třídy bez obtíží a dobře připraveno,“ usmívá se Lucie Hubertová. „Podobně to může fungovat i z druhé strany. Do přípravné třídy nemusí chodit jen děti s odkladem školní docházky, ale i děti rok před nástupem do první třídy.
Pokud má rodič pocit, že dítě má natolik dobrý intelekt, že by se ve školce již nudilo, nicméně potřebuje intenzivní individuální podporu v některé dílčí oblasti (například řeč či sociální dovednosti), je přípravka také vhodnou volbou. I v tomto případě je nutné doporučení pedagogicko-psychologické poradny. A pak může pokračovat dál, stejně jako většina našich absolventů. Je velmi příjemné sledovat, jak se dětem podaří úspěšně navázat na prvním stupni základní školy.“
Klasicky od osmé do dvanácté hodiny po výukových blocích, včetně přestávek. Nejde ovšem o běžnou výuku čtení a psaní. Jde hlavně o zafixování si režimu, udržení pozornosti, dodržování pravidel, procvičování grafomotoriky, porozumění, zkrátka jde o to, aby dítě bylo na vstup do 1. třídy po všech stránkách připraveno.
„Většinou už po dvou měsících děti udrží pozornost na potřebnou dobu a pochopí, že by měly sledovat učitelku a plnit zadané úkoly. Jedinou nevýhodou je, že docházka není povinná. Záleží čistě na dohodě mezi učitelem a rodiči. Proto když se rodiče rozhodnou, že na měsíc odjedou i s dítětem pryč, je to čistě jejich volba,“ upozorňuje Petra Hanousková. „Samozřejmě záleží na vzájemné dohodě. Nechci, aby tady fungoval nějaký vojenský režim, ale i pro děti je dobré, pokud skutečně dodržují pravidla. V tom je smysl přípravné třídy.
Rodiče našich žáčků to naštěstí chápou, s tím také dítě k nám do školy zapsali.“ A samotná výuka? „Především se držíme vzdělávacího programu pro přípravnou třídu. Jde tedy zejména o grafomotorická cvičení, rozvoj a nápravu řeči, rozvoj myšlení. A nesmíme zapomenout na výchovy, nechybí výtvarná, hudební ani tělesná. Prostě všechno, co přispěje ke koordinaci pohybů, tj. jemné i hrubé motoriky, k rozvoji soustředění i předčtenářských a předmatematických dovedností.
Děti občas dostávají ‚úkoly‘ na doma, výuka probíhá hlavně formou hry. Řada připomínek je o tom, že se děti pak budou v první třídě nudit, že už se nebudou mít co učit. Není to pravda, protože cílem výuky tady není, aby se děti naučily číst, psát a počítat. Výuka se zaměřuje i na chování, vzájemnou komunikaci mezi spolužáky, schopnost pomáhat si, dodržovat zadané úkoly, pracovat s rozvrhem, uvědomit si, kdy bude přestávka a kdy vyučování, co si připravit na lavici, s čím přijít do školy, nezapomínat penál... Děti nemají klasické učebnice, používáme pracovní listy a hodně využíváme kroužky. Apeluji na rodiče, aby využívali nabídky školy, například keramiku, která výborně trénuje jemnou motoriku,“ uvádí Petra Hanousková.
Samozřejmostí jsou i návštěvy divadel a dalších akcí mimo školu, aby si děti rozšířily obzory, vyzkoušely nejrůznější činnosti i mimo třídu a měly co nejvíc zážitků, jež obohatí jejich život.
To je typická sestava žáků přípravných tříd. „Proto klademe velký důraz na logopedickou prevenci, na správnou výslovnost, aby se děti naučily dobře mluvit, než přijdou do školy. To jim potom neskutečně usnadní práci v hodinách, proto bych logopedickou prevenci dala na jedno z předních míst přípravy na ‚opravdovou‘ školu“, vypočítává Petra Hanousková. „Zvláštní skupinou jsou zakřiknuté, ale chytré holčičky, které se nedokážou prosadit.
Ty sem většinou vodí rodiče právě proto, aby získaly sebedůvěru a sociální kontakty s vrstevníky. Hyperaktivní chlapečky zase často doporučují mateřské školy. Tam není takový prostor na jejich usměrňování a zvláště oni si potřebují zafixovat řád, smysl pro pořádek a disciplínu, bez které to i přes svou dobrou inteligenci mívají v první třídě velmi složité,“ dodává Lucie Hubertová.
Kde je tedy zakopaný pes? To je těžké jednoznačně určit. Někdy dispozice dítěte, jindy nedostatek času, spěch, hektický styl života, výchovný styl rodičů nebo jiná kultura. Rodiče si přicházejí vyzvednout své potomky třeba až po páté hodině a to už nezbývá velký prostor na společný život. Každé dítě sice reaguje jinak, ale nedostatek vzájemné komunikace se projeví vždycky. I v této oblasti by mohla přípravná třída podat pomocnou ruku.
Článek vyšel v časopisu Maminka 1/2014