[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Jack“ se původně jmenoval Tomův nafukovací balónek. Obyčejný balónek na tyčce, který na rozdíl od své sestry dostal v drogérii od trochu zlomyslné prodavačky. (Amálka měla v obchodě jakýsi hýkací amok, a tak si mě prodavačka při placení na oplátku vychutnala tím, že balónek dala pouze synovi. Amálčin hysterák v tu chvíli přešel v šílenství, načež nám sadistická pokladní na odchodu líbezně zamávala.)
Přes všechny útoky mladší sestry se Tom o „svůj“ balónek nerozdělil, fixou na něj nakreslil usměvavý obličej a povýšil jej do stavu nerozlučného přátelství. Rozesmátý balón pak nosil tři dny všude s sebou; povídal si s ním, vysvětloval, poučoval jej a podobně. Potud se tedy nedělo nic zvláštního. Jenže třetí den večer se milovaný Jack odporoučel do balónkového nebe, syn však k mému překvapení vůbec neplakal. Brzy jsem měla pochopit proč…
Byla sobota, náš čtyřletý Tomík vstal z postele a nechal mě s manželem a dcerou, abychom si vychutnali svou porci mazlení. Bez problémů si nalil mléko z lednice, vzal si kus bábovky od babičky, rozvalil se pohodlně v sedačce a pustil si pohádku. Místo té nás ale s manželem probral zajímavý dialog: „Jacku, také máš radši kakao? Máma ještě chrní, tak kakao nebude. Ale mlíko je taky fajn, ne? Pojď zahrajeme si s ním na kočky.“ Načež dal Tom dva hrnky s mlékem na podlahu a začal jej srkat jazykem a pomňoukávat. Smíchy jsme se dusili do polštáře! Když jsem se trochu uklidnila, potichu jsem vstala a šla udělat „klukům“ teplé kakao.
„Tome, a kde je teď vlastně Jack, vždyť ti přeci včera prasknul…“ zeptala jsem se při ohřívání mléka opatrně. Dověděla jsem se opravdu interesantní informace; Jack je vlastně ten vzduch-duch z balónu, po prasknutí je nyní osvobozený a vypadá úplně jinak. Tom Jacka velmi dopodrobna popsal, načež se mě pohotově zeptal, zda by jeho kamarád mohl přijít i na štědrovečerní večeři. Než jsem se stačila nadechnout, syn hbitě využil situace a důrazně podotkl: „Mami, a prosím tě, Jack nemá rád salát a rybu! Dej mu jako mně kaši a kuřecí řízek. Jo?“ Kývla jsem, vždyť do Vánoc tehdy zbývaly dva týdny, to bude mít Tomík zase jiné zájmy.
Celých čtrnáct dní byl Jack synovi neustále v patách, dokonce jsem se po telefonu radila s dětskou lékařkou, zda je takové chování normální. Prý ano! Dověděla jsem se, že imaginárního kamaráda mají v tomto věku děti vcelku běžně. Údajně dětem pomáhá trénovat různé modelové situace; rozhovory, spory a také slouží jako ventil nahromaděných emocí. Je ale skutečně nutné chystat mu i štědrovečerní večeři, a vystavovat tak naše nebohé prarodiče pochybnostem o našem i synově duševním zdraví? Nicméně Vánoce jsou svátky klidu a lásky, a tak jsem Toma ubezpečila, že milého Jacka náležitě pohostíme. Jenže to jsem ještě netušila, jaké má Jack požadavky.
Co se stane, když dáte bonbony Mentos do Coca-Coly?
„Mamí, Jack nechce sedět vedle Amály, radši by seděl mezi dědou a babí. A mohla bys mu dát normální talíř a příbor? On nechce ten dětský, jako mám já. Jo, a maminečko, dej mu zmrzlinu místo polévky, on totiž po polívce blinká. Chudák! Jo, a k pití mu nalij hodně Coly s ledem, po té vůbec neblinká,“ vyslechla jsem si od Toma a ihned mi bylo jasné, co si od nás žádá nejen tajemný kamarád, ale i náš syn. Nestojí o společnost uječeného batolete, zato by rád při večeři poklábosil s prarodiči. Za klobouk si máme strčit i zdravé ředěné džusy, zato skleničkou Coly s hromadou ledu by nepohrdl (ještě že do ní nechce i kapku rumu!). Podobně opovrhuje i dětským jídelním náčiním, naopak by vzal s povděkem „dospělý“ jídelní servis a porci zmrzliny před večeří – no, ta mu ale určitě neprojde! Ostatní by pro milého Jacka neměl být zas až takový problém.
maminka Marcelka, 35 let