Její život by vydal na román. Přestože žila v neutěšeném prostředí, její matka ji i bratra nutila užívat lehké drogy a ke svým dětem přistupovala víc jako kamarádka než rodič, našla sílu vstát a začít znovu.
VIDEO: LÉKAŘKA O ZÁVISLOSTI NA KOUŘENÍ: JE TO NEMOC MOZKU. JAK S NÍ BOJOVAT?
Zdroj: Pavlína Horáková, CNC
S drogami, kterým nakonec i ona propadla, dokázala skoncovat doslova ze dne na den. Důvodem bylo její první těhotenství. Své děti chtěla přivést do lepšího prostředí, než v jakém sama vyrůstala. A to se jí i přes několik překážek nakonec podařilo.
V jejím příběhu je tak cítit velká síla, naděje i odhodlání…
Krušné dětství bez domova
„Když jsem byla v 1. třídě, moji rodiče se stali obětí opioidové epidemie. Byli to hipíci, kteří neustále flámovali. Táta byl bubeník v několika místních kapelách, takže jsem byla tímto prostředím hodně ovlivněná. Jakmile ale začali užívat opioidy, můj život začal jít z kopce,“ svěřila se Darra pro magazín People.
Z dětství si pamatuje, jak zničehonic přišla o domov a musela bydlet u různých členů rodiny, protože její rodiče bojovali se závislostí. Když jí bylo třináct, její otec zemřel následkem těžké stafylokokové infekce. Zůstala po něm nejen dcera, ale i o rok mladší syn.
„Tehdy se máma zhroutila. Byli spolu od svých šestnácti let a ona nevěděla, jak si bez něj po téměř 30 letech společného života poradit. Čím dal častěji sahala po tvrdších drogách. Kvůli psychickým potížím a smutku nevěděla, jak být dobrým rodičem,“ popsala Darra, která tak žila rok a půl sama bez rodičů a pendlovala z jednoho místa na druhé. Nakonec se ale s matkou i bratrem znovu setkala a rodina začala žít pohromadě.
Večírky s mámou
Jenže víc než péčí o děti byla Dařina matka zaměstnaná sháněním marihuany a léků. „Jakmile jsem na střední škole začala experimentovat s večírky, kamarádi vždycky přišli ke mně domů, protože tam nebyl žádný rodičovský dohled. Máma přišla za mnou do pokoje a zeptala se, jestli se může přidat nebo jestli bychom jí nemohli sehnat prášky. Byla tak hluboko ve svých vlastních psychických problémech, že si ani neuvědomovala, jak šílené to je.“
Tato výchova-nevýchova zašla tak daleko, že maminka svým dětem dala o Vánocích místo dárků do punčoch marihuanové cigarety. „Pravidelně s námi pila a pařila, prostě se chovala jako jedna z nás. Bylo na denním pořádku, že jsme seděli všichni doma, pili, kouřili a někdy brali i různé prášky…“ šokovala Darra svým přiznáním.
Mladá žena ale cítila, že její cesta vede rovnou do pekel, a tak si dala novoroční předsevzetí, že s dosavadním způsobem života jednou provždy skoncuje. Ze dne na den. Hned. Tento krok nazvala „Božím zásahem“.
„Patřila jsem k lidem, kteří si nemysleli, že mají nějaký problém. Měřítkem problému byla moje máma. Myslela jsem si: ‚Aha, mám slušnou práci, můžu si dovolit, co potřebuju, nenechávám si tím ovládnout život… Jsem jen mladý dospělý člověk, který se baví.‘ Ale realita byla jiná. Bylo mi teprve jednadvacet, když jsem se rozhodla vystřízlivět.“
Darra však měla ještě jeden důvod, proč s drogami skoncovat. Byla totiž těhotná. Pomocí přátel a terapií svůj boj se závislostí nakonec vyhrála. Hnacím motorem pro ni bylo především její nenarození dítě…
Po bouři přišla duha
Dnes je dvojnásobnou mámou, věnuje se umění, které prezentuje na svém Instagramu, a ze všeho nejradši se po letech temna obklopuje barvami. Většina jejích děl obsahuje duhu – podle jejich autorky proto, že po životní bouři přišla konečně duha.
„Barvy jsou skutečně jednou z mých největších životních vášní, snažím se sbírat co nejvíce duhových věcí! Život je prostě šťastnější, když jste obklopeni barvami. Barvy jsou způsob, jakým komunikuji se světem, a většinou toho mám na srdci tolik, že to musí být celé duhové spektrum,“ vysvětluje dvojnásobná maminka.
V době, kdy trpělivě pokračovala ve své cestě za střízlivostí, její matka pokračovala pro změnu v užívání drog, a to až do své smrti v roce 2016. „Byla tak hluboko ve svých vlastních problémech, že když jsem jí oznámila, že chci s drogami přestat, neměla z toho ani radost…“
Darra se o svou matku starala rok a půl před smrtí, kdy se kromě závislosti prala i s rakovinou plic. „Bylo složité bojovat sama se sebou a zároveň se starat o nemocnou, umírající matku. Náš vztah měl své trhliny, pořád jsem na ni byla strašně naštvaná, ale musela jsem to odsunout na druhou kolej, protože mě potřebovala.“
Po deseti letech od výhry nad svou drogovou minulostí se ohlíží za svým dětstvím. „Řekla bych té malé ustrašené Daře, že nemusí být taková, jakou ji vychovala její máma. Řekla bych jí, že si zaslouží lásku, klid a štěstí. Zaslouží si zjistit, kým je, a ne kým jí někdo říká, že je. Přijít na to, kdo jsi, vyžaduje čas. Všichni děláme chyby, každý člověk se učí a roste. Je v pořádku měnit se a růst. Můžeme procházet životem se studem za to, kým jsme bývali, nebo můžeme být hrdí na to, jak daleko jsme došli…“
je přesvědčená maminka dvou synů.
Nad jejich výchovou se zamyslela v jednom z příspěvků na Instagramu.
„Kdyby byli muži vychováváni s větším soucitem, dovolili si svobodně se vyjadřovat, dovolili si cítit své emoce, byli učeni chránit ženy, být upřímní a brát na sebe zodpovědnost, hodně by to změnilo, ne? Vychovávejte své chlapce tak, aby z nich byli dobří lidé. Protože i dobří muži pláčou. Cítí své emoce, dávají pozor na ostatní lidi, jsou soucitní a empatičtí, jsou upřímní. Neříkám, že jsem perfektní rodič, a spousta z vás asi nebude souhlasit s některými věcmi, které dělám. Ale snažím se ze všech sil zlomit ten koloběh a vychovat z nich dobré lidi...“
Simona Formánková
7. července 2022